FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL


40. Raid Polski 10.-12. 7. 1980 (opožděná reportáž)




Polsko bylo jednou z mála zemí, kam mohl našinec vycestovat, aniž by se musel ponižovat před nějakým kreténem s razítkem v ruce, a protože se tam jezdila soutěž ME jezdců s nejvyšším koeficientem, rozhodl jsem se vyrazit. Snad stojí za připomenutí, že nebyl žádný internet, a tak člověk nevěděl kdo bude startovat, kudy vedou tratě, kde je start a přejímky. Také se nedalo počítat se spojením pomocí mobilu. Osedlal jsem tátovu Š 100 L a přes málo frekventovaný přechod Dolní Lipka - Boboszów jsem proniknul na polské území. Ve Wroclawi jsem čirou náhodou narazil na budovu polského autoklubu. Dověděl jsem se, že centrum je na olympijském stadionu a jakýsi mladý borec se nabídnul, že mě tam dovede. Skočil do své Syreny (auto snad odvozené od našeho Aero Minor) a jel jako k ohni. Měl jsem co dělat, zvenku to muselo vypadat, že někam spěchají ostří hoši z Profesionálů.
Na stadionu se spustil liják první kategorie a tak si pamatuji, jak jsme na sebe koukali s Blahnou. On zavřený ve 130 RS, já v našem pekáči. Když se konečně dalo jít ven, zíral jsem na úžasné Alfy Romeo Alfetta připravené do skupiny IV/12 (stejné jako Porsche). Vytažené blatníky, na kapotě naběráky vzduchu větší než na současných Subaru WRC a kola jako parní válce. Posádky Pregliasco / Rwisoli (st.č. 4), Verini / Scabini (9). Až potom jsem si všimnul, že mezi mnoha Renaulty 5 Alpine je nějaký s hodně nízkým číslem 5 a stojí u něj Maďar Ferjáncz. Nebylo to ale jeho auto - na dveřích stálo: Ragnotti A+ / Andrie A+. Tehdy vlastně teprve nedlouhou dobu za továrnu jezdící bývalý kaskadér a skvělý soutěžák. Bomba!




S Renaulty 5 Alpine startovali ještě, kromě zmíněného Ferjancze (11), domácí Krupa (8) a Koper (28), Bulhar Kolev (18) a k nim patřil Leo Pavlík (33). Poláci premiérově nasadili Polonez 2000 s šesti posádkami, především továrními Stawowiak / Žyžkowski (12) a Cicierzinski / Rožański (22). Nejnižší čísla měli favorité s Porsche 911 SC, Francouz Beguine (1) a Španěl Zanini (2). Číslo 3 měl Stig Blomquist, který zřejmě startoval s cílem otestovat Saab 88 Turbo. Tady už předem musím říct, že jsem si nic z jeho umění neužil. U Saabu nešel dobře motor a slavný Stig to zabalil brzy po úvodním okruhu v Sobótce. Poslední velkou štikou v poli byli Bohne / Diekmann (7) na obřím Mercedesu 450 SLC. Slibné výkony sliboval díky hodně nabušenému Fordu Escort Dán Laubierg (23). Rozhodně se nedalo opomenout naše velezkušené matadory Kvaizara (14), Blahnu (17), Havla (20), Šedivého (31) a Trajbolda (32), kteří startovali především jako reprezentanti Poháru ZST. Sovětská sborná posadila do VAZů Vukoviče, Ohu, Jelizarova, Junpuu a do Moskviče Agiševa. Jako známou tvář jsem v listině zaregistroval Petera Holuba (28) s Opelem Ascona.

