 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Chevrolet Camaro Z28 - 2. generace (1970 - 81)
 |
 I druhá generace vozů Camaro se zůčastňovala bojů na amerických a evropských okruzích. Nejsilnější z modelové řady - Z28 - dával dobré předpoklady pro vysoký výkon motoru, ale neřešil váhu vozu, která nepříznivě ovlivňovala jízdí vlastnosti, zejména brzdící schopnost vozu. Váha a životnost extrémně namáhaných dílů, to byly přetrvávající oříšky pro úpravce těchto monster již od první generace hřmících oblud, které svými půdorysnými rozměry připomínaly malé náklaďáky. Druhá generace byla uvedena na trh v polovině roku 1970. Byla větší a měla mnohem výraznější design než první Camara. Sebevědomá přední maska s šípovitě vystupujícím středem dominovala tomuto modelu po celých deset let výroby a měnila se jen v detailech (např. nárazník a spodní spoilerová část). V roce 1977 se objevil na kapotě prolis pro nasávání vzduchu.  Sportovní, hodně přitvrzená verze Z28, byla zabita emisními předpisy v roce 1975 a z výroby se na dva roky zcela vytratila, protože vydávat výkon 145 koní z pětilitru za sportovní ani nešlo. V roce 1977 se znovu objevila s uvedeným designem a výkonem 185 až 190 k při 4000 až 4200 ot./min. Maximálka necelých 200 km/h. Nemá cenu si nalhávat, že se s tím dalo nějak moc sportovat. Takže předkatalyzátorové verze do roku 1974 měly tyto parametry: Motor s rozvodem OHV byl osmiválec do V s objemem 5731 ccm, při vrtání a zdvihu 101,6 x 88,4 mm disponoval každý rok snižovaným výkonem, od 330 do 245 k při 5600 - 5200 ot/min. Stupeň komprese 9, palivo dodával čtyřkomorový karburátor Holley. Převodovka byla čtyřstupňová v hliníkové skříni s řazením na podlaze, spojka měla průměr 279 mm. Přední kola byla nezávisle zavěšena v podvozku bezrámové konstrukce (samonosná ocelová karoserie) na příčných lichoběžníkových polonápravách s vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava zavěšená na půleliptických pérech. Kapalinové tlumiče a příčné zkrutné stabilizátory. Přední brzdy větrané kotoučové o průměru 280 mm, vzadu bubny průměru 241 mm. Palivová nádrž objemu 79,5 l. Ocelové disky 15x7 palců, pneu F 60-15. Vůz měl rozměry 4983 x 1890 x 1247 mm, rozvor 2745 mm. Nezbytnou součástí image tohoto modelu byl šikmý záďový spoiler a dva široké pruhy na kapotě (za něco kolem 580 až 786 dolarů se pořizoval tzv. Special Performance Package, který dodal vozu ten správný šmrnc). Pohotovostní váha tohoto macka se pohybovala podle výbavy kolem 1700 kg. Maximální rychlost asi 210 km/h a zrychlení z 0-100 km/h za 7,0 sec. 
Účinkování vozů Camaro na území Spojených států neznám. V Evropě a na našem GP Brno se pohybovalo několik vyznavačů
těžkého kalibru. Camarový fanatik Němec Eberhardt jezdil už první generaci Camar a střetával se s druhogeneračním
Z28 v rukách Belgičana Ivo Graulse. Grauls měl ve svém voze motor 7,5 litru s výkonem 550 k / 6200ot./min., 4 dvojité
karburátory. Příď měl vybavenu spoilerem kvůli vyššímu přítlaku a jel na osmipaprskových elektronech. Jeho vůz byl
nejrychlejším v celém poli ME, jel 285 km/h, ale byl těžký (asi 1400 kg) a poruchový.V roce 1975, ve kterém vrcholilo období špičkově vypiplané techniky BMW 3,5 CSL, se u nás objevil Eberhardt s mírně letitým, ale pěkným černým Camarem, také 7,5 litru, se 4 karburátory Holley, výkon měl 550 k / 7000 ot./min. Specialitkou bylo chlazení oleje rozvodovky, kdy olej dopravovalo čerpadlo poháněné ozubeným řemenem od pastorku stálého převodu. Tuhá zadní náprava byla zavěšena na podélných ramenech s Wattovým přímovodem. Odpružení zajišťovaly dvě třílistové péra. K omezení sinusového prohýbání per při akceleraci a brždění byl levý tlumič kotven před nápravou a pravý za nápravou. Pneu 265/575 - 15 vpředu a 4,50/15,50 - 15 vzadu. Spotřeba udávána 60 l / 100 km. Nádrž byla řešena jako u F1, tj. z porézní hmoty.  V dalším roce, kdy už platily nové, přitaženější předpisy, hrála v ladění Camara prim stáj Wisell Reine Zip Up R.T. Ta dokázala vůz připravit tak, že pilotovaný samotným Švédem Wisellem a Britem Stuartem Grahamem vedl startovní pole mezi 6. a 21. kolem. Vůz měl standardních 5731 ccm, karburátory Holley, 400 k při 6700 ot./min. O chlazení namáhaných brzd se staraly tři hadice s náporovým vzduchem na jedno kolo. Velkou změnou bylo zavěšení zadní nápravy jen na dvou pětilistových pérech (střídavě umístěné tlumiče byly také použity). Pneu Dunlop 290/577-15 vpředu a 340/600-15 vzadu. Vozy neměly problém dostat se do čela závodu nebo zajet skvěle kvalifikaci, ale poruchovost a delší zastávky v boxech je vyřazovaly často ze hry. Na všech obrázcích, s vyjímkou převzatého snímku komerční verze, mám vůz, který se na okruhu v Brně prezentoval v roce 1981. Je to asi nejvychytanější verze Camara v Mistrovství Evropy. O jeho stavbu se v roce 1979 postarala stáj Luigi Racing a na okruzích jej vodili zkušení střelci Alain Peltier a Patrick Neve z Belgie. V roce 1981 s ním dokázala "Tygřice z Turína" Lella Lombardi zajet u nás čas 3:37,73 na kolo. Bohužel ke svým kvalitám neměla příliš rovnocenou partnerku. Anna Cambiaghi byla přece jen méně zkušená a rychlá. Tento vůz měl také zachovaný objem 5731 ccm, dával ale se čtyřmi Webery 470 k / 5800 ot./min. Čtyřstupňová převodovka v hliníkové skříni a samosvorný diferenciál byly laděny pro max. rychlost 260 km/h. Důležité bylo, že se konečně podařilo odstranit problém s brzděním vozu. Kotoučové brzdy Hurst si vzala do práce italská firma Teroni, která měla zkušenosti s formule 1. Také váha vozu už byla na rozumných 1330 kg. Na značně rozšířených nápravách byla použita kola mocných rozměrů s pneu Pireli P7 Corsa 335/35 VR 19. 
Prameny: vlastní fotografie; www.nastyz28.com; Čížek Z.: Grand Prix Brno a Mistrovství Evropy cestovních automobilů; Svět motorů 1975, 76 a 81; programy GP Brno |