 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Vždy, když se podařilo škodovce dotáhnout objem motoru k úrovni vypsané třídy, FIA hranici objemu zvýšila. V roce 1972 to donutilo továrnu homologovat nový vůz, který svým objemem překračoval 1150 ccm a umožňoval tak převrtání a zařazení do třídy 1300 ccm. Dostal název Škoda 120 S, a i když nebyl dodáván tak odladěný jako Š 110 L Rallye, dával v základu velmi dobré parametry pro další práce úpravců. Vycházel stavbou ze seriové řady Š 110 L a LS. (Zeleně lakovaný vůz na barevných snímcích je perfektně restaurovaná vrchařská Š 120 S, se kterou závody historiků jezdí Jiří Svoboda.) 
 Zásadní změnou bylo zvýšení zdvihu motoru ze 68 na 72 mm, což při vrtání 72 mm dalo objem 1172 ccm. Karburátor Jikov 32 DDSR a převodovka zůstaly původní. Spojka byla opatřena talířovou pružinou. Další významnou změnou (již osvědčenou a vyzkoušenou "zvenčí" na 110 L Rallye) bylo přemístění chladiče do přední masky. Zmenšil se sice zavazadlový prostor, ale stoupnul výkon, protože odpadl pohon ventilátoru. Vůz byl homologován bez nárazníků a hrdlo větší, 58 litrové nádrže, bylo vyvedeno do přední kapoty. Stěrače byly doplněny ostřikovači. 
 Přístrojová deska dostala známou "kapličku" s otáčkoměrem do 8000 ot., tlakoměrem a teploměrem oleje. Podvozkové komponenty zůstaly beze změn, takže brzdy byly považovány za hlavní slabinu vozu. Elektronové disky kol 5,5 x 13" byly osazeny pneu Barum 165 SR 13 OR 6. Rozměry vozu: 3970 x 1620 x 1380 mm, rozvor 2400 mm, rozchod vpředu / vzadu 1280 / 1250 mm. Maximální rychlost 150 km/h, zrychlení 0-100 km/h za 16,4 s. Pro soutěže se ladil vůz do verze 120 S Rallye. Základní ladičská kouzla, ostřejší vačky, větší sací ventily, dva dvojité karburátory Weber 40 DCOE 2, plnoprůtokový filtr oleje Pulorator a chladič oleje, obložení spojky Ferodo, sportovní tlumič výfuku a převzatá převodovka ze 110 L Rallye udělala z auta slušného dravečka. Vůz také dostal standardní soutěžní vybavení - rám, měřící přístroje a další potřebné věci. Tento typ testoval Svět motorů v roce 1975 a naměřil u něj max. rychlost 153,8 km/h (se soutěžní převodovkou) a zrychlení 0-100 km/h za 14,7 s. Spotřeba jim vyšla na 12,35 l/100 km.  Špičkovou verzi představoval vůz startující v roce 1972 v Brně ve dvouhodinovce Mistrovství Evropy 1. divize. Motor byl převrtán na 75,4 mm a vyladěn na co nejvyšší výkon. Karburátory byly bez čističů vzduchu, motor měl suchou olejovou vanu a podvozek byl řádně přitvrzený, vůz maximálně odlehčený. O nějakém tlumiči výfuku nebyla řeč. Kola 5,5x13 dostala odpovídající pneu Dunlop Racing 4,30/11,50 - 13. Maximální rychlost se udávala 200 km/h. Vůz vynikal spolehlivostí, ale na zcela suverenní postavení Alfy Romeo GTAJ nestačil (to ostatně nikdo). Pokulhával i za Fiaty 128 Coupé a NSU TT. Jen díky odpadnutí všech přeladěných Fiatů a dalších vozů se dostal v závodě Jaroslav Bobek ze 14. místa v prvním kole na 5. místo v cíli.
 Továrně připravované vozy vedené Žídem, Brunclíkem a V. Bobkem jun. řádily v Poháru míru a přátelství. Dobře jim sekundoval Jaroslav Kovář, Voltr, Vančura, Michl a Němec Thomas. Již v éře stotřicítek jezdili se 120 S Vojtěch a Martinovský. V domácím mistrovství měly konkureci v Adámkově NSU TT a Tvrdého Alfě. V rally se na naší půdě setkávaly jen s neporazitelným Hubáčkem na Alpině 1600, mimo něj neměly konkurenci. Tovární zastoupení tvořili jezdci Žíd, Horsák, Jelínek a Blahna. Klubové týmy používaly toto nářadí ještě pro několik dalších posádek, např. v Barum teamu pro Z. Kece. Vozy se vyráběly v letech 1972 až 1974, počet kusů nezjištěn. Prameny: Svět motorů 1972 až 1975, vlastní fotografie, Čech Z,: Automobilový pohár míru a přátelství, Automobil 1972; Muzeum sportovních vozů Lány |