FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Austin-Healey 100 BN 1-6


Skvělá řada předchůdců ještě skvělejšího Big Healeyho (A-H 3000). Autor tohoto vozu byl obrovský automobilový nadšenec a svou prací napsal kus dějin automobilu. Kromě toho, že byl technickým ředitelem Triumphu, stavěl pod svým jménem sportovní vozy Healey. V roce 1952, rok po návštěvě Spojených států, kde si uvědomil mezeru na trhu mezi MG T a Jaguarem XK, sestavil z dílů Austin sportovní vůz, který s označením Austin Healey představil na autosalonu v Earls Court. Šéf společnosti Austin odkoupil výrobní práva ještě před zahájením výroby. Měl holt čich.
Motor z Austinu A90, řadový čtyřválec objemu 2660 ccm (87,3 x 111,1 mm) s rozvodem OHV, disponoval výkonem 90 k při 4000 ot./min. Vůz svištěl až 170 km/h a zrychloval z 0-100 km/h za 10,7 s při váze vozu 953 kg. Šlo o model 100 BN1, kterého bylo vyrobeno 10688 ks. V roce 1955 dostal čtyřstupňovou převodovku a označení 100 BN2 (výroba 4100 ks během dvou let - první obrázek). Vyladěný motor na 110 k při 4500 ot/min dal vzniknout označení 100 M, někdy zvanému podle motoru Le Mans. Vyrobeno bylo 640 ks v letech 1956 a 57. Již v 1954 vznikla ještě ostřejší varianta určená pro závody, s hliníkovou karoserií, hliníkovou hlavou a výkonem 132 k při 4700 ot./min. Lehoučký vůz s kotoučovými brzdami na všech kolech jezdil po závodních drahách ve Spojených státech. Zrychloval z 0-100 km/h za úctyhodných 7,8 s. Těchto vozů je jen 55 kousků.




Prodloužení rozvoru, zevrubná modernizace a zabudování nového řadového šestiválce vyvinutého British Motor Corporation o objemu 2639 ccm a výkonu 102 koní, přinesly větší pohodlí pro posádku (byl to první model s klikami vně dveří), ale i menší dynamiku. Motor měl vrtání a zdvih 79,4 x 89 mm, stupeň komprese 8,25. Uvedený výkon dociloval motor při 4600 ot/min. Byl přenášen přes čtyřstupňovou převodovku.
Vůz měl rozměry 4013 (starší krátký - 3845 mm) x 1537 x 1245 mm. Rozvor 2337 mm (starší 2286 mm). Rozchody kol neudány. Světlá výška 140 mm. Brzdy bubnové na všech kolech o průměru 279 mm. Pneumatiky rozměru 5,90 - 15. Váha vozu byla udávána 1124 kg, což je oproti starší verzi zátěž dvou dost udělaných chlapů. Nádrž byla na 55 litrů a spotřeba udávána 12.2 l/100 km. Vůz podstatně hůře zrychloval - 13,4 s na 100 km/h a maximálku měl jen 166 km/h. Těchto slabších vozů bylo za dva roky vyrobeno 6045 ks. Od roku 1957 byl výkon odladěn na 117 koní, což jej sice trochu probralo, ale úplně ono to nebylo. Verze 2+2 sedadlová měla označení 100-six BN4 a výroba čítala 4241 ks. Čistě dvousedadlový roadster 100-six BN6 byl vyhotoven do roku 1959 v 4150 ks. Model 100-six měl přední masku podobnou následujícímu modelu 3000.



Sportovní kariéra těchto vozů se odehrávala z části v USA. Třetí místo v dvanáctihodinovce v Sebringu v roce 1954 inspirovalo právě k hliníkové verzi 100 S a vynikající 12. místo v Le Mans v roce 1953 k pozdější verzi 100 M.
Řešení problému s výkonem a váhou vedlo k nasazení modelu A-H 3000, který byl tím správným ořechovým.

Prameny: R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů, vlastní fotografie, firemní webové stránky, Macbeth G.: Velký obrazový atlas automobilů