FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Abarth 1000 Bialbero





Toto velmi pěkné a rychlé kupé postavila firma Abarth. Vůz na snímcích startoval v roce 2018 na Ecce homo ve Šterberku, řídil jej Giovanni Pagliarello. Nápisy na bocích vozu sice uvádí název Fiat Abarth 1000, ale podle mě to není správně, patrně jde o uvedení původu motoru. Tento vůz je konstrukce a výroby Abarth a užívá jen základ motoru Fiat. Bialbero potom znamená rozvod DOHC, tj. s dvěma vačkami v hlavě. Premiéru mělo kupátko na Turínském autosalonu v roce 1961.



Předchůdci tohoto vozu byly závodní speciály s motory 700 a 750, v celkovém designu měl prsty Zagato.
Motor má svůj původ v konstrukci Fiat 600 D, tedy v malém čtyřválci s rozvodem OHV. Nezůstal v něm ale kámen na kameni. Objem byl zvětšený až na 982 ccm (vrtání x zdvih 65 x 74 mm) - převrtat už moc nešel, jen z 62 na 65 mm, takže zbytek byl dohnán zdvihem, o dobrých 10,5 mm. Zcela nová byla hlava motoru. Byla osazena dvěma vačkovými hřídeli, celkem 8 ventilů. Stupeň komprese 9,3, benzín dodávaly dva dvojité horizontální karburátory Weber, montované na poměrně dlouhá potrubí spočítaná na pulzaci podporující pružnější chod v nižších otáčkách. Výkon motoru byl standardně udáván jako 91 k / 7100 ot./min, kroutící moment 104 Nm při 5500 ot./min. V některých případech je udaný výkon 95 koní.



Na tomto snímku je v pohledu pod kapotu vidět, jak hlava Bialbero vypadá. Abarth měl vyvinutou i hlavu s jedním vačkovým hřídelem, vůz s tímto motorem byl určen pro běžný silniční provoz, měl dělené chromované nárazníky a označení Abarth 1000 Monomille GT (60k / 6000 ot, 175 km/h).
Na černobílé fotografii ve Světě motorů 1961 můžeme vidět jinou zadní kapotu, zavřenou a s odvětrávacími průduchy ve dvou řadách, tak jak ji známe z okruhových Abarthů. K přepracování na verzi s velkým odvorem mezi kapotou a zadním čelem došlo asi záhy po zkušenostech s nedostatečným odvětráním motorového prostoru - viz ze stejného důvodu zvednutá zadní víka u laděných verzí Fiátků. Tento typ kapoty (na fotce) je následně k vidění na modelech s motory Simca 1300 v následujících letech.





Abarth 1000 měl čtyřstupňovou převodovku. Toto malé dvousedadlové kupé váží pouhých 570 kg. O konstrukci podvozku a vozu jsem moc nezjistil, snad jen že přední náprava má nezávislé zavěšení kol s užitím příčné listové pružiny, zadní nezávislé kyvné zavěšení užívá vinuté pružiny. Na všech čtyřech kolech jsou kotoučové kapalinové brzdy. Rozvor kol je rovných 2000 mm, přední/zadní rozchod 1150/1160 mm, celkové rozměry vozu 3590 x 1390 x 1170 mm. Vůz dosahuje 200 až 215 km/h.


Všechny Abarthovy výrobky závodily a vynikaly díky své nízké váze, dobré aerodynamice a jízdním vlastnostem na mnoha okruzích. Např. v Monze při Coppa Inter-Europa zvítězil v litrové třídě, ale byl rychlejší i než třídy 1100 a 1300 ccm, zajel závod průměrem 161,551 km/hod. Bohužel FIA zrušila pro rok 1964 a následující divizi do 1000 ccm a nejbližší byla 1300 ccm. Z toho důvodu přešel Abarth na dostupnou třináctistovku značky Simca a motory Fiat u něj dále neměly uplatnění.

Prameny: vlastní fotografie; Svět motorů 1961 a 1962, webové stránky různé