 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
 Zdeněk Mráz (1938 - 1961), dokázal za svou krátkou kariéru přesvědčit o svém velkém talentu pro řízení jak soutěžních, tak okruhových vozů. Jako syn našeho úspěšného reprezentanta a trenéra Viktora Mráze měl v Dukle Praha vytvořeny na naše poměry ideální podmínky pro svůj růst. Dlužno dodat, že toto dost prominentní postavení v našem automobilovém sportu si plně zasloužil. Na vedlejším obrázku je se svým otcem, závodníkem Viktorem Mrázem. Do svých 23 let stačil být 2x mistrem republiky v rally třídy 1150 ccm. Jeho velkým soupeřem ve třídě byl tovární jezdec AZNP Mladá Boleslav Václav Bobek, který jej dokázal porazit vlastně jen jednou, na mistrovské soutěži v Kopřivnici 1961. Zdeněk byl 2. ve třídě za Oldřichem Horsákem v mezinárodní Rallye ČSR v roce 1960. Vyhrál mistrovské soutěže ve třídě 1150: Velkou noční Prahu 1960, Jihlavu 1960, Vyškov 1961, Jihlavu 1961. Absolutním vítězem se stal na Rallye Vltava 1960 (před Jaroslavem Bobkem a O. Paschem) a na mezinárodní soutěži Za mír a přátelství 1961. Jeho největším výsledkem ale bylo 6. místo absolutně a 1. ve třídě 1300 na vysoce ceněném a dobře obsazovaném Raidu Polski 1960, kdy v přímém souboji porazil pozdějšího mistra Evropy Sobieslawa Zasadu na Simce Montlhéry. Startoval se spolujezdcem ing. Riegrem. Své špičkové kvality okruháře prokazoval s vozem Střela 1100, kdy se např. na závodě v Kdyni 1960 dokázal probít k vítězství z 5. místa přes Cejnara, Vidnera a tovární Škody V. Bobka a J. Fouska, kterého zdolal na cílové čáře. Bohužel, právě okruhy se mu staly osudnými a při závodech v Kraslicích u Prostějova po technické závadě havaroval a podlehl na místě zraněním. 
V dobovém časopise Svět motorů na Zdeňka vzpomínal Jaroslav Šustr, který s ním tvořil vítěznou posádku v rally Za mír
a přátelství. Z jeho velmi zajímavé výpovědi odcituji několik pasáží:Pět dní a čtyři noci, které jsme spolu strávili ve voze na trati dlouhé téměř 5000 km, plné rychlostních vložek a jiných zkoušek, nás sblížilo více než měsíce obvyklého přátelství. Jeho povaha nepřipouštěla možnost se ani náznakem povyšovat nad nejslabšího soupeře. ... na příkladu pak J. Šustr popisuje, jak na polském území, kdy bojovali o první místo absolutně, neváhal riskovat pozdní příjezd a nadměrné namáhání vozu a odtáhnul porouchaný vůz jiné české posádky 40 km do Wroclawi. Dále píše: Říká se, že vynikající sportovec se musí již narodit pro určitý sport. To v plné míře platí o Zdeňkovi, který byl typickým jezdcem v každém ohledu. Měl přímo bleskovou reakci, jedinečný cit pro vedení vozu a značnou dávku odvahy, podepřenou chladnou a střízlivou rozvahou. Dokonale ovládal jedno pravidlo, které nám sportovním jezdcům dělá největší potíže. Byl-li v zatáčce příliš rychlý, pak ještě více akceleroval, aby využil adhezní síly kol. Přísně dodržoval zásadu, že brzd lze použít jen tehdy, jsou-li kola vozu v přímce. Citlivost, s jakou reagoval na každý pohyb vozu, byla dána také již způsobem sedění. Držel volant v natažených rukách, zády se opíral o nepříliš skloněné opěradlo s vycpávkami pro stranové držení. Kapitolou samou pro sebe byl způsob, jakým řadil. Omezil se na bleskové, ale přesné údery do řadící páky, takže spotřebovaný čas na přeřazení převodů byl prakticky neměřitelný. ... Dobrý motoristický sluch a cit Zdeňkovi nedovolil, aby jakýmkoliv způsobem porušil převodovku. Někteří starší jezdci považovali Zdeňkův způsob a styl jízdy za riskantní a nebezpečný. Není to pravda. Jako jezdec si hned tak k někomu do vozu nesednu, ale se Zdeňkem jsem v žádné situaci nezažil pocit strachu. Mohu říct, že jízda s ním, zvláště v rychlostních vložkách byla pro mne vrcholným zážitkem. Vždy jsem obdivoval mistrovství, s jakým si můj o 7 let mladší přítel počínal. V rychlostní vložce, která byla na úseku známého silničního okruhu Schleizu v Německé demokratické republice, dosáhl Zdeněk lepšího času než další jezdci s výkonějšími vozy, ale přesto rychlostní vložku vůbec neznal. Jeho jízda však byla suverenní, naprosto klidná, bez hrozivých manévrů, takže jsem vůbec neměl pocit rizika nebo strachu. V závěru článku pan Šustr říká: Mistr sportu Zdeněk Mráz odešel z našich řad, aniž kdo dostihl jeho velkého jezdeckého umění. Odešel jako neporažený vítěz a náš vzor. Vladimír Hubáček o něm v rozhovoru řekl: " Když jsme měli stejně výkonné vozy, musel jsem prohrát. Zdeňkovo umění přidávalo jeho vozu nejméně 5 koní." Dnes si lze jen představovat, co vše by tento pilot, který v Dukle Praha začínal právě s Hubáčkem, mohl dokázat. Natožpak za situace, kdyby se nenarodil v komunistickém bloku, kde technické možnosti zaostávaly za západním světem a angažmá v nějakém zahraničním týmu si nešlo ani představit. Prameny: Svět motorů 1961 a 1962; Novotný P.F.: Století rychlosti |