FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Simca 1000 Rallye 2



V šedesátých a sedmdesátých letech se prezentovalo v automobilovém sportu několik automobilek malými vozy stejné koncepce s motorem vzadu. Byly to Renault 8 Gordini, NSU TT, Škoda řady MB až LR, Fiat Abarth 1000 TRC a v neposlední řadě Simca 1000 Rallye. Tento vůz nebyl u nás téměř k vidění - na rozdíl od "rodné" Francie, kde fungoval jako levné (stál podstatně méně než Renault 8 G) a účinné sportovní vozítko v téměř masovém nasazení.





Jeho historie sahá až do roku 1963, kdy se 2 roky po uvedení Simca 1000 do výroby podíval vozu na zoubek sám veliký Carlo Abarth a vytvořil 4 kreace s motory od 55 do 85 koní - Abarth Normale, S, SS a Corsa. U posledních 2 byl chladič vody umístěn v čelní masce a poslední uvedený model jel 170 km/h.
Možná právě tato mistrovky laděná auta byla inspirací pro nového majitele Simcy - amerického Chryslera, aby se rozhodl vtrhnout do teritoria vozu Renault 8 Gordini. Vznikly tak postupně čtyři modely tohoto vozu: Simca 1000 Rallye s objemem 1118 ccm (1970-1971), Simca 1000 Rallye 1 (1972-1975), Simca 1000 Rallye 2 (1973-1977) a Simca 1000 Rallye 3 (1977-1978).
První model byl jen takový rozjezdový typ, malý objem nepříliš upraveného motoru nedával velké šance proti Gordini, konkuroval však cenou, byl k mání zhruba za polovinu.


Rallye 1 už měl zvýšený objem na třináctistovku, ale s jedním spádovým karburátorem Solex 34 BISCA dával také jen 60 koní při 5400 ot/min. Poslední verze, která ukončila výrobu, se na první pohled poznala podle hranatých světlometů, chladiče v přídi a měla už v serii slušných 103 k při 6200 ot./min. Všechny tyto verze se daly naladit na zhruba stejné hodnoty výkonu a nejtypičtějším modelem pro celý projekt je asi nejdéle vyráběný Rallye 2. Ve čtyřmístném voze je motor uložen podélně za zadní nápravou. Řadový čtyřválec se dvěma ventily na válec a s rozvodem OHV má při vrtání 76,7 a zdvihu 70 mm objem 1294 ccm. Koncepčně shodný motor se škodovkami má proti nim 2 výhody. Výfukové kanály jsou vyvedeny na druhou stranu proti sacím a především, klika je pětkrát uložena, takže celá mechanická část vykazuje uspokojivější tuhost. Motor také má už v serii plnoprůtokový čistič oleje (Škoda měla obtokový a musel se měnit pro sportovní použití za jiný). Prodejní, seriová verze dávala při stupni komprese 9,8 výkon 82 k při 6000 ot./min, točivý moment 11 kpm / 4400 ot./min. R2 už byla osazena dvěmi horizontálními karburátory Solex 35 PHHE 4. Ostré, na maximum vyladěné verze pro závody do vrchu a na okruhy, disponovaly výkonem až 135 koní. Velkou měrou k tomu přispěla vačka 328°, výměna karburátorů za dvojité Webery, větší ventily, přepracovaný spalovací prostor a stupeň komprese 12. Klika i rozvody byly vyváženy a upraveny tak, že krátkodobě mohly vydržet přetočení na 12000 ot./min. Samozřejmostí bylo odladěné výfukové potrubí s jednotlivými trubkami svedenými do trombónu.

řez modelem Rallye 1


V serii je chladič umístěn vzadu a je opatřen elektrickým ventilátorem (Škoda MB a 110 L měla mechanický pohon klínovým řemenem a přicházela tak o část výkonu). Závodní verze mají nízký široký chladič vody v přídi pod úrovní výše nárazníku - celý chladicí systém pak pracoval s 10,5 litry vody.
Spojka suchá jednokotoučová. Převodovka je u těchto vozů pouze čtyřstupňová a v nabídce byla alespoň možnost volit mezi třemi stálými převody.
Bezrámový podvozek tvoří ztužená podlaha svařená se samonosnou karoserií. Všechna kola jsou nezávisle zavěšená, vpředu na horních příčných kyvných ramenech a dolních půleliptických pérech, vzadu jsou trojúhelníková suvná ramena se šikmými osami kývání a pérováním vinutými pružinami. Na všech kolech jsou teleskopické tlumiče a vpředu nechybí zkrutný stabilizátor. Řízení je hřebenové s převodem 16,6:1. Typ Rallye 2 dostal kotoučové brzdy i pro zadní kola, průměry kotoučů vpředu/vzadu 238/221 mm, serivě montované pneu 145 HR - 13 byly pro závodění měněny na mnohem širší třináctipalce.
Rozměry vozu: 3795 x 1485 x 1396 (závodní měly výšku cca 1200 mm), rozvor 2220 mm, rozchody vpředu/vzadu 1260/1275 mm. Váha vozu 860 kg byla při důkladné kůře snížena u speciálů na 680 kg. Benzínová nádrž seriového vozu R2 měla 50 litrů a byla umístěna vzadu. U závoďáků se stěhovala kvůli optimalizaci rozložení vah do předního kufru a měla pro vrchy a slalomy 10 litrů, pro okruhy a rallye 50 litrů.



Největší rychlost seriové Rallye 2 byla 170 km/h, z 0-100 km/h zrychlovala za 13 sec., pevnou čtrtmíli stihla za 18,3 sec.
Oficiálně závodily vozy Simca 1000 Rallye v továrním Teamu SIMCA RACING TEAM pod vedením Jacquese Ménarda ve třech odvětvích - rallye, racing a hill climbing. Týmy se zúčastňovaly závodů 24 h au Mans, 24 h au Albi a 24 h au Nogaro, pořádaly také výběrové Challange, kde nebyla vyjímkou účast 250 pilotů. V rallye se team prezentoval především na soutěžích francouzského mistrovství, např. Critérium des Cévénes. Ze známých jmen se Simcou 1000 Rallye 2 startoval také pozdější mistr světa Didier Auriol.
U nás se objevil sporadicky tento vůz ve startovních listinách Barum rallye (1975 a 1976), vždy v rukou amatérských soutěžáků. Býval také zastoupen na závodech do vrchu Ecce Homo a na ME v Brně startoval německý Team Haribo v letech 1978 a 1979. Na naše 130 RS se špičkovými posádkami nemohl stačit, ale pilot French udržel tempo alespoň s dámou hostující v týmu AZNP - Suzan Tacker-Peakovou.
Zlatý vůz na obrázcích vodí v seriálu Histo-Cup Austria Martin Niedertscheider, kterému děkuji za možnost pořídit snímky motoru a prostoru pod přední kapotou. Na okruhu GP Brno dokázal s tímto autem držet za zády konkurenční NSU TT. Jedno kolo se s tímto vozem v Brně dá udělat na Matadorech za cca 2:52 min.


Prameny: vlastní fotografie, reprodukce dobového tisku