FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Lancia Delta S4 - skupina B





Už v roce 1983 bylo všem automobilkám zainteresovaným v rallye sportu jasné, že budoucnost je v pohonu 4x4 a v přeplňování motoru. Audi ukázalo tuto cestu, a každý výrobce si dokázal představit menší a obratnější auto, než bylo již tehdy úspěšné Quattro. A tak začaly horečnaté práce na vývoji podobných vozů.
Práce zahájila i Lancia, přestože její Rally 037 šla po titulu ve značkách. V červenci 1984 už byly hotové funkční prototypy. I když vzhledem měla S4 připomínat seriovou HF, zůstalo jen u použití masky, koncových světel a čelního skla. Rám vozu totiž tvoří chromolybdenové trubky a jeho částí je integrovaný bezpečnostní rám, takže celek tvoří velmi tuhá a lehká konstrukce. Tvar karoserie dotváří střední s rámem propojená laminátová skořepina s uhlíkovými a kevlarovými vlákny (místy až 5 mm tlustá), která zvyšuje celkovou pevnost. Zbytek tvoří dveře a dvě velké výklopné "kapoty", které umožňují snadný přístup ke všem mechanickým dílům vozu.


Celohliníkový motor magické značky Abarth je, a asi ještě dlouho bude, plně konkurenceschopnou závodní pohonou jednotkou. Řadový čtyřválec 1759 ccm (vrtání x zdvih 88,5 x 71,5 mm) s šestnácti ventily 2xOHC má vačkové hřídele poháněné ozubeným řemenem. Silniční homologační verze Lancia Delta S4 Stradale měla při stupni komprese 7,0 výkon 250 koní a váhu 1200 kg. Závodní, extrémně namáhaný motor vyžaduje dobré mazání, takže ho obstarávají dvě sací a jedno tlakové zubové čerpadlo. Přeplňování motoru tvoří dvojitý kombinovaný systém. Při nízkých otáčkách plní motor mechanické dmychadlo Roots, které je poháněno od klikového hřídele a v záběru spotřebovává 28 koní. Po dosažení tlaku v turbodmychadle KKK se přepne plnění na něj a mechanické dmychadlo potřebuje na svůj pohon bez tlakování jen asi 2,5 koně. Oba systémy jsou nastavené na přetlak 160 kPa. Směs dodává do motoru vstřikování Weber / Marelli IAW se samostanou tryskou pro každý válec.




Stlačený vzduch je chlazený společným rozměrným chladičem, později byly instalovány dva samostatné. Řídící jednotka nastavuje vstřikování v závislosti na otáčkách, poloze škrtící klapky, tlaku v sání a teplotě chladící kapaliny. Výkon motoru se dostal z původních 400 až na 550 koní při 8000 ot./min., kroutící moment 450 Nm / 5000 ot./min. Na podélně uložený motor před zadní nápravou navazuje přes dvoukotoučovou spojku pětistupňová převodovka. Ta je uložena před motorem. Mezinápravový diferenciál je uložen vedle ní na levé straně a pomocí jeho řadicí páky lze měnit rozdělení výkonu na přední a zadní nápravu jako asfaltové 25/75 % nebo šotolinové 30/70 %. Diferenciál lze také uzavřít v rozdělelní 50/50 pro extrémně kluzké povrchy nebo sypké a bahnité povrchy.
Vůz má rozměry 4005 x 1800 x 1500 (bez křídla 1360) mm, rozvor náprav 2440 mm. Váha se dostala na hranici pro skupinu B, tj. 890 kg a Lancia byla tak o 20 kg lehčí než malinký Peugeot 205 turbo 16.
Dynamické hodnoty jsou zcela neskutečné, na asfaltu jde Delta z 0-100 km/h za 2,3 s.


