 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
 Model Škoda 120 LS sehrál v našem automobilovém sportu roli mouřenína. Nikdy neměl roli vítězného vozu. V době starších 130 RS nestačil a pak jej zase válcovala nastupující skupina B s VAZ 2105 VFTS a Š 130 LR. Jinak ale byl relativně levným nářadím v pohárové rally třídě Škoda 120 LS vypisované v letech 1982 až 1988. Jedinou čestnou vyjímkou byly exempláře připravené pro okruhové závodění ve třídě PZST (pohár zemí socialistického tábora), ve které moc pěkně připravený vůz vodil Jan Šenkýř 1979 a Petr Samohýl 1980 - 1984. Pozornost určitě zasloužil i Doležalův vůz připravený pro vrchařskou skupinu siluet A5.  Doleželův vůz byl díky volným úpravám jasně nejsilnější Š 120 LS, kterou jsme u nás měli. Motor odpovídající klasické 130 RS s dvěma Webery měl plnohodnotných 1300 ccm, výkon 140 koní při 9500 ot./min, čtyřstupňovou převodovku a s váhou 638 kg to byl opravdu brousek. Zde bych podle parametrů typoval zrychlení z 0-100 km/h asi za 6 vteřin. Obutý byl na Micheliny 200-13 vpředu a 240-13 vzadu.  Přídavné chlazení oleje okruhové Š 120 LS: 1- chladič oleje; 2- čistič oleje; 3- vyrovnávací nádoba chladící kapaliny; 4- výměník; 5- přívod chladící kapaliny do chladiče; 6- přívod k čerpadlu; 7- čerpadlo chladící kapaliny kresba: Dufek, SM 1982 Nejvychytanější vůz byl asi ten, se kterým jezdil Petr Samohýl. Vůz se dal alternativně použít v pohárové třídě, kde bylo povoleno převrtání pouze o 0,6 mm, takže motor měl 1196 ccm a také v mistrovské třídě A2 1300, kde byl povoleno národními předpisy převrtání na plnohodnotnou třináctistovku. Zde byl objem motoru 1298 ccm. Klasický škodovácký čtyřválec s rozvodem OHV měl v prvním případě vrtání 72,6 mm, ve druhém 75,8 mm. Vačkový hřídel měl časování 320°/ 300°, sací ventily průměr 36 a výfukové 30 mm. Stupeň komprese 12,0. Hlava byla pětikanálová s pečlivě slícovanými a vyleštěnými kanály a spalovací prostor byl tvarově upraven - předpisy pro pohárové vozy nedovolovaly měnit sací a sběrné výfukové potrubí a karburátor. Pouze koncovka výfuku nemusela být opatřena tlumičem a byla laděná. Výkon slabší verze byl 106 k při 7500 ot./min, t. moment 101 Nm / 5000 ot./min, třináctistovka měla 114 k a 113 Nm při stejných otáčkách. Motory bylo možné zaměnit za 25 minut. 
Detail spojení spodního závěsného ramena přední nápravy a příčného zkrutného stabilizátoru.Umístění zkrutné tyče předního stabilizátoru v karoserii. kresby: Dufek, SM 1982  Pro přenos většího kroutícího momentu a zvýšení spolehlivosti byl montován větší spojkový kotouč o průměru 190 mm s obložením Ferodo VG-95. Motor si vyžádal zabudování chladiče oleje, který byl ještě doplněn výměníkem z měděné trubky průměru 14 mm svinuté do nádoby zapojené do chladícího okruhu. Schéma je rozkresleno na obrázku výše. Pro závody byly připraveny tři varianty odstupňované převodovky a čtyři stálé převody, takže se dala vybrat vhodná převodovka pro každou trať. Převodovka byla homologovaná pouze čtyřstupňová. Ostraněním vybavení interiéru, tlumících hmot a izolačních materiálů došlo ke značnému snížení váhy vozu. I přes zabudování ochraného rámu a větší 50 litrové bezpečnostní nádrže do kufru vozu byla váha vozu stojícího na startu 750 kg. Seriová přední i zadní náprava byly vybaveny účinějšími stabilizátory (uchycení předního na obrázcích) a dvojčinnými plynovými plumiči Bilstein. Pružiny pérování byly zkráceny. O perfektní posaz v zatáčkách se staraly pneu Good Year 7,2-20x13 vpředu a 8,2-20x13 vzadu.  Vůz seděl v zatáčkách jako přibitý a Petr Samohýl na něm sváděl souboje s výkonějšími Ladami MTX v rukách Tomáška, Kreibicha, Bareše a dalších, konkurenční ječící Zastavu vodil ještě Miloš Bychl. V sezóně 1982 vyhrál Samohýl druhý závod v Mostě a skončil sezonu na celkovém 2. místě. V 1983 vyhrál v Havířově, jinak na něj čekala 2. až 5. místa. Vůz pomalu dosluhoval a jezdil až do nástupu vozů Škoda 130L.  Vozy pro soutěžní pohárovou národní třídu A Škoda 120 LS vyráběl Metalex. Z AZNP dostával jakýsi polotovar - vozy, které postrádaly ve výbavě to, co by stejně bylo odstraňováno (sedačky, koberečky, tlumící hmoty atd. Během 500 hodin práce pak byly postaveny z těchto vozů soutěžní auta. Rozmontovaný agregát se upravil, sladil, přetryskoval se karburátor, zabudoval rám, tvrdší tlumiče, soutěžní sedačky, čtyřbodové pásy, tlakoměr a teploměr oleje a přídavné světlomety. Vznikl tak Škoda 120 LS MTX Rallye. V základní dodávané verzi měl vůz 72 koní, jel maximální rychlostí 142,3 km/h (měření při testech Světa motorů 1982) a zrychloval z 0-100 km/h za 16,5 sec. Měl slušné jízdní vlastnosti a že se s ním dá závodit dokázali mistři jednotlivých sezón 1982-1988: Vraj, Polášek, Sedlář, Arazim, Pech senior, Hahnel, Dušek (2. Chovanec). 
A na závěr ukázka, jak dokázal takový kočárek vodit po uklouzané cestě maestro Johny Haugland. Valašská zima 1982. Prameny: vlastní fotografie, kresby Svět motorů 1982 |