Fiat 124 Abarth
 |

Někteří fanoušci rallye měli to štěstí, že spatřili na našem území v roce 1975 na vlastní oči špičkový vůz světové
úrovně. Na Rallye Tatry v rámci Poháru zemí soc. tábora startoval za Polsko syn ministerského předsedy Andrzej Jaroszewicz
s vozem Fiat 124 Abarth Rallye. Já jsem bohužel měl smůlu, protože jsem zrovna kroutil vojnu. Poprvé jsem se s tímto
sympatickým vozem setkal až ve třídě historiků v roce 1998, kdy jej nasadili do našeho mistrovství tehdy začínající
bratři Odložilíkovi. Vůz trpěl spoustou poruch a tak zaznamenali jen vítězství v Pačejově a vůz později zamířil
do muzea v Lánech. Krásu a účelnost tohoto relativně malého auta jsem si znovu uvědomil při doprovodném programu
Historic Show na Bohemia rally 2007.


Základ má tento vůz v modelu pocházejícím z roku 1967 - Fiatu 124 Sport Spider, jehož tvary navrhoval Pininfarina
a tak o jeho eleganci a nadčasový design bylo postaráno. Původně to byla patnáctistovka o 90 koních. Během let rostl
objem (1600 a 1800) i výkon (od 95 do 118 k). V roce 1972 došlo vedení Fiatu k rozhodnutí posílit trochu sportumilovným
Italům sebevědomí a poslat jejich domácí značku na závodní kolbiště.
Na výrobě vozů se podílel Abarth přípravou motorů, převodovek a dalších mechanických záležitostí, Pininfarina dodával
karoserie a zbytek pocházel od Fiatu. 2+2 sedadlový spider s klasickým pohonem se nenápadně proměnil v dvousedadlové
GT coupé. Dostal pevnou střechu a místo zadních sedadel jednoduchý trubkový rám. Pro homologaci A4 bylo tehdy nutné vyrobit
500 ks identických vozů. Podle dostupných údajů se počítadlo v roce 1975 zastavilo na čísle 1013.
Dvorní ladič Fiatů Carlo Abarth pro homologaci vypiplal z řadového čtyřválce 2xOHC o objemu 1756 ccm (vrtání x zdvih
84x79,2 mm) výkon 128 k / 6200 ot/min a točivý moment 16,2 kpm / 5200 ot/min. K tomu dospěl zvýšením stupně komprese na 9,8,
novými ojnicemi, úpravou pístů, ventily větších průměrů, ostrými vačkovými hřídeli, dvěma dvojitými spádovými karburátory
Weber 44 IDF a výkonějším palivovým čerpadlem. Rozdělovač, jak bylo u Abarthů zvykem, byl poháněn pravým vačkovým hřídelem.
Výfukové potrubí tvořily ocelové trubkové svody, tlumič výfuku byl konstrukce Abarth.

Jednokotoučová suchá spojka s talířovou pružinou, pětistupňová převodovka Colotti a samosvorný diferenciál se starají
o přenos výkonu na zadní nápravu. Tato základní homologovaná verze dosahovala max. rychlost přes 190 km/h a zrychlovala
z 0-100 km/h za 9,2 s.
Samonosná karoserie se od seriového spideru lišila především pevnou střechou ze sklolaminátu. Ze stejného materiálu je kapota
i víko zavazadlového prostoru a všechny tyto díly jsou lakovány černým matným lakem. Dveře jsou lisovány z hliníkového plechu,
díky lemům na blatnících vzrostla celková šířka vozu. Trubkový rám je pevnou součástí karoserie. Nárazníky nahradily gumové
špalíky a v čelní masce přibyly tři otvory - dva vedou vzduch k předním kotoučům brzd a jeden pomáhá s chlazením motoru.
Všemi úpravami se podařilo snížit váhu vozu oproti spideru o 42 kg.
Všechna kola jsou nezávisle zavěšena, přední na příčných lichoběžnících, zadní na dolních příčných kyvných ramenech
a vzpěrách McPherson. Vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, na obou nápravách zkrutné stabilizátory. Na všech kolech jsou
kotoučové brzdy o stejném průměru 226 mm, vpředu jsou čtyřpístkové a vzadu jednopístkové brzdiče. Řízení šnekem a kladkou.
Na typické lité čtyřpaprskové disky Abarth 13" byly standardně montovány pneu 185/70 VR-13. Rozměry vozu: 3914x1630x1240 mm,
rozvor 2280 mm, rozchody vpředu / vzadu 1413/1400 mm (zvětšeny o 67 a 83 mm). Palivová nádrž na 45 litrů, celková hmotnost
938 kg, tj. 7,3 kg/k. Na rallye byl běžný výkon cca 140 k, kterým disponoval i vůz Odložilíků, motor se ale dal vyladit
až na 170 koní - tento výkon se používal spíše pro okruhové závodění. Tam to už při váze do 900 kg znamenalo slušné svezení.
Fiat 124 Abarth působil v MS rallye v letech 1973-1975 a vždy ve značkách skončil na druhém místě. První rok za přece jen trochu
lepšími Alpine 110 a následující roky už za nepřekonatelnou sesterskou Lancií Stratos. Přesto se podařilo jezdcům vyhrát ve třech
mistrovských soutěžích: 1973 Achimu Warmboldovi na Raidu Polski (byl započítáván do MS značek), 1974 Pintovi na Portugalské rallye
a Marku Alénovi na téže rallye o rok později. Úspěšně vůz pilotovali a několik druhých a dalších dobrých umístění zaznamenali piloti
Verini, Rauno Altonen, Hanu Mikkola, Barbario a další.
Prameny: vlastní fotografie (+foto disku Abarth Jiří Vinš); Svět motorů 1973, 1974, 1975; Automobil 1973 (perové obrázky)
|
|