|
|
|
Poslední lednový den 1976 se jela první soutěž tohoto roku a zároveň první ročník Valašské zimy. Volný podnik vyhrál
Havel na Škoda 120 S. MR tradičně zahajovala Rallye Šumava, na které stejně, jako je převážným úkazem do dneška, roztál sníh a led. Stále se čekalo na homologaci nových vozů Škoda 130 RS a tak zatím probíhalo vše při starém. Jedinou změnou bylo vypsání třídy A5 3000, která nahradila dřívější B5 2500 a stala se "sběrnou" třídou pro vše, co úpravami přesáhlo rozsah A2. Automaticky sem spadnul Hubáček, ale prakticky jedinou čistokrevnou A5 byl VAZ 21011 ing. Bolda (ten vyvíjel v Metalexu vůz stále k větším výkonům zvyšováním objemu motoru - během sezóny se dostával daleko přes 1750 ccm - kdy začínal na 131 koních, na Barum už 135 k.). Při své šumavské premiéře dojel na 6. místě absolutně. Viděl jsem jej na Barumce a bylo to brutální vozidlo plné dynamiky, trochu ale kulhalo v jízdních vlastnostech, což bylo dáno nesnadnou dostupností speciálních dílů u nás, např. vhodných tlumičů. Na obrázcích z Barumky je vidět náklon v porovnání s Porsche "českého" Rakušana Šulce. 
Na třetím mistráku v Košicích se objevil Zapadlo s čerstvě homologovanou Š 130 RS, ale už v treninkových jízdách ji zrušil o Pragu V3S jedoucí v protisměru. Na místě spolujezdce zažil šok Leo Pavlík, který si vyprosil svezení s touto nádhernou novinkou. Na této soutěži opět nedojel Hubáček a přenechal své vedení V. Blahnovi. I přes přepečlivou přípravu Alpiny se projevovalo její stáří na každé soutěži - vůz již měl osm let a k dispozici byly dva motory 1600 a 1800 ccm. Nejvíc zlobila elektrika. První vítězství pro Škodu 130 RS přivezl na Rallye Škoda Václav Blahna s L. Hlávkou. Toto bez pochyby zasloužené vítězství posádky s sebou nese pachuť špinavých intrik pořadatelů Rallye Škoda, kteří neváhali pro podporu úspěchu nového vozu udělat i to, že nevypsali třídu A5, A2 omezili na 2000 a skupinu A3+A4 omezili objemem 1600. Menší motor Hubáčkovy Alpiny měl 1605 ccm, ale geniální mechanik Saša Klimt dokázal převložkovat motor na ještě menší homologovaný objem a nakonec Hubáček startoval. Bohužel stejně odpadl na poruchu.  Machinace mladoboleslaváků nebyly určitě zapotřebí, protože rychlost "malého Stratosu" potvrdil Johny Haugland na Barum rallye, kde porazil i Šulcovo nadupané Porsche. Zachránil tak reputaci stotřicítek, protože všechny ostatní vypadnuly na havárie a poruchy (za volanty Blahna, ing. Šedivý, Havel, Kvaizar, Nosek a Pavlík). Hubáček na voze poskládaném z "vymeteného skladu" opět nedojel, neboť se mu "popraly volty s ampéry". Měl přitom skvělou formu a vypadl opět z 1. místa. Ostatně Hubáček s Minaříkem to vrátili Hauglandovi i s úroky na pohárových Tatrách. Na trati, kde polovinu RZ tvořila oblíbená Johnyho šotolina mu vymalovali díky famózní jízdě v asfaltové části rozdílem 212 bodů (= vteřin). Na konci sezóny, po mlhou a haváriemi stíhané soutěži v Jeseníkách, konstatoval Dalibor Janek v hodnotícím článku, že naše mistrovské soutěže jsou při své délce cca 600 km jen jakési sprinty, kde se jezdí neskutečná střelba. Zaskočila by i takového Blomquista, ale jakmile mají naši jet normální soutěž přes 1000 km, neumí si rozložit síly ani šetřit vůz. Zde nutno přidat popisku k obrázku ze Světa motorů, tzv. železné neděle v Jeseníkách: Na RZ 5 došlo k "setkání mistrů" v podání (zleva) Hank / Neubaer, Havel / Wohanka a Chlustina / Kordač. Mimo obraz o 10 metrů dál byla ještě Motlových Škodovka přiklopená Paschovým Saabem. Nebývalou kuriozitou roku 1976 bylo udělení titulu ve třídě A1 1600 M. Boumové díky tomu, že bodovali členové posádky každý zvlášť. Boumová jej vybojovala jako spolujezdec Čáslavky, Brotánky a Macha. V jednotlivých třídách bylo konečné pořadí:
