|  |
AC Cobra
Nápad Američana Carolla Shelbyho vybavit malý anglický sporťák vidlicovým osmiválcem Ford patří
ke geniálním počinům v historii automobilismu. Nebylo to sice poprvé, co došlo k takové kombinaci, ale tato
volba dopadla skvěle. Shelby hledal vhodné šasi pro zabudování velkého výkonného
amerického motoru, protože v tom oprávněně spatřoval úspěšnou konstrukci pro okruhové závodění, zejména pak pro
účast v Le Mans. Žádný takový vůz se ve Spojených státech nevyráběl a tak oslovil několik firem v Anglii, zemi plné sportovních
vozů s dobrými jízdními vlastnostmi. Nejlépe vyhovoval výrobek firmy AC Cars - model AC Ace, jehož design navrhl John
Tojeir a šestiválcový dvoulitr konstruoval Thames Ditton.
Zcela identický sporťák, ale osazený dvou a půllitrovým
motorem (odvozeným ze slavného předválečného BMW 328), byl znám na amerických závodních okruzích pod názvem AC Bristol
a často tam vítězil. Od roku 1957 startoval Bristol i ve slavné 24h v Le Mans, kde v kategorii 2000 ccm byl v premiérovém
roce druhý (abs. 10.) a následně první (1958 - abs. 8. a 9.; 1958 - abs. 7). Možná i to inspirovalo Shelbyho, že by mohl
s větším výkonem porážet Ferrari.
Továrnička v hrabství Surrey dostala nejdříve od Shelbyho dva čtyřlitrové motory Ford, aby mohla zhotovit prototyp.
Ještě týž rok (1962) byla zahájena dodávka kompletních vozů bez motoru a převodovky do kalifornských montážních
dílen týmu Shelby - American. Zde se již za podpory Fordu smontovalo do konce roku 75 ks vozů s objemem 4,2 litru,
které zároveň posloužily jako homologační serie - typy Cobra 260 a 289 Mk I.
Do těchto prvních verzí malých a mrštných vozů Ace se z velkých američanů Ford vešel jen kompaktní V8 motor
z vozů Fairlane, který měl původně objem 3,6 litru. Carol Shelby se postaral o zvětšení objemu motoru na 4261 ccm
a do svých Cober montoval motory o výkonu 264 k při 5800 ot./min. Motor spolu se čtyřstupňovou převodovkou Borg Warner
byly jen o 11,5 kg těžší než pohoná jednotka Bristol a konstrukčně nebyl ani velký problém s výkonem. Horší to bylo
s přenosem velkého kroutícího momentu 365 Nm, který s ocelovým plochým rámem hodně cvičil. Karoserie z hliníkových plechů
byla velmi lehká. U 260-ky byl víceméně původní podvozek Ace, tzn. nezávislé zavěšení kol, ale odpružení tvořila příčně uložená
listová pera. Brzdy kotoučové na všech kolech. Rozvor 2286 mm, rozchod na obou nápravách 1334 mm, rozměry vozu: délka x šířka x výška
3848 x 1550 x 1240 mm. Vůz dosahoval 232 km/h, z 0-100 km/h zrychloval těsně pod 6 vteřinami a pevnou čtvrtku zdolal za 13,9 s.
Následný model 289, pro který se později ustálil název "malá Cobra", se dočkal zesílení konstrukce rámu, dostal hřebenové řízení.
Motor určený pro Mustanga měl již objem 4727 ccm (vrtání x zdvih 101.6 x 72.9 mm) a dociloval 271 až 300 k při 5750 ot./min.
Výkonové parametry začínaly na rychlosti 222 km/h a zrychlení 0-100 za 5,6 s. Vůz vážil 984 kg. Někdy v červnu 1963 se dostalo 289-ce
označení Mk II, které mělo odlišit řadu na venek nepříliš viditelných postupných vylepšení, mezi kterými byla např. výměna
jednoho karburátoru Solex za dva dvojité Webery. V roce 1965 byl na světě vývojový stupeň Mk III, který měl inovace podvozku
(zavěšení kol, brzdy, kola) shodné s novou 427. Tato Cobra 289 byla později určena jen pro britský trh.
Americká verze šla za ještě větším výkonem a tedy i objemem motoru - vznikl legendární model Cobry - 427. Shelby se rozhodl
pro obří osmiválec o objemu 6984 a později 6997 ccm s výkony 465 a 480 k. Pro takové výkony stále plně dostačovala jen čtyřstupňová převodovka.
Nejsilnější trubky rámu už pro tento vůz měly průměr 101,6 mm (oproti 76,2 mm malé Cobry). Konečně se také přešlo od listových pružin na vinuté
a k zavěšení kol se použila obvyklá závodní lichoběžníková véčka. Karoserie se musela rozšířit o plných 203 mm a dá se říct, že z původního
Ace zůstaly zachovány jen kapoty a dveře. Vůz vážil 1100 kg. Maximální rychlost
byla minimálně 265 km/h a zrychlení pod 4,2 s z 0-100 km/h. Později motory měly (díky zkušenostem z nasazení v závodech NASCAR) více než 500 koní.
