FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Lada 1600 VFTS (VAZ 2105) B



Ve východním bloku se do homologace vozů pro slavnou skupinu B pustili tři výrobci: Škoda se svým 130 LR, FSO s typem Polonez 2000C a sovětský VAZ, který vsadil na šestnáctistovku 2105.
Základní ladění provedli litevští odborníci pod vedením výborného rallyového jezdce Stasyse Brundzy. Od něj také pocházejí základní tvary blatníků, přední, střešní a zadní spoiler. Homologace byla provedena v roce 1984. Standardně byl motor při stupni komprese 11,5:1 laděn na 160 k při 7000 ot./min, kroutící moment 164,8 Nm při 5500 ot./min. Stasys startoval s vozem, který měl až 180 koní, ale to už šlo na vrub životnosti. Jejich vůz měl 920 kg, zrychloval z 0-100 km/h za 8,4 s a jel 192 km/h.
VAZ 2105 VFTS (Vilniusskaja fabrika transportnyh sredstv) se vyskytoval ve dvou evolucích. První měla čtyřstupňovou převodovku a víka i dveře z ocelových plechů. Druhá pak disponovala pětistupňovou převodovkou a víka motorového prostoru, kufru a všechny 4 dveře byly z hliníkového plechu. Jednotlivé homologace se nesměly kombinovat.


Již v roce 1984 se objevily tyto vozy v našem mistrovsví, základní stavbu provedl Metalex. V nejlepší kondici se ale vyskytovaly ve stáji Agroteam Slušovice, kde se na doladění podílel pečlivý a zkušený vývojář, mechanik a jezdec Václav Blahna. Motor vypiplal M. Vodseďálek na 158 koní. Kvalitní vůz měl také Miroslav Lang. Vývoj ale pokračoval.
Kvalitativně vyšší verze 2105-2 (druhá evoluce) měla u nás premiéru v rukách Václava Blahny na Rallye Sklo Union Teplice v roce 1986. Na jejím vývoji měl Václav Blahna velký podíl, protože ji připravoval ve spolupráci s Brundza Tuning. Pro okruhové závody dovedl vůz k dokonalosti závodník a motorář Petr Kreibich. Novější evoluci se budu věnovat v technickém popisu.



Vpředu podélně uložený čtyřválec s rozvodem OHC má vrtání x zdvih 79,5 x 80 mm a objem motoru 1588 ccm. Okruhový Kreibichův motor šel až na vrtání 79,6 a tím objem 1592,5 ccm. Stupeň komprese pro rally 11 - 11,5 a pro okruhy 12. Používány byly dva dvojité karburátory Weber 45. Závodní vačka měla časování 330/320°, zvětšené ventily průměry: sací 39,5 mm, výfukové 34,5 mm. Na obrázcích jsou ukázány speciální kované písty s deflektorem od německé firmy Schmidt s ojnicemi opracovanými z výkovků dodávaných ze Sovětského svazu. Hlava s pečlivě laděným potrubím je ze závoďáku Kreibicha.
I soutěžní verze jezdily některé málo prašné asfaltové soutěže bez čističů vzduchu. Tlakové oběžné mazání bylo opatřeno hliníkovým chladičem oleje. Chladič vody byl zvětšen, olejové čerpadlo a vana se používaly z vozu Lada Niva. Nejslabším článkem jinak spolehlivého motoru bylo těsnění pod hlavou. Na motor navazovala jednokotoučová spojka Sachs s talířovou pružinou a obložením ze spékaných kovů. Pětistupňová převodovka měla k dispozici 2 druhy převodů a 3 stálé převody zadní nápravy.


Na podvozku už není zaznamenáno tolik úprav jako na motoru. Vpředu jsou nezávisle zavěšená kola na lichoběžníkových ramenech, vzadu tuhá náprava. Pérování vpředu i vzadu vinutými pružinami, tlumiče Bilstein. Na závěsech jsou tvrdší silentbloky, panhardská tyč zadní nápravy má klouby SFK a vpředu je seřiditelný trubkový stabilizátor. Slabinou vozu byly seriové brzdy, vpředu kotouče, vzadu bubny, kde se dalo něco nahnat jen vobou obložení. Pro okruhové závody se používala patnáctipalcová dělená kola MTX z lehkých slitin s duralovými ráfky a pneu Pirelli 210/595-15 nebo Dunlop 195/555-15. V rally převládaly nedělené třináctipalcové disky.
Karoserie byla samozřejmě očesána o vše, co zvyšovalo váhu vozu. Jak je již výše zmíněno, bylo použito hliníkových plechů, nástavce blatníků jsou plastové. Bezpečnostní rám se vyráběl u posledních modelů z duralu. Vůz má rozvor 2324 mm, okruhový disponuje rozchody vpředu/vzadu 1365/1321 mm, délka vozu 4090 mm, šířka 1725 mm, výška okruhové verze 1400 mm. Soutěžní vůz měl pohotovostní hmotnost 930 kg, okruhový 780 kg bez paliva.


Vozy u nás jezdily v letech 1984 až 1988 (roky 1987 a 1988 už jen jako součást MR, v ME už nesměly startovat). V roce 1984 se podařilo s novou homologací skupiny B Miroslavu Lankovi získat titul absolutního mistra republiky. Škody 130 RS již skončily a 130 LR ještě neexistovaly. Další roky už to nebylo s nástupem továrních 130 LR tak jednoduché, ale přesto se podařilo V. Blahnovi vklínit mezi Kvaizara a Křečka (vyhrál Šumavu a Příbram), v roce 1986 pak byl Blahna třetí za Pavlíkem (Quattro) a Urbanem (130 LR) a vítězství si vychutnal v roce 1987. Ten rok provázely Pavlíka technické problémy a na poslední soutěži v Příbrami se rozhodovalo mezi Blahnou a Sedlářem. Sedlář se nesoustředil na udržování pozice před Blahnou a v boji o absolutní pořadí s Pavlíkem utavil motor.
Petr Kreibich se svým vozem kraloval na okruzích třídě tzv. produkčních vozů 1600 ccm, kdy shrábnul titul v letech 1986 až 1988. V roce 1989 již jej z trůnu sestřelil Antonín Charouz s Toyotou Corrolou, která sice měla homologaci skupiny A, ale byla modernější a o fous výkonější, než B-čkový VAZ.

Prameny: vlastní fotografie + 1 reprodukce (Blahna), Automobil 1988, Stop 1987, Svět motorů 1984 až 1986