 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Ferrari 250 GT SWB Berlinetta Competizione
 |
 Když jsem kdysi v sedmdesátých letech začal budovat svůj výstřižkový archív, zaujal mě článek ve Světě motorů 1960 "Kam zařadit vůz Ferrari 250 GT". Článek převzatý ze zahraničního tisku se věnoval nové verzi z téměř nepřehledné řady modelů typu 250, verzi SWB Berlinetta, vyráběné v letech 1958 až 1962. Ten článek se mně vždy po pár letech dostal do ruky a říkal jsem si, jak toto fascinující auto musí vypadat a jezdit ve skutečnosti. Dočkal jsem se až na Ferrari Days v Brně, v roce 2009. A musím říct, že je to stále auto s velkým šarmem a dokáže zaujmout i dnes, 50 let od svého vzniku. Vyznat se v modelových řadách Ferrari (ale i např. Porsche) je strašná práce; Ferrari od každé typové řady připravoval spoustu modelů, jejich variant a karosářských kreací. Jen modelů typu 250 je od prvního, z roku 1952, do roku 1964, kdy výroba 250 skončila, šestnáct a s různými variantami cca třicet. Nejjistější metoda je vyjít z výrobního čísla a dohledat v archívních soupisech, o co jde. V souvislosti s tímto modelem 250 GT Berlinetta se můžete setkat s názvy p.c. (passo corto) = anglicky SWB (Short Wheelbase) neboli krátký rozvor, existovala ale i verze LWB - dlouhý rozvor; lusso / luxury značilo luxusní silniční verzi ( v roce 1961 také Stradale / Street), competizione / competition je naše soutěžní, resp. odlehčená verze.  Novinka, předvedená na Paříském autosalónu v roce 1959 se vyznačovala zkráceným rozvorem na 2400 mm a hladší karoserií oproti svému předchůdci 250 GT Tour de France. Klasické dvousedadlové kupé, určené jak pro závodní okruhy, tak pro běžný provoz, navrhl opět Pininfarina a hotové karoserie dodávala firma Scaglietti. Pod přední kapotou se ukrýval koncepčně osvědčený podčtvercový celohliníkový dvanáctiválec (168B Colombo) do V pod úhlem 60°, vrtání 73, zdvih 58,8 mm, objem 2953 ccm, s rozvodem SOHC a dvěmi ventily na válec. Při stupni komprese 9,2 a s plněním směsi pomocí třech karburátorů Weber dával výkon 280 k při 7000 ot./min., kroutící moment 264,4 Nm / 5000 ot./min. Spojka jednokotoučová, převodovka čtyřstupňová Ferrari, stálý převod bylo možné měnit podle požadavků na jízdní poměry.  Rám vozu je svařen z ocelových trubek. Přední náprava je dělená s příčnými trojúhelníkovými rameny, šroubovými pery a příčným stabilizátorem. Vzadu je tuhá náprava s půleliptickými pery a dvojitými táhly. Kapalinové tlumiče. Vše pěkně úhledně zabaleno v karoserii Pininfarina, která je u competizione vozů hliníková, u standardních verzí ocelová. Na všech kolech jsou diskové brzdy, 15" drátěné disky od firmy Borrani, pneu o rozměru 185x15 - hustěné: přední na 2,8 a zadní na 3,2 atmosféry. Řízení šnekové. Celkové rozměry vozu jsou 4430 x 1980 x 1130 mm, již zmíněný krátký rozvor 2400 mm. Rozchody kol se mně nepodařilo zjistit. Vůz vážil nádherných 1100-1152 kg podle druhu karoserie a výbavy. Palivová nádrž spolkla pořádných 120 litrů.  Podívejme se na dynamické hodnoty. Maximální rychlost se udávala až 250 km/h, při testování 280 koňové verze bylo naměřeno při stálém převodu 4:1 a 7000 otáčkách 233 km/h, při povoleném přetočení na 7500 ot. to bylo už 245 km/h. Všechna měření a uvedené hodnoty byly zjišťovány s dvoučlennou posádkou a 120 litry paliva v nádrži. Zrychlení:
Kilometr s pevným startem dělá 250 GT za 26,1 sec s konečnou rychlostí 215 km/h. Údajně při drsnějším zacházení by to šlo i za 25,5 sec. Dynamické zrychlení na přímý záběr dociluje takových hodnot:
Přesto, že motor tohoto Ferrari neměl nic, čemu by se s vážnou tváří dalo říct setrvačník, chová se v celém režimu otáček (včetně volnoběhu) klidně, pouze ve 4000 je trochu neklidnější. Zato bleskově reaguje na přidání plynu a naprosto ožívá nad 4500 ot./min. Co se týče jízdního projevu, u SWB se podařilo ostranit dřívější nedotáčivost delších rozvorů předchozích 250 GT a chová se neutrálně až k hraně, kdy přechází do čitelné přetáčivosti. To vše můžete očekávat na kvalitních vozovkách. Uskákaný hrbatý asfalt pro tento vůz není, dostal by obklad od méně výkonných, ale měkčeji odpružených vozů. K hodnotám normální spotřeby mezi 16-18 litry a kolem 20 litrů při svižné jízdě je potřeba přičíst ještě spotřebu pneumatik. Přezouvá se každých 3000 km, protože skoro každá akcelerace je doprovázena černými čarami na asfaltu. Vyrobíte je opravdu snadno, protože nepatrný pohyb pedálu plynu ihned zvýší otáčky o tisícovku. V roce 1961 bylo vyrobeno 8 ks zcela ultimativních závodních verzí pro Le Mans a Tour de France. Známé jsou jako SEFAC (Scuderia Ferrari Factory Competition). Tyto vozy měly 6 karburátorů, závodní hlavy Testa Rossa s většími ventily, jiná olejová čerpadla atd. Tyto motory měly označení 168F a s výkonem se dostaly na 295 koní. Již tak dost lehké auto bylo postaveno na trubkách menšího profilu (80x45 mm oproti seriovým 90x54 mm), karoserie byla z hliníkového 1,1 mm tlustého plechu, okna byla nahrazena plexisklem a bylo odstraněno vše nepotřebné z interiéru. Přepracováno bylo zavěšení kol a byly použity odlehčené brzdové třmeny. S nejdelší převodovkou pro Le Mans docilovaly SEFACy 257 km/h. 
Několik jmen pilotů té doby, kteří s nadupanými SWB jezdili: John Surtees, Stirling Moss, Wolfgang von Trips, Maurice Trinignant, Jo Schlesser. Vozů 250 GT SWB Berlinetta bylo vyrobeno 165 ks (nejčastěji udávané číslo), z toho 75 ks byla verze Copetizione a zbytek street (tj. Lusso aj.). V závodech historiků Shel Historic Challenge vodí vyobrazený vůz Švéd Peter Lindquist. Na brněnské trati docílil při závodě v roce 2009 času na kolo 2:49,597, což je průměr 114, 69 km/h. Je vhodné doplnit několik údajů o ceně. Tyto vozy se v době výroby prodávaly za 12.950 dolarů. Ani tehdy to nebylo málo, představovalo to cenu 10-15 běžných automobilů nižší až střední třídy. Dnes existuje něco kolem 60 zachovaných exemplářů a ceny nejlepších kousků na aukcích dosahují 100 milionů korun, pokud je tedy někdo je ochoten vůbec prodat. Prameny: vlastní fotografie (s vyjímkou fota motoru z webu); Svět motorů 1960, program Ferrari Days Brno 2009; R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů; conceptcar.com aj. stránky o Ferrari |