|
ÚTERÝ Tak jsem teda nastoupila na tu, prý, bezva rekreaci. Na krku mám obojek a ještě tam musím jet autem. No potěš koště. Panička se s tím chlapem nadlábli, potom mě tahali na vodítku po cizí ulici a docela dobře se bavili. Vrátili jsme se do toho cizího baráku a panička najednou zmizela. Ten Jirka tam zůstal jako jediný člověk, tak jsem se ho držela. Že je panička pryč mě docela vzalo. Bušilo mi srdíčko a zrychlil se mi tep a dech. Jirka na mě dlouze mluvil a vysvětloval, že je to všecko v pořádku a bude to dobrý. Strategicky jsem potom zaujala místo nad schody, kde bylo všechno pod kontrolou a co kdyby ses vrátila. Ten chlap nakonec řekl, že jdeme spát a vzal mě k sobě do ložnice. To si teda dost zlepšil image. Je to fajn, když jsme tak byli spolu. Je to starej prostatik a tak jsme nad ránem šli spolu čůrat na zahradu. On v županu za ten juniperus squamata, jak říkal, a já na trávu u ohniště. Potom jsme ještě schrupli do devíti. STŘEDA Jirka mě dal odměrku granulí a prášek. Sám taky cosi jedl, potom vyndal z mražáku filé, ale ne pro mě. Prej bude dnes obědvat doma, ať nemám nerva. Já a nerva? Co to je? A furt potom čuměl do počítače. A najednou, že jdeme ven. Tomu teda kurva rozumím, a hned jsem stála u dveří nastartovaná. U brány mě nasadil lano, ale za rohem mě pustil. Dobrý. Vzorně u nohy jsme potom minuli pána se psem a na konci zahrádek začala pravá pohoda. Očuchala jsem kde co, myší díry byly super. Potom jsme šli napříč polem. Júva, vonělo to tam po zajících. On prej nějakýho viděl. Já ne, ale príma jsem si zaběhala. Potom jsme došli k tomu remízku na kopci. Ty vole, to bylo něco. Mohla jsem vletět dovnitř a o kus dál zase ven, Bylo tam šero a spousta kmenů a překážek a … potom jsem chtěla vyhrabat krtka. Jirka se mě smál, říkal, že ten borec na mě nebude čekat. Tak jsem aspoň hrozně funěla a bručela a ten malej hajzlík se určitě posral. Došli jsme k rybníku, ale ten všivej chlap mě dal vodítko, tak jsem tam nemohla vlítnout. Zákaz svedl na tebe. Ty bys mě ale něco takovýho neprovedla, viď? Myslím, že se bál, že se mně vypere blešák a srazí obojek. Celá tůra měla 5,5 km, ale já jsem nalítala aspoň 10. Došla jsem dost ucaprtaná, ale posílila jsem se půlkou konzervy a trochu si zdřímla. O půl páté mě ten chlap vytáhl na zahradu čůrat a vybalil na mě, že jede do té hospody, kam spolu ve středu chodíme. No to mě tam, do prdele, nemůže vzít taky? Zavřel mě do té kuchyně s miskama, pelechem, hračkou, a vypadnul jako kačka z automatu. Ale když se vrátil, stejně jsem ho přivítala. Vždyť je docela fajn. Cvrkla jsem na zahradě, a že půjdeme jako dřív spát (po půlnoci; no nevím, má to nějaký naruby). ČTVRTEK Ranní procedůra jako obvykle. Akorát na zahradě jsem protáhla faldy kočkám, jedné na skalce jsem sklapla zuby asi 5 cm za prdelí. A prej Jirka jede na oběd do Vyškova, že musí něco zařídit a nakoupit si žrádlo. No dobrá, jsem na to zvyklá z domu. Říkal, že mě nechá v baráku a nebude mě zavírat do té kuchyně. Mně by to bylo celkem jedno, ale ocenila jsem tu důvěru. Nechal mi k dispozici ložnici, obě haly, kuchyň … a prej čau, brouku. Přijel ještě dřív než slíbil, něco málo pošontal, a že teda jdeme. No, já byla vypravená hned, jen jsem koutkem oka zahlídla, že si bere do kapsy 2 piškoty jako včera.Tak jsem tentokrát zkusila třikrát vyhrabat myš, ale ty malý potvory mají ty chodbičky rozsáhlé. Zase se mně posmíval. Ale ať si to zkusí sám. Jo, ale našli jsme, teda spíš on, nádherný klacek. Uměl ho hodit strááášně daleko, o moc dál než ty. Bylo to super, protože tek klacek byl jen můj, a žádný Kazan mě ho nebral. A zase jsem nemohla do rybníka. Ale pozor - machrovina, zvedla jsem z hladiny 12 (!) kačen a krásně letěly. Ty vole, to bylo, ocas jsem měla jako luk. Trasa měla jen 4 km, ale šli jsme mezi zahrádkami a bylo co sledovat, i pejsci tam byli, ale na ně celkem prdím. Když jsme došli domů, fakt, už tomu říkám domů, tak paní od sousedů s dvěma dětma se úplně nade mnou rozplývala, protože nás pejsky má ráda a měli kdysi stejného mé ušlechtilé rasy. Tak mě dluchmali, a bylo to fajn. Ono, jak si tak cestou Jirka s lidmi povídal, tak celé Ivanovice už ví, že mě má na opatrování, než se ty, moje poživačná paničko, vrátíš z dovolené. Večer mě ani nepřekvapilo, že Jirka zase někam jede. Prý oslavit nějaké mimino - mimino přece nemůže být tak důležité, krásné a komunikativní jako já. Myslela jsem, že se vrátí jako bumbrlíček, ale přijel a hned chtěl, ať mu nadiktuju, jak se mi tu líbí a co dělám. Tak jsme to teda sepsali. Musím říct, že už to tady beru za svoje, a když nějaký čokl přes dvě zahrady začal remcat a Jirka povídal: tak mu odpověz! Rázně jsem toho zmetka utřela. Baf haf a držel kušnu. PÁTEK Dopoledne jsem pěkně prolenošila, po snídani Jirka umyl misku, sbalil pelech a žrádlo. Asi se dnes jede domů. Ale po obědě jsme na procházku šli. Vylepšovala jsem svůj styl vyhrabávání myších nor. Akorát jsem si nevšímala toho, že myši vybíhaly z díry o metr dál a zabíhaly do ještě vzdálenější. Takže všechno, co jsem vyhrabala bylo po evakuaci obyvatelstva. Konečně jsem uviděla zajíce a zkusila si sprint na 200 metrů hladkých polních. Přiznávám, je rychlejší a ani se nemusel snížit ke kličkování. Dal mě to pěkně v přímce. Tak jsem už doma a musím se trochu prospat, ať jsem na cestu svěží. Kdybych na těch 4 km pořád nehraba a nezávodila se zajícem, tak bych tak utahaná nebyla. Jsem zvědavá, jestli se po cestě nepobliju. Tvoje Endy |