 Po dlouhé odmlce se AZNP vypravilo v roce 1977 na slavné Monte Carlo. A posádky docela překvapily. V cíli byl Blahna s Hlávkou 12. se ztrátou 36:25 na vítězného Munariho a Zapadlo 15., Kvaizar vypadnul již před nocí dlouhých nožů. Vozy jely na pneu Barum OR 19 s hřeby a OR 24 pro asfalt. Tovární posádky tak potvrdily, že 16. místo Hauglanda na poslední soutěži MS v roce 1976 nebylo náhodné. Pro domácí šampionát byl změněn bodový systém a vynechány skupiny neupravených vozů - A1. Po úvodním volném podniku - Valašce a mistrovské Šumavě si odskočily posádky Barum teamu do Polska na tamní mistrovskou soutěž pod patronací výrobce pneumatik Stomil a Černohorský s Týcem (VAZ 2103 MTX) slavně zvítězili, Srnský byl třetí za Wozoviczem. Na další naší soutěži v Teplicích došlo k důsledné kontrole hlučnosti a tak byly v širokém okolí vyprodány všechny drátěnky na nádobí. Empiricky bylo zjištěno, že jedna drátěnka ve výfuku znamená 2/3 decibelu dolů. Zapadlo na této soutěži zkoušel Š 130 RS v úpravě A5 s objemem 1340 ccm , 5-ti stupňovou převodovkou a kotoučovými brzdami na zadní nápravě. Stal se tak papírovým favoritem, ale skutečnost byla jiná, skončil druhý za Kvaizarem. O prvenství na významnějších soutěžích se dělily Škody 130 RS jako na pásu. Blahna vyhrál Zlaté písky, Haugland Rallye Škoda (2. byl ing. Šedivý), Barum Rallye opět skvělý Blahna před známým "Kaiser" Wittmannem na Kadettu GTE, Tatry si připsal Kvaizar. To vše bylo ničím proti 10. místu absolutně Johnyho Hauglanda na Rallye 1000 jezer! 
 V půlce sezóny se rozhovorem na celé dvoustraně Světa motorů rozloučil D. Janek s Vladimírem Hubáčkem v článku "Pan jezdec odchází". Hubáček otevřeně a zajímavě popisoval vztah k jiným jezdcům a Škodovce a také srovnával své dva spolujezdce Riegra a Minaříka. Tři vozy Škoda se na závěr sezóny opět zúčastnily RAC Rally v Británii. Znamenalo to první tři místa v A2 1600 (Haugland celk. 22., Zapadlo 23. a Kvaizar po problémech 36.) Mistrovství republiky ukončila soutěž, která rok začala - Valašská zima, tentokrát už ale jako mistrovská soutěž. Její nový statut neměl žádný vliv na to, že vítězství si zopakoval Baňa Sivík. Pořadí MR 1977:
 Obrázek patří ještě k sezóně 1977, kdy se jela Valašká zima před Mikulášem a zejména vozy klasické koncepce měly obrovské problémy se zdoláním kopce z Loučky do Vizovic. Diváci se nadřeli víc, než za celý týden v práci. Někdy stačilo zatížit hnací nápravu spolujezdcem... V roce 1978 slibovala AZNP účast ve 4 soutěžích MS (Haugland) a 10 soutěžích ME (Zapadlo, Kvaizar, Blahna a v pohárech navíc ing. Šedivý a Havel). Haugland se na Švédské rallye pohyboval bezpečně v 1. desítce do okamžiku, kdy mu šly řadit jen dvě rychlosti a propadl se hluboko v klasifikaci. Na Hankiralli (ME) skončil 13., startoval i Zapadlo, ale tamní podmínky nebyly nic pro něj - dojel 37. Jugo Rallye vyhrál Kvaizar před Blahnou, nechali za sebou mimo jiné i Čubrikova na R5 Alpine a Osterera na Escortu. Na italské Elbě celkem úspěšně zabodovali Blahna a Kvaizar (9. a 11.); mimochodem pořádný klín do hegemonie Italů zde vrazil svým 2. až 3. místem Franz Wittmann. Životního úspěchu docílili Zapadlo s ing. Motalem na světové Rallye Acropolis, když dosáhli na 9. místo v absolutním pořadí. Po první etapě byl o místo před nimi ještě Haugland, ale technické problémy jej odsunuly až na konečné 13. místo. Zapadlo měl na vítěze (W. Röhrl, Fiat 131 Abarth) ztrátu bezmála hodinu a 3/4, ale i tak to byl velký úspěch, protože trať byla obrovsky náročná a již v 1. etapě odpadlo 100 vozů. 
