 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Lancia Delta HF Integrale
 |
 1986: Bezkonkurenční čtyřmístný sportovní automobil s motorem vpředu a pohonem všech kol. Lancia Delta HF 4WD. Tento první typ úspěšné sportovně závodní řady dostal motor původně určený pro Lancii Themu. V základu měl 167 k při 5250 ot./min., vůz vážil 1190 kg a dociloval 208 km/h se zrychlením 0-100 km/h za 7,8 s. Na podzim 1987 následovala první HP Integrale, která se vzhledem příliš nelišila, ale kromě nového turbodmychadla měla řadu drobných vylepšení, která měla umožnit homologaci po změně předpisů FIA (zvýšený přepočtový koeficient pro turba z 1,4 na 1,7 posunul Deltu do třídy nad 3 litry). Tato Integrale měla ještě dvouventilovou hlavu, ale netrvalo dlouho a u Abarthů připravili zcela novou hliníkovou hlavu se čtyřmi ventily na válec, motor osadili menším, ale rychleji reagujícím turbodmychadlem Garett T3 a vznikl tak typ HF Integrale 16V. Ten si popíšeme podrobněji: 
  Královna soutěží se vyklubala postupem let z celkem nenápadného modelu Lancia Delta, uvedeného na trh koncem 70. let. Na světových rally se objevil důstojný nástupce Fulvie HF, Stratosu a Rallye 037. Určitou odbočkou ve vývoji k tomuto vozu byla Delta S4 z období rallyových monster, která měla motor umístěný před zadní nápravou a tím pádem byla jen dvoumístná. V přímé línii předcházela Delta HF Turbo s pohonem jen přední nápravy a s obdélníkovými světlomety, a potom to již přišlo. 
 Řadový motor je umístěn napříč před nápravou. Vrtání a zdvih 84 x 90 mm, objem 1995 ccm, kompresní poměr 8. Největší výkon 200 k při 5500 ot./min, největší točivý moment 304 Nm / 3000 ot/min. Hlava z hliníkové slitiny, blok litinový. Zvláštností jsou dva vyvažovací hřídele v bloku motoru, které zklidňovaly vibrace a chod pětkrát uloženého klikového hřídele. Vačkové hřídele v hlavě poháněny ozubeným řemenem. Dva sací a dva výfukové ventily pro každý válec. Přeplňování válců výfukovým kapalinou chlazeným turbodmychadlem Garett T3 s chladičem stlačeného vzduchu, největší plnicí tlak regulovatelný 80 až 120 kPa. Elektronicky řízené vstřikování paliva a zapalování Weber IAW. Jednokotoučová suchá spojka přenáší výkon na pětistupňovou převodovku souose umístěnou vedle motoru. Kroutící moment rozdělil nejprve mezinápravový planetový převod s viskózní spojkou ( přední / zadní náprava v poměru 56 / 46%) na jednotlivé nápravy přes mezinápravový diferenciál Ferguson. Vpředu samosvorný difernciál ve skříní s rozvodovkou, vzadu rozvodovka se stálým převodem a samosvorným šnekovým diferenciálem Torsen. Bezrámová konstrukce podvozku. Přední kola zavěšena na spodních příčných ramenech se vzpěrami McPherson, zadní kola na dvojitých příčných ramenech, podélných ramenech a tlumičových vzpěrách. Vinuté pružiny a zkrutné stabilizátory. Brzdy dvouokruhové kapalinové kotoučové, vpředu kotouče s vnitřním chlazením. Hřebenové řízení s posilovačem. Nádrž na 57 litrů. Samonosná ocelová karoserie se zavazadlovým prostorem 200 litrů. Vnější rozměry 3900 x 1700 x 1380 mm, rozvor 2480 mm, rozchody 1426 / 1406 mm. Pohotovostní hmotnost 1250 kg. Největší rychlost uváděna 222 km/h, zrychlení z 0-100 za 5,7 s. To už jsou dynamické parametry konkurující Ferrari Testarosse. 
Další evoluční stupně přicházely zhruba v dvouletých cyklech. Vždy šlo o posun směrem k rozšiřování rozchodu kol spojeného s nafukováním blatníků a zvyšování výkonu. Evoluce z roku 1991 měla 210 koní a ABS. Evo z roku 1993 220 koní (ve verzi bez katalyzátoru) a v standardně dodávané katalyzátorové verzi mělo 182 k ze starého dobrého osmiventilového motoru. Hlavní změnou bylo použití 16" kol s pneu 205/45 ZR 16. Teoreticky bylo od každé řady vyrobeno 5000 ks pro splnění homologačních požadavků skupiny A (přesné údaje neznám). Když v roce 1986 rozhodla FIA o zrušení třídy B pro její nebezpečnost, smetla šmahem všechny supervozy Audi Quattro, Peugeot 205 Turbo, Lancia Delta S4, Citroen BX 4 TC a další. Na změnu byl nejlépe připraven koncern Fiat a nasazení Lancie Delta HF 4 WD vedlo k sérii vítězství, které se vážněji podařilo narušit až japonským vozům na přelomu 80. a 90. let. To se povedlo po 12 vítězstvích Lancie nečekaně Mikaelu Ericssonovi s Mitsubishi Galant VR4 při Rally 1000 jezer, kde se čekalo v tuhém boji spíše vítězství dlouho útočících Toyot. Nově vypsaná skupina A požadovala, kromě homologačních náležitostí, maximální výkon 300 k a předepisovala váhový limit vozu a max. šířku pneumatik pro jednotlivé objemové třídy. Cílem každé úpravy tedy bylo, vůz co nejvíce odlehčit, dostat se výkonem k povolenému maximu a perfektně vyladit podvozek. V neposlední řadě byla zkvalitňována spolehlivost vozu a jednoduchost výměny dílů. |
|
Postupně se vyvíjely tovární verze pro rally takto:
| ||||||||||||||||
Prameny: Motoristická současnost 1986 - 1989, AutoTip 1992 a 1993, Speed 2001, Svět motorů 1989, vlastní fotografie |