Samotná soutěž měla v programu okruhovou speciálku v Sobótce (jela se mezi RZ 1 a 2) + 42 zkoušek o délce 440 km, trať měla 1493 km. Mnohé ze zkoušek se sice jely opakovaně na stejném úseku, ale v opačném směru. Takže žádné lítání na šesti zkouškách pořád dokola, jak je dnes zvykem. Tehdy taková soutěž znamenala pro posádky, doprovod i diváky 2 noci beze spánku. Jen považte - start v 16:30, 12 RZ a okruh, následovala přestávka v servisní zóně mezi 2. a 4. hodinou noční a jede se dál až do 13:00. Oběd, servis, porada, trochu odpočinku a ve 20. hodin II. etapa. Nepřetržitě, cíl ráno v 8 hodin.



Okruhová speciálka se jela v městě Sobótka na 5 kol. Logicky jsem jel druhý den rovnou tam. Kolem tříkilometrového okruhu byla hlava na hlavě. Dostal jsem se k pravoúhlé křižovatkové zatáčce, kde především silné Porsche, Alfy a 131 Abarthy předváděly skvělé silové průjezdy. Vyhrál Beguin za 7:24, druhý Zanini -2 s, Verini -3, Pregliasco -4 a Bohne -6 (odstupy na prvního). Ragnotti dojel až sedmý, dostal ho ještě Bulhar Nikolov na F 131 Abarth.


Protože mám téměř kompletní materiály - výsledky jednotlivých RZ, aspoň částečně se podělím o pořadí v jednotlivých RZ-tách.
RZ 1: Verini, Ragnotti, Bohne, Zanini, Pregliasco, Laubierg, Krupa, Nikolov, Jelizarov
vypadl Blahna (nedotažené šrouby na zadní nápravě)
Okruh: Beguin, Zanini, Verini, Pregliasco, Bohne, Nikolov, Ragnotti, Šedivý, Blomquist
RZ 2: Beguin, Zanini, Verini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Laubierg, Blomquist, Pavlík
vypadl Blomquist
RZ 3: zrušena, vypadli Laubierg a Kolev
RZ 4: Zanini, Beguin, Verini, Ragnotti, Pregliasco, Bohne, Krupa, Pavlík, Ferjancz, Kvaizar
RZ 5: Ragnotti, Verini, Pavlík, Pregliasco, Bohne, Zanini, Krupa, Wozowicz, Stawowiak, Jelizarov
vypadl Beguin
RZ 6: Verini, Ragnotti, Pregliasco, Zanini, Bohne, Krupa, Ferjancz, Šedivý, Kvaizar
vypadl Verini
RZ 7: Pavlík, Holub, Šedivý, Nikolov, Wozowicz, Jelizarov, Koper (zde sehrálo roli počasí)
RZ 8 - zrušena
RZ 9: Zanini, Ragnotti, Pregliasco, Bohne, Stawowiak, Krupa, Ferjancz, Havel
RZ 10 - zrušena
RZ 11: Zanini, Ragnotti, Pregliasco, Krupa
vypadl Havel (motor)
RZ 12: Ragnotti, Krupa, Zanini, Kvaizar, Pavlík, Ohu, Trajbold
RZ 13: Ragnotti, Zanini, Šedivý, Jelizarov, Kvaizar, Krupa, Pavlík, Stawowiak, Pregliasco
RZ 14: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Šedivý, Pavlík, Krupa, Wozowicz, Kvaizar
RZ 15: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Stawowiak, Pavlík, Krupa, Holub, Šedivý
RZ 16 a 17: nemám
RZ 18: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Nikolov, Holub, Pavlík, Kvaizar, Šedivý
RZ 19: Pregliasco, Ragnotti, Holub, Zanini, Pavlík, Kvaizar, Bohne, Šedivý, Ohu
RZ 21-23: nemám.



Tím skončila I. etapa. Bylo po poledni, konečně svítilo sluníčko. Na olympijském stadionu se sjely všechny zbývající posádky, unavené a nevyspalé. Jak to z mého pohledu probíhalo?
Po okruhové zkoušce v Sobótce jsem se vrátil zpátky do Wrovlawi, abych sehnal vůbec nějaké podklady, co se kde jede. V servise jsem se seznámil s manažerem Pavlíkova týmu, který se chystal přejet do nočního servisu v Zielenci. A že mě může vzít s sebou. To jsem přijal velice rád, protože jsem se tak dostal z reality do snu. Nasoukal jsem se do anatomické sedačky Pavlíkovy treninkové R5 Alpinky s ochranným rámem a vyrazili jsme nocí směr RZ 11. Snad poprvé jsem se vezl v opravdovém závoďáku s rámem, a ještě k tomu v takovém. Chvíli jsme sledovali RZ a poté jsme se vydali za servisním vytuněným kombíkem Žiguli do nočního servisu. Kluci před námi s ním jeli, jako by ho právě ukradli a bylo vidět, že to mají v ruce. Pamatuji, jak se nám přelívala voda z hlubokých kaluží přes světlomety, sklo a střechu. Od té doby vím, na co se montovaly v té době zástěrky před přední kola.
Noční servis byl po RZ 12. Louka u Zielence byla v naprosté tmě, až s příjezdem prvních vozů začalo sem tam hučet několik centrál a porozžínaly se různá svítidla. S dnešní servisní zónou se to nedalo srovnat. Po servise jsme dali RZ 14, která se jela tentokrát v opačném směru. Bylo po páté hodině ranní, začínalo svítat a tak jsem zkusil pár dynamických záběrů na delší čas. V rychlé levé jeli všichni moc pěkně a zvednutá vnitřní přední kola u zadohrabů nebyla vyjímkou. Ukázka je na úvodní fotografii.



Když jsme se vraceli ráno do Wroclawi, v prudkém dlouhém stoupání se kolem nás přehnal Fiat 125 P Monte Carlo (asi 90-ti koňová sportovní verze, něco jako dnes RS). Naše Alpinka se naštvala, řidič odřadil o dva dolů a v tu ránu to bylo, jako bych dostal rozhoupaným boxovacím pytlem do zad. Před vrcholem stoupání už nám jen šofér Poláka obdivně pokynul a následný horizont jsme šli asi 140 km/h. Tenkrát moc pěkný zážitek.

Když už jsem byl takový napůl člen týmu JZD Slušovice, drze jsem si zašel na ředitelství a posbíral všechny dostupné výsledky. Přes ramena pořadatelů jsem zahlédl první neoficiální pořadí po etapě a Pavlík v nich figuroval na 2. místě daleko před Ragnottim - ten měl nadělenou penalizaci přes 5 minut. Poté je kluci polští rychle zbalili, když jeden z nich šeptem upozornil, že "jsou tu Češi". Tenkrát ještě nebyly výsledky hned po dojezdu, jak je dnes zvykem. Výsledky se musely posvážet, ručně přepočítat, nějakou dobu nad nimi rozjímali komisaři, pak se naklepaly na cyklostilové blány a hurá do tisku - kliku a točit. Takže posádky odjížděly v podvečer do druhé etapy a moc jasno o pořadí neměly. Po první etapě to bylo nakonec oficiálně: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Pavlík, Šedivý, Kvaizar, Stawowiak, Jelizarov, Wozowicz a Trajbold na 11. fleku.