Naše dvě mezinárodní soutěže Škoda a Barum spláchnul dublem ing. Šedivý s Janečkem. Součástí Barumky byla tehdy všemi jezdci
nenáviděná RZ "Strážnické písky", kterou tvořily písčité cesty borovicovým lesem. Posádky, které tuto RZ přežily, se těšily do servisu
na udělání geometrie, méně úspěšné končily s vylomenými koly zadní nápravy - což se týkalo především Škodovek (Strážnická RZ je na
snímku dole). Z Raidu Polskiego přivezl V. Blahna pohár v
Poháru zemí soc. tábora a celkově byl 4. Třetí mezinárodní soutěž na území ČSSR v Tatrách byla ve Světě motrů uvedena článkem "Waterloo
leží pod Tatrami", protože dojelo jen 7 (!) vozů z 93 startujících. Na tehdejší poměry nijak dlouhá trať (1050 km, 32 RZ) svými náročnými
šotolinovými úseky zcela zlikvidovala i robustní žigulíky Sovětské sborné, s vyjímkou vítězného Rejmanise. Za ním 2. byl Žahour na jediné
dokonšivší 130 RS. Pamatuju si originální tatranské tratě z doby, kdy se tato rallye opravdu jezdila pod Tatrami a startovala v Popradu.
Horské cesty byly rozježděny a plné valounů jako pěsti, vozy se v nich brodily po ráfky a auta dostávala co proto.Pro našeho vývozce vozů Škoda - Motokov - se stala účast na RAC Rally ve Velké Británii žádaným reklamním tahem, a tak se účast na této soutěži stala tradicí. Posádky se úspěšně prosazovaly ve své třídě (resp. A2 1600), což bylo celkem poviností, protože šlo přece jen o plně tovární stáj, ale vedlo se celkem dobře i v absolutním pořadí. Kvaizar skončil 20., Blahna 24., Zapadlo odpadl na vylomené zadní kolo.  Mistrovství republiky v roce 1978 vyklidily posádky továrny, takže si o vrcholné bodové příděly mohli konečně zabojovat i jezdci bez maximálního zázemí a finančního zabezpečení. I tak na začátku sezóny stálo na startu Šumavy 13 ks Š 130 RS. S přehledem vyhrál Leo Pavlík před Pipotou a Císařem. Poprvé v životě vyhrál v absolutním pořadí Antonín Císař, povedlo se mu to na Sklo Union Teplice, kde porazil i Sivíka. Rozmáčenou a na hluboké brody bohatou Plzeň vyhráli bratři Mahrové. Český Krumlov se stal kořistí Pavlíka, ing. Pech, který se úspěšně zabydlel v Agroteamu Slušovice, pro sebe urval Košice. Až na posledních Jeseníkách se objevili "továrníci" a tak vyhrál Kvaizar pět vteřin před Blahnou. Pořadí MR v roce 1978:
 Rok 1979 se nesl ve znamení nového vozu Leo Pavlíka, skvělého Renaultu 5 Alpine, se kterým kraloval ve druhé polovině roku. Dobrou zprávou dále bylo, že Metalex slíbil vyrobit 20 ks 16-ti stovkových soutěžních Lad MTX v ceně cca 100 000,- Kč. Z naší jezdecké elity se v tomto roce vylouply dvě jména, která začala výrazně převyšovat ostatní piloty včetně továrních - Blahna a Kvaizar. Zatímco se naše posádky připravovaly na mistrovské soutěže účastí na Valašské rallye a Agroteam Slušovice trénuje na soustředění ve Velkých Karlovicích, Haugland už dojíždí na 9. místě absolutně na Švédské rallye a Blahna / Reichl s Kvaizarem a Kotkem směřují na Rallye Boucles de Spa. Blahnovi tak začíná hvězdná sezóna. Sedmé místo absolutně (Kvaizar 9.). Následuje 1. mistrák na Šumavě a Blahna zde vítězí. Poté na soutěži v Jugoslávii Blahna poráží druhého Russlinga na Porsche Carrera RS o 42 vteřin. Vrcholný úspěch své kariéry zaznamenává na slavné Acropolis rallye. Osmé místo absolutně, ztráta 2:34,16 na vítězného Waldegaarda (přes hodinu na sedmého Gallo na Datsunu 160). Zvučnými jmény na Stratosu a Fiatech 131 Abarth nabité Zlaté písky dokončil Blahna s ing. Motalem na 7. místě (8. Kvaizar, 9. ing. Šedivý). "Až" čtvrtý je na vždy organizačně podivné Rallye Wartburg. Kvaizar navíc svou formu prodával i v domácích soutěžích a byl snad jediným vyrovnaným konkurentem Leo Pavlíkovi.  