FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Porsche 911 Carrera, RS, RSR (1972-1977)





Carrera je název vyhrazený pro nejostřejší seriová Porsche. A Porsche 911 Carrera RS ze sedmdesátých let je, podle mého soudu, nejvýraznější 911 z celé kupy typů, které za 45 let existence P 911 vznikly. Agresivní, atraktivní vzhled předčí i dnešní, již poněkud uhlazené a cizelované tvary.
Název Carrera použila firma Porsche v tomto případě již podruhé v historii - poprvé se tak stalo u lehké a superrychlé verze typu 356 - a tak bylo logické, že nový vůz, představený na pařížském autosalonu 1972, bude také pěkný brousek.
K vývoji tohoto vozu došlo po zastavení výroby závodních prototypů. Změna strategie firmy vedla k prosazování seriových výrobků na závodních tratích.


interiér Carrera 3,0 RS


Dobrým základem pro Carreru byl stávající nejvýkonější typ 911 S, šlo "jen" o to, zvýšit výkon, pořádně jej odlehčit a ještě zlepšit jízdní vlastnosti. Nejsnažší cestou ke zvýšení výkonu bylo zvětšení objemu motoru. Převrtání na průměr 90 mm dalo při zachovaném zdvihu 70,4 mm objem 2687 ccm. S relativně nízkým stupněm komprese 8,5 dával motor v základu 210 k při 6300 ot./min. a točivý moment 255 Nm kulminoval při 5100 ot./min. Plnění motoru zajišťovalo šestipístkové mechanické vstřikovací čerpadlo Bosch. Porscheho typický vzduchem chlazený ležatý šestiválcový hliníkový boxer s řetězy poháněnými rozvody OHC, s mazáním se suchou skříní a olejovým chladičem, tvořil s jednokotoučovou suchou spojkou a pětistupňovou převodovkou velmi lehký kompaktní celek, uložený u hnané zadní nápravy. Na přání bylo možné získat uzavíraný diferenciál.




Honba za zredukováním hmotnosti vozu vedla k odstranění veškerých nezbytností, včetně zadních nouzových sedaček. Karoserie se dělala z tenčího plechu, okenní skla byla také slabší, přední sedačky byly skořepinové, kapota motoru a nárazníky byly z laminátu.
Vytažené blatníky, přední spoiler a spoiler na víku motorového prostoru, kterému se říkalo kachní ocas, udělaly po vizuální stránce z elegantního GT toho pravého dravce. Navíc zlepšily funkčnost vozu. Podběhy umožnily osadit elektronové disky Fuchs pneumatikami 185/70 VR 15 vpředu a 215/60 VR 15 vzadu, záďový spoiler dával při rychlostech nad 145 km/h přítlak 42 kg a výrazně zlepšil stabilitu vozu. Bohatě dimenzovaný otvor v zadní kapotě zlepšil chlazení motoru.

Zavěšení kol bylo zachováno z předchozích modelů 911, tj. přední kola na dolních příčných kyvných ramenech a vzpěrách Mc Pherson, zadní na suvných ramenech s šikmými osami kývání. Pérování vpředu podélnými a vzadu příčnými zkrutnými tyčemi. Plynokapalinové tlumiče Bilstein, na všech kolech kotoučové brzdy s vnitřním chlazením. Řízení hřebenové, palivová nádrž na 85 litrů.
Rozměry vozu: rozvor 2271 mm, rozchody 1372 / 1368 mm, vnější rozměry 4102x1652x1320 mm, světlá výška 150 mm. O pohotovostní váze 980 kg se v dnešní době může zdát (snad s vyjímkou Lotusů) i těm nejmenším z nejmenších.
S nástupem modelové řady 1974 dostaly všechny typy 911 nové bezpečnostní nárazníky s deformační zónou do 8 km/h, které se z vnějšku poznají podle černých "harmonik" na bocích vozu (viz úvodní snímek). Dalším identifikačním znakem novější generace je krycí červený plast s nápisem Porsche na zádi mezi koncovými světly.
Základní verze dosahovala max. rychlost 240 km/h, zrychlení z 0-100 km/h 6,0 s.


V dostupných materiálech se uvádí, že těch prvních "pravých" Carrera RS 2,7 bylo vyrobeno 1636 (všechny ve starších karoseriích s žebrovanými otvory vedle předních blikačů). Většina z nich byla v bílé barvě s velkými nápisy Carrera nad prahy. Celková produkce umožnila homologaci nejen ve skupině A4 (500 vyrobených a prodaných vozů), ale neplánovaně i v seriovější skupině A3.
V modelové řadě 1974 potom byly ještě vyrobeny Carerra 2,7 3353 ks, Carrera 3,0 RS 536 ks (1974-6), Carrera 3,0 3691 ks (1975-7). Po pravdě řečeno, nemůžete-li se podívat na výrobní číslo, nemůžete si být při posuzování, o který vůz jde, jisti téměř ničím. Zejména u aut používaných pro závodění se hodně přestavovalo podle potřeby a dostupných dílů. Často se objevuje vyvedený chladič do předního spoileru i u typů, kde původně nebyl, spoiler zádě z RSR, zvaný velrybí ocas, také není zárukou, že jste potkali nejvýkonější verzi. U aut na značkách řada fandů provedla přestavbu i z "obyčejných" starých 911. Osobně jsem nad pokusem podrobněji se vyznat v záplavě různých typů, edicí a variant vozů Porsche 911 rezignoval. Možná bych ten pokus oživil v případě, že by mně nějaká 911 říkala Pane.
Nicméně v tomto článku považuji za nutné uvést ještě pár informací k orientaci v Carrerách, snad nejpřehlednější to bude heslovitě.