V roce 1968 odbyt vozů váznul a sám Caroll Shelby se již věnoval jiným aktivitám. Výroba byla zastavena.
| Pro pořádek uvádím údaje o originálech AC Cobra: |
| AC Cobra 260 - rok výroby 1962, vyrobeno 75 ks |
AC Cobra 289 Mk II - vyráběno 1963 - 65, vyrobeno 579 ks
Motor Ford 4261 ccm, 268 k při 5750 ot/min
od roku 1964 dostupná na anglickém trhu |
AC Cobra 289 Mk III - vyráběno 1965, 27 ks
Motor Ford 4727 ccm, nový podvozek s lepším odpružením, vyšší výkon |
AC Cobra 427 Mk III - vyráběno 1965 - 68, vyrobeno 348 ks
Motor Ford 6997 ccm, výkon od 355 k při 4600 ot/min, přepracován a vyztužen podvozek
určeno jen pro trh USA |
Tyto vozy byly tak sportovně a konstrukčně vydařené, že po skončení výroby se řada výrobních dílen
vrhla na výrobu replik (počet výrobců po celém světě je odhadován na 150). Sám Caroll Shelby se také vrátil
k výrobě kopií Cobry v roce 1997.
Originální původní Cobru můžeme vidět jen málokdy (sám jsem ještě neměl tu čest) a jako sběratelský kus stojí značné peníze. Jedním ze znaků
původu je hliníková karoserie, protože většina replik používá lamináty. Také všechny Cobry na zde uvedených fotografiích
jsou repliky. Tyto klasické roadstery s motorem vpředu a pohonem zadních kol jsou nabízeny na několika značkách rámů
a s různými motory. U nás je doporučována stavebnice od britského výrobce Sumo Pilgrim. Stavba vychází z podvozkových
komponentů Ford. Doporučený motor, aby to trochu jelo, je tříapůllitrový Rover V8.
Taková sestava má 280 koní, zrychluje z 0-100 km/h za 5,4 sec a maximálku udělá až 275 km/h. Často se vystačí
i s motorem Ford V6 2,9 litru.
Pro závodní použití se silnými motory se doporučuje stavebnice Factory Five Racing, která je robustnější
a lépe vyhoví vysokým nárokům. Vychází z podvozků Jaguar XJ6 nebo Ford Mustang a se slušným motorem pak vyjde asi o třetinu až čtvrtinu dráž než Pilgrim.
Měl jsem možnost zevrubně pozorovat vozy na srazu Cober v Brně na Masarykově okruhu v roce 2000 a většina
modelů na srazu patřila německým majitelům. Někteří z nich měli zabudovány i pětilitrové Fordy a autíčka
pelášila opravdu svižně a dobře seděla. Oproti opravdovým závoďákům měly tyto vozy slabší brzdy.
Na cílové rovině brzdily před zatáčkou asi o 80 m dříve, než soudobá závodní GT.
Další příležitostí vidět Cobry v akci, a alespoň trochu si přiblížit jejich opravdové závodní nasazení, byla účast rakouských jezdců
Histo Cupu v Brně, kteří jezdí s replikami do roku výroby 1981. Modrý vůz vodil Heinz Janits, který dokázal v dubnu 2006 v Brně zajet kvalifikační kolo
za 2:23:12, což je průměr cca 136 km/h. Na suchu vyhrál a deklasoval tak i Porche 911 Turbo, RS i BMW 3,5 CSL. Obdobný čas v závodě zajel se žlutým AC Norbert
Walchhofer - 2:26,09 na jaře 2005. Oba vozy byly opatřeny rámy dle současných požadavků pro závody historických roadsterů.
V době slávy originálů AC Cobra se úspěšně tento vůz pohyboval po závodních drahách celeho amerického kontinentu. Jedině na kýžené celkové vítězství
v Le Mans, kvůli kterému více méně celý projekt Shelby budoval, Cobra nedosáhla. Pro tento závod a další v USA vzniklo několik coupé s názvem Shelby Cobra Coupe.
Osazeny byly motory Ford 4,7 l s rozvodem OHV, kompresí 12 a čtyřmi karburátory Weber 48 IDM. Pro zhruba tunu vážící vůz bylo k dispozici 380 k / 7000 ot./min,
přes čtyřstupňovou převodovku Borg-Warner T10 se vůz na stovku dostal za 4,4 sec a jel téměř 310 km/h. V roce 1963 byla celkově 7. posádka Bolton / Sanderson
(čtvrtá v GT za vozy Ferrari 250 GTO - průměr 173,8 km/h). V roce 1964 již specialisté Gurney a Bondurant dovezli vůz na 4. místě absolutně,
ve třídě GT tentokrát Ferrari 250 GTO porazili. V roce 1965 již kombinoval Ford účast s novými 40 GT. Cobry startovaly v počtu 5 ks, ale
odpadly postupně na problémy s motorem, těsněním pod hlavou a se spojkou. Coupé Cobra dovedli Sears a Thompson
na celkovém 8. místě a ve třídě GT byli třetí za Ferrari 275 GTB a Porsche 904/4. Od roku 1966 již Ford nasazoval jen moderní GT40 a Cobry se dále neúčastnily.
Prameny: R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů, magazín Speed 2000, Brown Roland:
Automobily snů, Willson Q.: Legendární sportovní auta, Macbath Graham: Velký obrazový atlas
automobilů, TIP pro oldtimer č. 207/208, vlastní fotografie z Masarykova okruhu, modrá Cobra na parkovišti - foto Josef Vojáček
|
|
|