Leo Pavlík předvedl nový Renault na Sklo Union Teplice, zatím si na rozdílný způsob jízdy s předohrabem zvykal a dokončil na 4. místě. Toto umístění nakonec ovlivnilo boj o titul, o který se přetahoval celý zbytek sezóny se Svatoplukem Kvaizarem. Ten měl k dispozici to nejlepší, co mu mohla továrna nabídnout - Škodu 130 RS pro skupinu A5, tedy s pětikvaltem. Český Krumlov už byl jasně Pavlíkův. Na rallye Škoda i Barum se Leo musel sklonit před úspěšným comebackem J. Hauglanda (soutěže se nezapočítávaly do MR), ale Rallye Tríbeč v Topolčanech už byla opět jeho. Na voze se začala projevovat únava a v Košicích se ulomil úchyt plynového táhla. Jako bolestné si uděluje Leo Pavlík s Jirátkem prvenství v pohárových rallye Tatry. Poslední soutěž MR v Jeseníkách je opět Pavlíka. Není to sice nový Hubáček, ale továrním posádkám řádně zatápěl a jeho souboje s Kvaizarem byly ozdobou roku. V započítávaných soutěžích měl Pavlík 3 vítězství a jedno čtvrté místo, Kvaizar dvakrát první a 2 druhá umístění, což stačilo, aby byl mistrem Kvaizar o jediný bod. Rekord, o který by nikdo nestál, se povedl na Škoda Rallye posádce ing. Šedivý / Janeček. Za cílem 9. RZ v Horní Libchavě si těsně před průjezdem posádky neznámý divák odnesl jako suvenýr ceduli signalizující cíl RZ. Díky tomu za cílem Šedivý neubral a vlítnul rychlostí 150 km/h na železniční přejezd. Katapultáž vůz vynesla do vzdálenosti 50 metrů a posádka se mohla za letu kochat pohledem na střechy zaparkovaných vozů. Poté zdemolovali motocykl diváka, líznuli sloup, zrušili plot a po dopadu z auta udělali placku. Ing. Šedivý dostal blokovou pokutu 100,- Kč za nedodržení povolené rychlosti na přejezdu a Jirka Janeček krunýř na krční obratel. Rozhodně stojí za zmínku reprezentační úspěch manželů Trajboldových, kteří se stali v tomto roce mistry v Poháru míru a přátelství. Za nimi skončili bratři Wozowiczovi z Polska a Bulhaři Petrov / Tonev. Další naši byli: 7. Pech, 11. Císař, 17. Pacala a 20. Blahna. Za úspěchem Trajboldových bylo i hodně jejich osobní diplomacie. Soustředili se jen na Pohár, zajistili si výjezdy v rámci klubových styků, vyřídili si vyjímku v udělení 1. výkonnostní třídy. Úspěch v tomto seriálu předpokládá účast na všech soutěžích (Zlaté písky, Semperit, Volán, Raid Polski, Donau, Tatry a Ruská zima) a nutnost všechny dokončit. To se jim podařilo, a tak i když nepatřili do jezdecké špičky, soutěžácká vytrvalost přinesla kýžený úspěch. Pořadí v roce 1979:
 Rok 1980 opět začal Valašskou zimou, na které se o prvenství poprali Kvaizar s Blahnou, Kvaizar vyhrál rozdílem 10 sekund a další už měli ztrátu přes 2 minuty. V mistrovství republiky došlo ke zrušení třídy A5 2000, kde převážně startovaly stotřicítky s homologací pro A2, a byla také zrušena třída A2 1000, což poněkud poškodilo kolostřešního kaskadéra Karla Trojana, který musel se svým Wartburgem bojovat proti našlapaným eRkům. Šumava 1980 se jela tentokrát úplně bez sněhu a pořadí A2 1300 bylo zároveň i pořadím absolutním - ing. Šedivý, Urban, Valoušek. O dalších soutěžích MR nebylo v dobových magazínech moc informací, takže odkazuji jen na body v konečné tabulce a podívejme se alespoň na úspěšná reprezentační vystoupení našich posádek. Boucles de Spa přineslo 5. a 6. místo Kvaizarovi a Blahnovi (hned za Michele Moutonovou), první pohárovou soutěž - Pneumant Rallye vyhrál Blahna. Kvaizar zabodoval na Zlatých píscích, kde dosáhnul na "bednu" za Zaniniho a Krupu. Na Dunajské rallye (ME a PZST) dojel Blahna čtvrtý, přestože zastavoval na RZ a vytahoval (pátého) Kvaizara z lesa. Obrovská střelba se jela na Škoda rallye - Kvaizar těžce zatápěl po celou soutěž Hauglandovi a vše nasvědčovalo tomu, že se rozhodne na poslední RZ, kdy Johny vedl o 1 vteřinu. Prasklý čep kola zhatil všechny naděje. Odveta se Sváťovi nepovedla ani na Barum rallye, kde Haugland Kvaizara regulerně porazil.  Nezapomenutelnou soutěží byl 40. Raid Polski, kde zajel životní soutěž Leo Pavlík. Mohl své umění porovnávat s Jeanem Ragnottim na stejném, leč továrně připraveném a laděném voze. Obstál velmi dobře, o čemž svědčí i pořadí v této renomované Evropské soutěži: Zanini (Porsche 911 SC), Ragnotti, Bohne (Mercedes 450 SCL) a Pavlík. Sledoval jsem Pavlíkův výkon na vlastní oči a také jsem se svezl v treninkové R5A. Jedna z nejhezčích soutěží, které jsem viděl. V Taurus rallye se náš nejrychlejší tandem Blahna a Kvaizar umístili na 2. a 3. místě za specialistou Atillou Ferjanczem na Renaultu 5 Alpine. V Tatrách se vedlo nejlépe ing. Šedivému, který zvítězil a nechal za sebou i Leo Pavlíka. V celkovém pořadí Poháru ZST vystřídali Trajboldovy na trůnu Václav Blahna se Schovánkem, kteří serii zakončili 3. místem na Ruské zimě. Sezóna byla poslední pro ing. Jiřího Šedivého (zakončil 8. místem na Ruské zimě), který dostal nabídku pracovního místa, jež nedovolovalo absolvovat plnohodnotnou sportovní sezónu. Z rodinných důvodů odešel na konci roku ze soutěžního světa i Havel. Na dvě uvolněná místa v továrním týmu nastoupili Ladislav Křeček (dříve Milo Team) a ing. Pech (Agroteam). Pořadí MR v roce 1980:
 Sedmdesátá léta přinesla pro naše jezdce alespoň trochu konkurenceschopný vůz pro mezinárodní závody, i když objemový handicap přetrval a porážet ve světě vozy Fiat 131 Abarth, Lancia Stratos, Porsche a další silné vozy přece jenom nešlo. Na rok 1982 byla avizována nová příloha J, která měla zavést skupinu B a ukončit homologaci slavné 130 RS. V našich soutěžích byly tyto vozy povoleny až do roku 1983 a přesto, že továrna začala vyvíjet sportovní nářadí na bázi řady 105 / 120, zadařilo se jí až se 130 LR v roce 1985. Počátkem 80. let se do našeho mistrovství vrátily také seriové vozy - třída A1. Co se týče jezdců, v 70. letech skončila aktivní činnost především legenda nad legendy - Vladimír Hubáček. Zmizeli další skvělí jezdci: nedoceněný Jelínek, který jako jeden z mála důsledně používal brzdění patou a práci s plynem špičkou pravé nohy, velmi rychlý Šimek, který byl bohužel odsouzen k jezdění se slabou Š 100, vytratili se Sivík, Mach, a další. Naši špičku opanovali Kvaizar, Blahna, Pavlík. Postupně dozrával pozdější profesor přesné stopy a odhadu rychlosti Láďa Křeček. Soutěže se pomalu ale jistě zkracovaly, ke konci dekády také skončily přejezdy mezi rychlostními zkouškami v krutě limitovaných časech, kdy bylo běžné, že nastavený průměr mezi časovkami byl 95 km/h v běžném provozu. Začalo naopak šachování s volbami a přezouváním pneumatik, servisní posádky zažívaly mnohdy stejná dobrodružství jako posádky soutěžní, kdy na střídačku musely dojet ke každé rychlostní zkoušce (servisní zóny ještě nebyly objeveny). Každé období historie rallye má svůj půvab a sedmdesátá léta v tomto sportu nebyla špatná. Prameny: Svět motorů 1976 - 1980 a vlastní fotografie |