 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
  Malá nabušená autíčka Mini Cooper a Fiat Abarth 1000 TC mě fascinovala už v roce 1968, kdy jsem na starém brněnském okruhu sledoval se zatajeným dechem jízdu Johna Handleye a PAM Pasottiho. Navíc už přes dva roky vlastním new Mini Cooper, takže když jsem se konečně dočkal startu seriálu Mini Challange na našem území, nezbylo než vyrazit. Závod byl součástí víkendu WTCC na Masarykově okruhu, kde tvořil jeden z doplňkových závodů spolu s Trofeo Maserati GT MC, Seat Leon Cupem a superrychlou Formula 2. Mini měly po páteční kvalifikaci pro závody vyhrazenu sobotu 31. 7. Myslím, že na britských ostrovech jsou závody Mini zajímavější a také početněji jezdecky obsazené než kontinentální seriál. Také jim vyhovují členitější zatáčkovité tratě jako je např. Bathurst, než zrovna široké Brno. Nicméně nelituji, že jsem se jel kouknout. Pro seriál German Clubsportu je hlavním pořadatelem přímo BMW AG, které zároveň dodává nastavené zaplombované motory a turba. Řídící jednotky se losují před závodem a do hodiny po dojezdu závodu se odevzdávají. I ostatní výbava je striktně určena předpisy a v kterémkoli okamžiku během treninku, kvalifikací, závodu a na území paddocku může být kontrolována minimální váha 1170 kg (pohotovostní váha včetně jezdce a jeho výstroje). Seriová pohotovostní hmotnost Mini Cooper John Cooper Works, ze kterého se vozy pro Challange rekrutují, je 1205 kg. Z toho plyne, že se úpravy pro závody nepřehánějí a vozy jsou Worksům ve všem dost podobné. Co se váhy týče, došlo jen určitému odstrojení výbavy v interiéru, snížila ji také montáž závodních sedaček Recaro a např. ještě lehčích disků. Naopak o zvýšení hmostnosti se postaral masivní klecový ochranný rám s profilovanými prvky v oblasti okeních sloupků a systém pneumatických rychlozvedáků.   Vítěz druhého závodu Hendrik Viedt (D) - 39 Materiály k technickým parametrům vozu Challange se odvolávají na standardní verzi John Cooper Works, který má opravdu skvělé parametry. Starý dobrý přeplňovaný motor 1,6 má v této úpravě výkon 211 koní, maximálka 238 km/h a zrychlení z 0-100 km/h za 6,5 s. Předpokládám, že vzhledem k továrnou dodávané řídící jednotce, povolenému průměru výfuku 70 mm a povolené vyšší hlučnosti jsou výkonové a dynamické parametry o trošku lepší, ale nebude to o mnoho. Spíše jen půjde o optimalizaci pro okruhové ježdění. Podvozková část je přizpůsobena maximální zátěži závodního provozu. Brzdy AP Racing - vpředu 330 a vzadu 280 mm kotouče, pružiny KW, tlumiče jsou nastaveny podle servisních dat Mini Challange. Jsou předepsané max. hodnoty negativních odklonů kol 5 a 3°. Podstané pro jízdní vlastnosti jsou pneumatiky. Na disky Borbet 7,5 x 17" se pro suchou trať používají Dunlop Slick 215/45 – 17 a na mokrou Dunlop CR 9000 205/45 – 17. Vůz se pak v zatáčkách chová jako pravá závodnička, vnější kola plnou plochou přilepená k trati, vnitřní jen tak olizují asfalt vnitřní hranou. O lepší přítlak se stará trochu větší a výše posazené křídlo, než má seriový Works a dělený deflektor.   Vláček v prvním kole za Swanzovou zatáčkou Ale k závodům samotným. V seriálu German Clubsport startují jezdci z Německa, Rakouska a Švédska, rozdělení mezi aktivní závodníky a hobíky, kteří jsou hodnoceni ještě ve třídě Gentleman. Po pěti z osmi závodů zatím startovalo celkem 22 pilotů, v Brně se zúčastnilo pouze 18. Přitom takovému okruhu by slušela alespoň čtyřicítka vozů, aby to byl pořádný rachot. V kvalifikaci se nejlépe předvedl Rakušan Stefan Landmann (st. č. 6), který v prvním závodě dojel druhý a ve druhém havaroval. Jeho kvalifikační čas 2:22,262 odpovídá průměrné rychlosti 136,72 km/h. Srovnáme-li to s některými jinými časy tohoto víkendu, není to rozhodně špatné. Ten den dokázaly mnohem výkonější Maserati GT MC Trofeo zajet 2:10,6 (Peter Sundberg), Seat Leon European 2:13,4 (G. Weber). Při hledání vozů, které se dokáží pohybovat v Brně asi ve stejné rovině, najdeme např. Hondu S 2000 bratří Foukalů z domácího mistrovství D4 - 2:21,6; Caterham CSR 260 2:20,7; Clio 2,0 RS v závodní verzi D4 2:17.9.  Podle komentátorů závodu se v prvním sobotním závodě nestalo, že by bylo stejné pořadí dvě kola po sobě. Ve druhém závodě se tak stalo jednou. Takže se pořád bojuje. První až třetí pozice, pátá až devátá, a skoro na konci se řezali čtyři jezdci o 13. místo. Po mnohaletých návštěvách brněnského okruhu je mně jasné, že nemá cenu vysedávat na protěžovaném "stadionu". Jako skvělá místa trati hodnotím průjezd a výjezd Swantzovy zatáčky, který lze pozorovat z prostoru G a přístupové cesty, a esíčko do prudkého stoupání, které je pěkné od plotu pod tribunou F. To rozhoduje o zisku nebo ztrátě dobré vteřiny v následujícím stoupání, a chcete-li vidět předjížděcí manévry na brzdy, je to právě před posledními zatáčkami před cílem v horní části prostoru G. Pro Mini jsem volil místo pod tribunou F, kde se člověk dostane nejbíž k trati s fotoaparátem. Zrovna v Mini se tam nepředjíždělo, ale bylo vidět, kde se rodí rozdíl 4 vteřin na kolo mezi nejlepšími a posledními. Právě brzdění a rychlost výjezdu z tohoto obtížného esíčka odděloval mistry. O zajímavosti těchto značkových závodů svědčily i rozdíly v cíli. V prvním závodě se první tři vešli do 3,1 vteřiny, ve druhém byla první pětice v 2,3 vteřiny. A devátý v pořadí dojel se ztrátou 6,5 vteřiny. Škoda, že u nás není nějaký obyčejný "klubový" okruh, trošku užší, klikatější a zhruba 2,5 km dlouhý. Pro Mini (a nejen pro ně) by to bylo ideální místo na vyblbnutí. Jedno obutí ročně bych na projížďky po takové dráze obětoval. Prameny: vlastní fotografie, Warm-up 7/2010, stránky Mini Challange |