|
|
 |
Na přelomu 60. a 70. let produkovala řada evropských automobilek malé vozy s motorem vzadu a spolu se smluvními ladiči propůjčovali těmto autíčkům značný sportovní potenciál: Fiat 600 D a 850 Abarth, Renault 8 Gordini, Simca 1000 Rallye v Itálii a Francii, v Rakousku Stayer Daimler Puch, u nás maloseriová Š 110 L Rallye a v Německu tento prapor třímala NSU se svým modelem 1000 TTS. Toto vozítko vynikalo houževnatostí, slušným výkonem a dobrou spolehlivostí. 
Vůz s označením NSU TTS byl předveden na jaře 1967. Vycházel ze sportovně pojatého čtyřsedadlového dvoudveřového modelu NSU Prinz 1000 TT z roku 1965, který již měl ve vínku sportovní volant, malý otáčkoměr, čtyři kulaté světlomety, kotoučové brzdy na přední nápravě a při objemu 1086 ccm měl slušný výkon 55 koní a při pohotovostní váze 680 kg jel 150 km/h. Kvůli možné homologaci v litrové třídě byl motoru snížen objem na 996 ccm (vrtání x zdvih 69x66,6 mm). Vůz byl opravdu určen pro sportovní nasazení - bylo jej také vyrobeno v letech 1967 až 1971 jen 2402 ks, a tak jeho parametry jsou už v základu úctyhodné. Vzduchem chlazený, napříč uložený čtyřválec s rozvodem OHC měl stupeň komprese 10,5, ostrou vačku a dva dvojité karburátory Solex. Motorový olej byl pro lepší chlazení vyveden do chladiče pod předním nárazníkem. Výkon dával 70 k při 6150 ot./min, točivý moment 85 Nm při 5500 ot./min. Čtyřstupňová převodovka byla nabízena ve dvou variantách převodů a se třemi stálými převody pro rozvodovku. Všechna kola nezávisle zavěšená, vpředu na příčných, vzadu na šikmých ramenech, svislé vimuté pružiny byly tvrdší než u výchozího Prinze. Vůz měl rozměry 3793 x 1490 x 1384 mm, rozvor 2250 mm. Maximální rychlost 160 km/h a zrychlení z 0 - 100 km/h za 12,3 s. Často bylo vidět tyto vozy jezdit s pozvednutou motorovou kapotou kvůli lepšímu chlazení motoru. To byl však jen produkční základ. Pro okruhovou verzi se montovaly dvojité karburátory Weber a tak se výkon zvýšil na 85 k, ale ladiči dokázali jít až přes 100 k a na rychlost 200 km/h. 
V roce 1967 se dočkal výrazné inovace i původní model TT. Z názvu se vytratil Prinz a také se trochu přidalo
na výkonu. Motor byl převrtán na 75 mm, což dalo objem 1177 ccm, jede Solex byl nahražen dvěma jako u TTS
a výkon se tak dostal na 65 k při 5500 ot./min, vůz vážil 685 kg, jel 155 km/h a na stovku se dostal za 13,1 s.
Oba typy dostaly sjednocenou přístrojovou desku se stejně velkými otáčkoměrem a rychloměrem a mohli jste si vybrat mezi
dvanácti a třináctipalcovými koly.Inovovaných TT bylo vyrobeno 52082 ks, což jasně staví model TTS do sběratelsky zajímavější polohy. Vozy jezdily závody díky svým kvalitám až do konce své homologace dávno po skončení výroby. Karburátorová verze TT, která při převrtání (78,4 mm) k hranici 1300 ccm měla svůj limit asi na 130 k při 7500 ot./min. byla nahrazena vstřikovou se vstřikováním Kugelfisher, která dovolovala výkon 136 k při 7200 ot./min až 147 k při 8500 ot./min. Zajímavostí bylo, že motor snesl přetočení až na neuvěřitelných 10000 otáček. To už by se škodovácký motor s rozvodem OHV rozlétl po krajině. Okruhové a vrchařské speciály se daly očesat až na 630 kg (homologovaná váha byla 620 kg) a při vhodném převodu pelášily 200 km/h. 
U nás řádil s NSU TT na okruzích, ale hlavně na vrších Miroslav Adámek. V roce 1973 ještě ve třídě 1150 ccm, kde na
tovární Š 110 L nestačil, v roce 1974 již v třídě A2 1300, kde mu dvě druhá místa v Ostravě a Mostě a třetí místo v Havířově
vyneslo celkově 2. místo v okruhovém MR. Pak již se objevily slavné Š 130 RS a na skvěle jezdícího Adámka zůstávala až čtvrtá pátá
místa. Rok 1977 znamenal Adámkův přestup do placek. Zůstal ale věrný lehkému výkonnému motoru NSU a ve voze Brixner s ním
mistroval republice a porážel silnější vozy i v mezinárodním měřítku.V roce 2005 se nám Miroslav Adámek vrátil v Náměšti do seriálu závodů do vrchu s excelentně restaurovaným NSU TT v kompletním barevném řešení, tak jak jej pamětníci závodů 70. let znali. Za vozem, který představuji na barevných obrázcích, nechal pan Adámek se svými přáteli 2 roky poctivé práce. Prameny: Svět motorů 1972, 1974; vlastní fotografie; AutoTip 1993, programy Ecce homo Šternberk, R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů |