
Vlastně jedinný vůz s motorem Wankel, který se ujal jak na trhu, tak ve sportu. Ostatní pokusy, zejména nějakou dobu
vyráběný NSU Wankel spider, ztroskotaly na technologických a prodejních problémech. Výroba tohoto 2+2 sportovního
kupé byla zahájena v roce 1978. Nějakou shodou okolností se podařilo toto GT coupé s pohonem zadních kol homologovat
jako cestovní vůz, a tak nějakou dobu jezdilo i ME cestovních vozů.
Seriový vůz měl po uvedení na trh tyto parametry:
Motor čtyřdobý dvourotorový Mazda-Wankel s krouživými písty, umístěný za přední nápravou. Objem jedné komory 573 ccm,
celkový srovnatelný objem 2292 ccm. Stupeň komprese 9,4, výkon 139 k při 7000 ot./min., točivý moment 167 Nm / 4000
ot./min. Čtyřnásobný postupový spádový karburátor. Jednokotoučová suchá spojka, převodovka před nápravou. Základní typ
měl čtyřstupňovou, model GS buďto pětistupňovou nebo samočinnou třístupňovou s hydrodynamickým měničem momentů. Přední
kola zavěšena na trojúhelníkových ramenech se vzpěrami McPherson, zadní náprava tuhá na dvojitých suvných ramenech s
příčným ustavením Wattovým přímovodem. Vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubny. Pneu 165/70 HR-13,
na přání litá kola s pneu 185/70 HR-13. Karoserie s nouzovými zadními sedadly a výklopným zadním oknem. Rozměry:
4265 x 1670 x 1260 mm, rozvor 2420 mm, rozchod 1420 / 1400 mm. Pohotovostní hmotnost 1064 kg.
Maximální rychlost 190 km/h, zrychlení z 0-100 km/h za 9,5 s. Průměrná cestovní spotřeba u tohoto vozu byla udávána
hodnotou 10,3 l/100 km.

Okruhových závodů se Mazda RX-7 zúčastňovala především ve vytrvalostních závodech v USA (Sebring, Daytona), kde možnosti
úprav byly hnány k maximu. V Mistrovství Evropy se rozhodla nasadit mazdu německá posádka Fritz Müller - Heinz Kuhn-Weiss.
Poprvé jej představila v roce 1980 na okruhu v Salzburgu. Zcela soukromá stáj stavěla vůz s využitím továrního motoru
a převodovky. Vůz se podařilo celkem slušně odladit a i vzhledově vypadal velmi dobře, i když jej provázela řada diskusí,
že to není cestovní vůz. Po dobu, kdy startoval ve IV. divizi, si vedl se střídavými úspěchy. Motor dával 250 k při
8600 ot./min. Osazen byl dvojitým karburátorem Weber 48. I přes zachování čalounění interiéru se podařilo váhu snížit
na 930 kg. Kotoučové brzy byly japonské výroby
Sumitomo. Na kolech Ronal 15" byly obuty pneu Dunlop 225/540-15 a 245/565-15. Zvláštním poznávacím znamením byl šílený
rachot, který výfuk tohoto vozu vydával. Müllerbräu Team jezdil ještě v sezoně 1981, po zavedení nové přílohy J sportovních
řádů se ze závodů stáhli. V závěru šampionátu 1980 na belgickém Zolderu předvedli schopnosti Mazdy RX-7 při ojedinělém startu
špičkoví piloti Tom Walkinshaw a Dieudonné. Tom zajel nejrychlejší kolo (spláchnul zcela špičku s BMW 635 CSi) a celou
hodinu jeli na čele závodu. Po dvoukolové zastávce a s opraveným zapalováním dovedli vůz na třetím místě.

V rally provozovala Mazdu RX-7 ve skupině B Mazda Rallye Team Europe pro posádku Ingvar Carlsson - Benny Mellander,
na černobílých obrázcích ji vidíme v akci na Rallye Škoda 1984.
Vývoj seriové verze se ubíral cestou zvyšování výkonu, v 80. letech již měl motor 155 k a časem došlo i ke změně karoserie
na velmi pěkně tvarované GTéčko. Ale o tom již na jiné stránce.
Prameny: Svět motorů 1978, vlastní fotografie, Macbath Graham: Velký obrazový atlas
automobilů, Motoristická současnost 1981, Čížek Z.: Mistrovství Evropy cestovních automobilů
|