 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Ne všechny nápady a kreace, jak vyrobit na bázi podvozku škodovky slušné závodní nářadí se podařily. Jezdec
Automobile racing clubu Brno Jan Gaidusch přestavěl velmi levně s přítelem J. Červinkou vůz Škoda 100, do nějž zabudoval
motor z velkého vozu Tatra T2 603 a přivezl jej v roce 1971 na závod Havířov - Šenov. Tato kombinace by mohla teoreticky mít šanci na úspěch, i když vzduchem chlazený motor - OHV osmiválec do V s vrtáním 75 mm a zdvihem 70 mm dával v serii z objemu 2472 ccm pouhých 105 k při 4800 ot./min. spolu s naopak velmi slušným kroutícím momentem 170 Nm. Šance na zvýšení jeho výkonu nebyly velké a ani nákladně připravované tovární motory pro vytrvalostní závody nepřesáhly příliš 160 koní. Motor byl do vozu zabudován obrácen o 180° než v T 603, takže byl umístěn před nápravou a rozložení vah na nápravy se dalo doladit posunem sedačky jezdce, umístěním nádrže a akumulátoru. Motor byl kromě výfukového potrubí zcela seriový a neodladěný. Použita byla také originální čtyřstupňová převodovka Tatra. Vše, co půdorysně v podlaze zavazelo umístění motoru bylo odříznuto. Tuhost skeletu byla "opravena" přivařením prahových výztuh tvaru uzavřeného profilu 80 x 35 mm od podběhu k podběhu a vevařením vhodných příčných výztuh. Karoserie byla maximálně odlehčená a vybavena povinným bezpečnostním rámem, který zároveň zpevňoval konstrukci vozu. Odstranění zadních trojúhelníkových okýnek ve dveřích, zadního čela, zadního okna a mřížek v chladících otvorech mělo za úkol nejen odlehčit vůz, ale především zajistit co nejlepší odvětrání motorového prostoru, protože chlazení motoru bylo největším problémem, který znemožnil užití vozu na okruhových závodech. Výhledově by se jistě dalo zapracovat na aerodynamice celé zádi včetně přítlačného křídla, ale asi takové práce překračovaly finanční možnosti výrobce.  Přední náprava s rozšířeným rozchodem byla upravena po vzoru soutěžních škodovek zesílením ramen. Zadní náprava byla opravdovým mixem dílů - mezi převodovku Tatra a brzdové bubny Škoda přišly polosy vyrobené ze zkrutných tyčí nákladní Tatry 138 a celé ústrojí bylo zavěšeno na vlečných ramenech zhotovených ze spojovacích tyčí řízení nákladní Škody 706. Většímu rozchodu obou náprav byly přizpůsobeny blatníky vytažením plechu, vzadu dost fušersky navařenými plechy. Vůz vážil 820 kg. Jezdec Gaidusch s vozem jel a dojel v Havířově poslední pro jeden bod se ztrátou 3 kol na vítěznou Škodu 1500 OHC Jaroslava Bobka. Dál se údajně věnoval především závodům do vrchu. Další zaznamenaný start tohoto vozu mám v listině Brněnského závodu do vrchu, který se jel na podzim. Tam už se výsledek nejevil tak hrozný, např. v porovnání s Mašitou jedoucím na Saabu 96 V4, ztratil 2,1 sec na kratší trati a 2,6 sec. na delší. Kořínek na Škodě 1500 byl rychlejší o 7,8 a 10,1 sec. Škoda, že se na voze dál nepracovalo - skupina B6 poskytovala téměř neomezený prostor pro tvůrčí práci. Jeho devízou mohla být po vyřešení problému s chlazením (např. použitím již továrně vyzkoušeného ejektorového chlazení na monopostech Tatra i typech 603 marathon) spolehlivost téměř seriového motoru a s dosažitelnými parametry 125 - 140 koní (jiné karburátory) na 700 kg (s použítím hliníku a plastů), s dobře vyladěnou aerodynamikou by to mohl být spolehlivý dojížďák na 4. až 5. místo. Prameny: vlastní fotografie, K. Řepa: Premiéry nadšení |