Prvního nasazení do MS se dočkala Lancia Delta S4 spolus MG Metro 6 R4 na poslední soutěži ročníku 1985 - RAC rallye. Premiéra proběhla s naprostým úspěchem: 1. Toivonen, 2. Alén, z 63 rychlostních zkoušek 41 vyhraných. Toivonen ihned potvrdil své kvality a kvality Delty na následující 1. soutěži roku 1986. Vyhrál Monte Carlo, Alén odstoupil na elektriku. V následující Švédské rallye si porce smůli jezdci prohodili. Alén dokončil druhý za Kankkunenem (P 205 turbo), Toivonen odstoupil na poruchu motoru. Na následující soutěži v Portugalsku odstoupily všechny tovární posádky na protest proti špatné organizaci a na znamení účasti s rodinami obětí z řad diváků. Na Korzice Toivonen s Crestou havarovali a bohužel došlo k prasknutí jedné z nádrží pod sedačkami a okamžitému požáru vozu. Posádka tak ve voze zahynula. Tato tragická nehoda naznačila soumrak skupiny B. FIA rozhodla o ukončení platnosti skupiny B k 31. 12. 1986, zpřísnila požadavky na pořadatele, zkrátila délky etap a stanovila minimální čas na odpočinek mezi etapami na 9 hodin. Audi poté okamžitě ukončilo své účinkování v MS.


Následující Acropolis nedokončil Alén, protože při stahování 122 vteřinové ztráty na Kankkunena mu při dalším servisu nastavili vyšší plnící tlak a motor nevydržel. Marka zastoupil Miki Biasion a dokončil na druhém místě. Tragicky zahynuvšího Toivonena v týmu nahradila vycházející hvězda Švéd Mikael Ericsson. Na Rallye San Remo byly Peugeoty poněkud diskutabilně disvalifikovány kvůli zástěrkám způsobujícím podtlak, a tak Lancie obsadily první tři místa v pořadí Alén, Cerrato a Biasion. Nový Zéland přinesl 2., 3., a 4. místo (Alén, Biasion, Ericsson). Argentina zaznamenala první vítězství Mikiho Biasiona před Alénem, který dostal příkaz zbytečně ke konci soutěže neútočit. Na 1000 jezerech obsadily Delty 3., 5. a 6. místo (Alén, Ericsson, Biasion). Po roce nepotvrdila Lancia svůj úspěch na RAC rally, musela se spokojit s 2. místem Marku Aléna. Poslední soutěž roku - Olympia rally v USA - se započítávala jen jezdcům. Alén zvítězil před nově korunovaným mistrem světa Juhou Kankkunenem. Juha také výrazně přispěl svým bodovým přídělem k celkovému titulu značky Peugeot, Lancia obsadilu druhou příčku. Tím ukončila spolu s celou nezapomenutelnou skupinou B své působení v mistrovství světa rallye.

Vozy Lancia Delta S4 se ale z automobilového sportu nevytratily. Dodnes jsou k vidění na soutěžích rallye legend a na plno závodí v závodech do vrchu. Sám jsem měl možnost obdivovat výkon a skvělé jízdní vlastnosti dvou těchto kousků v roce 2010 na závodě Liqui Moly Berg Cup v Násedlovicích. Všechny snímky vozů jsou pořízeny právě na tomto závodě. Švýcar Bruno Ianniello s čistě bílým vozem předvedl vrcholný sport a dokázal v sobotu obsadit 3. místo a v neděli 6. místo absolutně, když v sobotu jej pokořila jen rychlá formule Aleše Mlejnka a vrchařský 580 koňový speciál Mitsubishi Colt Davida Komárka. Nejlepší čas 1:01,994 hovoří sám za sebe. Vždyť rekord trati drží od roku 2005 Otakar Krámský (Osella BMW) nepříliš vzdáleným časem 0:58,08. Druhý, v dobových barvách Martini držený vůz, vodil o něco méně rychlý Rakušan Christof Beck.



Prameny: vlastní fotografie, Svět motorů 1985 a 1986