 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
 Má-li být fotografovaný vůz zcela ostrý, měli bychom dodržet podle úhlu pohybu vozidla vůči fotoaparátu tyto časy závěrky. Mohou být samozřejmě i kratší, pokud to dovolí světelné podmínky a nastavená citlivost. Do úvahy se musí přibrat ještě to, jak jede auto rychle, jak je daleko a jestli máme nazoomováno na teleobjektiv nebo spíš na základní ohnisko. Teleobjektiv je dost ošemetná věc na udržení optické osy neroztřesené - je to podobné, jako mířit puškou a rozhodně stojí za to, nacvičit si pevné (ale ne křečovité) držení aparátu a mačkání spouště tak, abychom neškubli v tom okažiku celým foťákem. Pokud záběr v kombinaci s teleobjektivem "ztrhnem", nepomůže ani 1/500 sec. Pravdou je, že naprosto ostrý snímek potřebujeme, abychom ukázali, jak přesně vypadá nějaké auto. Na zprostředkování zážitku z jízdy je ale takový zcela "zamrznutý" obrázek slabý. Na příkladech z mého archívu ukážu postupně, kam až jde někdy s volbou času závěrky zajít. 
Je velký rozdíl, jestli sledujete auto aparátem, jdete tzv. s ním a nebo máte zaměřený aparát staticky a vůz vám záběrem projede. Záběr
s projíždějícím vozem cílem je snímaný 1/500, jel rychlostí asi 220 km/h. Druhý záběr osmilitrového Panozu je snímán taky 1/500, ale aparátem jsem
jej sledoval. Má lehounce roztočená kola a pozadí je pěkně rozmáznuté. 1/1000 by asi ty kola zastavila a snímek by trošku zmrtvěl, i rozmáznutí
by bylo slabší. Další snímek, roadster MGB, jel rychlostí asi 100 km/h. U něj už čas závěrky 1/500 stačil k zobrazení kol neroztočených.
 Je zajímavé, že se zvednutý prach drží vozu jako klíště. Snímáno 1/500 s. Relativní pohyb vůči fotoaparátu nebyl velký - jednak Tibi jel v tom místě malou rychlostí (nemám na mysli pomalu!) a jednak se už vůz pohyboval spíš čelně proti aparátu, protože boční smyk už končil. Tak je vlastně skoro všechno ostré a dojem dynamiky zachraňuje právě ten prach a natočení kol.  Travaglia na Barumce. Vzhledem k tomu, že popršelo a byla relativní tma, foťák mě dovolil nastavit nejkratší čas 1/125 (nechtěl jsem jít kvůli šumu do vyšší citlivosti). Díky tomu, že jsem aparátem šel přesně s "čumákem" vozu, se příď jeví jako zcela ostrá. Záď vozu už se proti ose aparátu pohybovala jinou relativní rychlostí a je proto rozmazaná.  Ještě drastičtější čas - 1/60. Bohužel citlivost tehdejších profesionálních diapozitivů Agfachrome byla tuším jen 50 ASA a tak snímky slavných stotřicítek i Lancií Stratos dopadly takto. Ale rychlost a atmosféra je z toho cítit. Pro zvědavce: na snímku tovární posádka ing. Šedivý - Janeček, která dojela v roce 1980 na 3. místě.  Jen proto, že si na Barumce v roce 1979 svítila televize lampami, se mě podařilo fotit v noci bez blesku. Haugland s Bohlinem jsou snímáni časem 1/15 s - na Pentaxu byl nasazený zcela odcloněný základní objetiv 2/55.  Na témže místě Leo Pavlík s Hlávkou. Vzhledem k tomu, že teleobjektiv Petri 135 měl nejmenší clonu 2,8, musel se čas posunout až na 1/8 sec.  Toto už je jen taková imprese z jedné Barumky, která se hodí jako podklad pod text názvu reportáže nebo podobně. Jde vyrobit s časem asi 1/2 sec. Záleží jak je vůz blízko a jak rychle jede. Naštěstí u digitálního foťáku se můžeme hned podívat, jak to vyšlo a sjednat nápravu při dalším snímku.  A toto je asi maximum, dosažitelné v dnešní době. Délka expozice 8 vteřin. Záběr z brněnského okruhu, kde se jela podzimní šestihodinovka, která končila za úplné tmy. Protější tribuny a les v pozadí vůbec nebyly vidět, ale aparát si je podal. Měl jsem jej opřený o jeden sloup zábradlí nad pit lane a po celou dobu expozice se snažil nepohnout. Projíždějící vozy zanechaly po sobě jen světelné stopy, kdo z lidí zrovna šel, tak tam není vůbec. Příště o práci s bleskem. |