Rally Vysočina 2004 - těžká prověrka
Myslím, že Vysočina 2004 byla velmi náročná na jezdecké umění i psychickou odolnost posádek. K dokonalé představě o pořádné rally
chyběl jen déšť a případná hustší mlha.
Zbytky sněhu, vytahané nánosy bláta, vlhké a na hranici přemrznutí klouzavé povrchy v zastíněných partiích tratě se střídaly
se suchou, ale díky chladu klouzavou tratí, která byla velmi často zpestřena vrstvami zimního posypu.
V takových podmínkách splnili Václav Pech s Petrem Uhlem to, co se od nich očekávalo: vítězství.
Na 2. místě bych očekával spíše Štěpána než Tomáše. V každém případě oba Vojtěši na sobě za dobu, co účinkují v rally, udělali kus
práce. Před pár lety by jistě v tak těžkých podmínkách rozvěsili auta na stromy a zábradlí. Tentokrát jeli oba velmi rychle a na
pohled pěkně. Štěstí se přiklonilo ke staršímu (že by vliv nového spolujezdce Fanty?).
Tibi Cserhalmi potvrdil obecně uznávanou skutečnost, že Corolla je mezi WRC vozy nejovladatelnější. Při svém prvním startu s tímto
vozem skvěle sekundoval celé špičce a dojel pouhých 31 vteřin za Pechem. Urval pro sebe také jeden nejlepší čas v RZ (4.).
Martin Prokop se všude protáhl nenápadně, bez velkých optických efektů a zajel možná víc, než měl v plánu. Na štítě má připíchnutý skalp
Štěpána Vojtěcha a i s ohledem na odstup přes 1 minutu na Pecha naznačuje, že je s ním potřeba začít počítat.
Na druhém snímku je v kotouči prachu Š. Vojtěch v retardéru u Kojetic.
Produkční vozy N4 pro sebe se štěstím délky 1,8 vteřiny získal Červenka před Landou. Dlužno dodat, že jindy pro mě jezdeckým projevem
nezajímavá třída, ukazovala tentokrát často pěkné táhlé drifty (kluzká trať se o to postarala za řidiče).
Peták vyhrál ve dvoukolkách se značným náskokem. Výkonný Peugeot byl po většinu času při akceleraci v omezovači otáček.
Že je za Petákem na druhém místě Dan Běhálek s N2 Hondou jsem zjistil až doma. Jistě bych jej sejmul (fotograficky).
V servisní zóně se nejen tankovalo a přezouvalo. Mnohé mechaniky čekala provizorní klempířina, protože hodně vozů bylo značně
tvarově upravených. K největším otloukánkům patřil Zedníkův Escort, se kterým ovšem nejel maestro sám, ale postupně jej devastoval Petr
Glozyga, který jej dovlekl na posledním místě. Mnoho štěstí ve svém učení s WRC neměl ani Viktor Szabó, kterého hlásilo už z dálky mocné
plácání roztrhané zadní pneu o vozovku a podběh (RZ 6.).
Mnoho vozů a posádek ale cíl vůbec nevidělo a k nejčastěji potkávaným autům na přejezdech patřily doprovody s přívěsem.
David Komárek dokázal se svou nově postavenou verzí A8 porazit Chvojku a všechny vozy N4, takže by mohl být spokojen. Osobně
se mě líbil výkon Ottových, do odpadnutí na 8. RZ dokázali zajíždět převážně 6. a 7. místa absolutně.
Přesto, že zkoušky nebyly moc dlouhé, docházelo k dojíždění a předjíždění. Tady se projevila dost nešťastně sestavená strartovní listina -
např. Trunkátovou dojel Vlček.
A obsáhlejší seznámení s historiky ve vstupním článku doplňuji snímkem Mikulenky v plném nasazení.
|
|