|
Modrou legendou nazval kdysi novinář Dalibor Janek spojení Alpine Renault a Vladimíra Hubáčka na
československých tratích rally. Opravdu byla většina z 8139 kusů v letech 1963 až 1976 vyrobených
GT vozů v modré - francouzské národní barvě vozů Grand Prix a také základní barvě Renaultu pro
sportovní vozy (modrý vůz na fotografiích pochází z Muzea sportovních vozů v Lánech). Automobily Alpine byly
dílem pařížské továrničky Société des Voitures Alpine,
založené Jeanem Rédélém. Všechny zde vyrobené vozy, počínaje Michelottim navrženou A 106 s podvozkovými
díly Renault 4 CV, byly stavěny z podvozkových dílů a motorů Renault. Renault také prodával vozy
Alpine ve své obchodní síti, takže spojení těchto dvou firem bylo velmi úzké a v roce 1974 se Alpine
stala součástí koncernu Renault.
Alpina používala pro toto velmi pěkné a tvarově nadčasové kupé (do roku 1969 i kabriolet) motory vozů
Renault 8, 12, 15 a 16, tedy objemů od 956 do 1647 ccm.
Celá konstrukce stodesítek byla podřízena především sportovním vlastnostem vozu a komfort posádky
byl až na druhém místě. Asi nejsympatičtější verzí byly šestnástistovky, které se připravovaly v
základní a výkonější variantě, označované S.
Technický popis 1600:
Dvoumístné coupé s motorem za zadní nápravou disponovalo objemem motoru 1565 ccm při vrtání 77 a zdvihu
84 mm. Rozvod hliníkového motoru R 16 je OHV. Slabší verze měla stupeň komprese 8,5 a výkon 102 k při
5500 ot./min a kroutícím momentu 140 Nm při 4000 ot/min. Verze S měla stupeň komprese zvýšen až na
10,25 a výkon dával 138 k / 6000 ot/min a moment 147 Nm při 5000 ot./min. Slabší verze měla jeden
dvojitý Weber 40 DCOE, "esko" dva dvojité Webery 45 DCOE. Převodovka mohla být čtyř nebo pětistupňová.
Podvozek tvořil páteřový rám s kruhovou rourou. Všechna kola byla nezávisle zavěšena - viz řez vozem.
Provozní brzdy dvouokruhové kotoučové Bendix o průměru 260 mm, na přání s posilovačem. Hřebenové řízení.
Pneu 145 - 15 nebo 165 - 15.
Karoserie z laminátu, rozměry 3850 x 1450 x 1130 mm, rozvor 2100 mm, rozchod vpředu / vzadu 1295 / 1275
mm, světlá výška 120 mm. Hmotnost pouhých 635 kg, užitečná nosnost 300 kg.
Největší rychlost 195 nebo (S) 215 km/h, zrychlení se uvádělo na pevný kilometr za 31, resp. 29 s. ¨
V soutěžích se tomuto vozu podařilo v letech 1971 a 1973 získat tituly mistra světa a kromě vítězství
ve světových rally získali jezdci i řadu úspěchů v mistrovství Evropy. Na soutěžích je vodili mimo řadu dalších
jezdců především Larrouse, J. Vinatier, Piot, J. Nicolas, J-C Andruet, Darniche, Ove Andersson a další.
Pozoruhodná je také účast na 24 hodinách v Le Mans, kde málo ostřílení jezdci dokázali v roce 1967 dovést
vozy o objemech 1005, 1296 a 1470 na skvělých 9. (posádka Grandsire / Rosinski), 10., 12. a 13. místě.
Motory Gordini 2xOHC byly spolehlivé a vozy s nimi velmi rychlé. Na nejdelší rovince bylo naměřeno 235 km/h
a průměr na kolo 180,2 km/h !
Prameny: R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů, vlastní fotografie, Svět motorů 1971 a 1973,
Automobil 1971
|