Můj "služební vůz" někam zmizel, a tak jsem se vydal sám na první večerní vložku Oleszne - Ksieginice. Tam jsem na vlastní oči zažil "skvělou" organizaci vrcholného podniku. Chvilku před Zaninim projela po trati dáma ve Fiatu 125 P. Údajně ji Zanini o kus dál předjel pekelnou rychlostí po mezi a v cíli nadával jako špaček.
Po 1 hodině v noci jsem se dostal k cíli RZ v malé vesničce v kopcích Kamionky. Tam se ukázala největší slabina jinak velmi výkonných Polonézů 2000. Po 9 km prudce klesající trati měly úplně v háji brzdy a na stopce nezbývalo Stawowiakovi nic jiného, než jim ulevit zařazením zpátečky a pohoupat auto trošku na spojce. Na odjezdu ze stopky jsem předal Bořkovi Motlovi pořadí po první etapě. V cíli pak říkal, že jsem jim to raději neměl dávat. Když Leo zjistil, že má za sebou celou čs. reprezentaci, všechny Renaulty kromě Ragnottiho (nějak se stalo, že Ragnotti už měl penalizaci jen 60 vteřin - prý by už příště nepřijel) a je celkově pátý, chytly v něm saze a prý jel děsnou kládu, co kdyby se podařilo urvat tovární skalp. Ostatně výsledky od RZ 33 to potvrzují.
RZ 24: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Bohne, Ferjancz, Stawowiak, Šedivý
RZ 25: nemám
RZ 26: Krupa, Zanini, Ragnotti, Pregliasco, Bohne, Kvaizar, Stawowiak, Ferjancz
RZ 27: Zanini, Ragnotti, Krupa, Ferjancz, Stawowiak, Pavlík, Kvaizar, Šedivý
RZ 28: Zanini, Ragnotti, Pregliasco, Bohne, Krupa, Kvaizar, Ferjancz, Holub
RZ 29: Zanini, Pregliasco, Ragnotti, Krupa, Pavlík, Bohne, Kvaizar, Stawowiak
RZ 30: Zanini, Pregliasco, Flaming (DK, Opel Ascona), Ragnotti, Krupa, Kvaizar, Pavlík, Bohne
RZ 31, 32: nemám
RZ 33: Zanini, Bohne, Pavlík, Holub, Stawowiak, Kvaizar, Krupa, Ferjancz
vypadl Pregliasco
RZ 34: Zanini, Stawowiak, Pavlík, Krupa, Kvaizar, Holub, Bohne, Šedivý
RZ 35: nemám
RZ 36: Zanini, Holub, Šedivý, Pavlík, Krupa, Kvaizar, Ferjancz, Bohne
RZ 37: Zanini, Holub, Šedivý, Krupa, Ferjancz, Kvaizar, Ragnotti, Pavlík
RZ 38: nemám
RZ 39: Zanini, Krupa, Holub, Stawowiak, Šedivý, Kvaizar, Ragnotti, Pavlík
RZ 40: nemám
RZ 41: Zanini, Bohne, Ragnotti, Holub, Pavlík, Krupa, Stawowiak, Šedivý
RZ 42-44: nemám.


Na poslední RZ se předvedl Vukovič, který havaroval přes budku na vnitřek zatáčky (na fotce jsou vidět stopy, místem projíždí Jelizarov). Koplo jej to tam po přejetí stékajícího potůčku vody přes silnici. Podařilo se mi to zachytit na čtyřech záběrech, nicméně ty budou snad časem zveřejněny někde jinde. Zajímavé bylo, že všichni tam přes ten čirůček ubrali a pak zase naložili, jen všechny sovětské posádky jely pod plným - asi jednotná trenérská metodika DOSSAF... Udrželi to, jen Vukovič to neustál. Od té doby jsem jej už v žádné soutěži nezaznamenal.
Díky pobytu na poslední RZ jsem rampu neviděl, ale určitě muselo být pěkné sledovat zadostiučinění posádek, které tak náročnou soutěž dokončily. Konečné pořadí: Zanini, Ragnotti - 6:10, Bohne - 13:09, Pavlík -14:41, Šedivý -15:35, Kvaizar - 17:40, Holub -18:39, Stawowiak, Krupa, Wozowicz (odstupy od prvního). Klasifikováno 52 posádek.Podle článku v dobovém Světě motorů předvedli organizátoři řadu lapsusů a navíc pěkně čarovali s výsledky, respektive anulovali řadu penalizačních bodů ve prospěch "západních" jezdců.
Raid Polski byl pro mě velkým zážitkem. Podruhé jsem se tam podíval až v roce 1989. Raid opět vynikal mizernou organizací, ale vše tenkrát vynahradila možnost sledovat vysokou pilotáž Droogmanse se Sierrou Cosworth.

Prameny: vlastní fotografie, program a výsledkové listiny, Svět motorů 1980