Tedy k původní první řadě 911 RS 2,7 a RSR 3,0:
Existuje 17 homologačních speciálů, označených RSH, vyznačovaly se extrémní váhou pouhých 960 kg a zrychlením z 0-100 km/h za 5,8 s.
Pro závody byly připraveny speciály RSR 2,8 s maximálně vyladěným motorem a úpravami pro okruhové závody. Výkon se pohyboval na hranici 300 koní pro 2,8 a 330-340 koní pro 3,0.
Pro klubové závody se používal RS Sport s váhou 975 kg. Všechny sportovní verze (s vyjímkou některých rallye verzí - např. pro Safari) mají vpředu uprostřed umístěný olejový chladič.
Do běžného silničního provozu byl určen RST (Touring), který měl luxusní výbavu jako 911 S. Otvor pro chladič oleje je zaslepený. I tento těžší vůz zrychloval za 6,3 s.
Posledních 300 ks Carrera RS 2,7 už nemělo karoserii z lehkých tenkých plechů, protože zásoba došla a další se nevyrobily.
Ze závodní verze byly odvozeny ještě brutálnější RSR 3,0 (2998 ccm), kterých bylo vyrobeno 109 ks. Poznají se okamžitě podle nasávacích otvorů v blatnících a odvětrání předních podběhů, mohutného předního spoileru s otvorem pro chladič a velkým křídlem "velrybí ocas" na zádi. Tyto vozy se vyráběly převážně v roce 1974. Na Ecce Homo tento vůz předvedl Willi Rabl v roce 1976 (černobílá fotka, vůz st. č. 69).

Modelová řada 1974-77:
Civilní verze Carrera 2,7 a 3,0 se v omezeném počtu vyráběly i ve verzi Targa (roadster s mohutným obloukem za sedadly). Neměly zadní křídlo.
Carrera 3,0 RS měla seriových 230 koní, díky vyšší váze (+180 kg) se ale v dynamice od starší RS moc nelišila. Měla ale lepší jízdní vlastnosti díky širšim pneu a větším spoilerům (viz obr. bledě modré Carrery bratří Odložilíků).



V době mého mládí, plného škodovek a žigulíků bylo každé Porsche, které se u nás za železnou oponou objevilo, pohlazením. Když se ale na Barum rallye v Gottwaldově (Zlíně) ukázaly verze Carrera, tak to byla opravdu pecka (Šulc, Hauck, Spindler, Öttl, Passuti, Russling, Gianello a další). Lozil jsem kolem nich a fotil. Stejná možnost se naskýtala na Ecce Homo ve Šternberku (Smorawinski, Willi Rabl). Pár sezón jezdil okruhové mistrovství ČSSR na Carreře v úpravě Weish Brňák Dušan Velimský. Znovu pak tyto vozy vidím v závodech historiků, zejména na v Brně hostujícím Histo Cupu z Rakouska, často zapomínám na nové GT-2 lítající po okruhu a procházím se padockem a nechávám se znovu hladit těmito nádhernými kousky techniky a adrenalinu.
Na sportovním poli se Carreře rozhodně povedla premiéra. V prvním podniku MS značek - 24 hodin v Daytoně - zvítězila posádka Peter Gregg - Hurley Haywood s 2,8 litrovou Carrerou RS vyladěnou na cca 300 koní. Bylo to vítězství se štěstím, protože se Carrera svou rychlostí nemohla rovnat speciálům Matra, Mirage, Ferrari 312 nebo sesterskému Porsche 910-02. Rozhodla spolehlivost. Po paběrkování bodů v dalších závodech si Porsche přišlo na své na Targa Florio, kde už jelo s motory 3,0. Na této předlouhé hrbaté trati se kolo jezdilo za asi 35 minut (!). Také zde rozhodla spolehlivost, zvítězili tenotkrát van Lennep s H. Müllerem před Lancií Stratos Munariho a J. P. Andrueta. Carrery byly ještě na 3. a 6. místě. Ve slavném 24 H Le Mans skončila Carrera na 4. místě (Müller, van Lennep) za speciály Matra-Simca a Ferrari 513 (-27 kol). V posledním závodě sezóny, ve Watkins Glen, obsadily Carerry 6., 7. a 8. místo, tentokrát byl nejrychlejší M. Donohue s G. Follmerem. Celkové třetí místo značky Porsche v MS značek 1973 bylo dílem především Carrery, i když několik bodíku přidaly i starší "placaté" prototypy. Mimo Matru a Ferrari porazilo Porsche zbývající značky: Mirage, Lola, Chevron, Lancia, Chevrolet a Alfa Romeo.
V závodech ME vozů GT Carrery řádily zcela nezadržitelně, vyhrály např. 6 H na Monze. Také v rallye začaly vystrkovat růžky. 2. až 5. místo na Tour de France (za Munarim na Stratosu) získali Almeras, Thiry, Sabine a Haldi.
V roce 1974 nasadilo Porsche do MS značek Carreru ve známých barvách Martini s motorem Turbo, a to už je jiná kapitola o jiném voze. Klasickým Carrerám tak zůstalo pole působnosti v závodech GT a v rallye. Na věhlasném Safari rally 1974 skončil Waldegaard s Thorseliusem na 2. místě, když vedení přepustil až v poslední etapě domácímu specialistovi J. Singhovi. Výsledků by bylo mnoho, ostatně s vozy P 911 Carrera RS se setkáváme na závodních tratích dodnes.

Prameny: vlastní fotografie (s vyjímkou reklamního snímku civilní Carrery RS), Pavlůskovi: Porsche, Svět motorů 1973-1977, Nichols R.: Superautomobily