FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL


Škoda 180 RS a 200 RS


Měl jsem tu smůlu, že jsem byl zrovna 2 roky na vojně, když AZNP Mladá Boleslav úspěšně závodila s nádhernými předchůdci Š 130 RS. Nové barevné snímky jsou foceny ve firemním muzeu. Nejen v továrně, ale i v dílnách automotoklubů vznikaly zajímavé kreace pro třídu B5. Obrázek z vlastního archívu, dokazující existenci vozu Š 200 RS, mám jenom tento jeden, kdy jsem měl "opušťák" a zajel jsem na Havířov - Šenov.


Dokumentuje zároveň, že se u nás jezdila v té době pěkná střelba. Na trati v Šenově (1975) je Horsák se Š 200 RS schovaný na čtvrtém místě za Jerichem (Lola T 290), Rablem (Porsche Carrera) a Jílkem (MTX 2-01). Na mostě za ním je ještě Kořínek s 2 litrovým Coupé, Velimský s Porsche, Halada s BMW 2002 a další.


Detail horního obrázku.


Stavbu tohoto vozu motivovala především skutečnost, že s motorem 1200 ccm se nedalo uspět v absolutní klasifikaci soutěží. Vůz byl vyvíjen prvotně pro rally. Na domácím kolbišti chtěla továrna "natrhnout kachle" především Hubáčkovi s Alpinou, předem ale můžu konstatovat, že to se jí nepovedlo. Než se tovární konstruktéři pustili do práce, proběhla řada zkoušek a testování. Neosvědčilo se umístění motoru před zadní nápravu, neosvědčila se ani převodovka Tatra. Už tehdy se s použitím IBM computeru modelovaly situace s posunem těžiště. Samotné práce po finálním vyhodnocení zkoušek započaly v říjnu 1973 a za 7 měsíců stál první vůz na startovní čáře. Postaveny byly jen tři exempláře, jeden Š 180 a dva Š 200 RS, do 180 brzy přišel také motor 200. Jeden z vozů byl brzy přestavěn na vrchařsko okruhovou verzi a v sezoně 1975 se v něm (údajně) pokusně objevil motor s hlavou 2xOHC.





Motor je řadový čtyřválec s rozvodem OHC, vačkový hřídel je poháněný ozubeným řemenem. Pro obě objemové varianty bylo použito jednotné vrtání 87 mm (pravděpodobně dáno tím, že do původní 1300 / 1500 ccm už se větší nevešlo) a zdvih byl 74,5 pro objem 1771 ccm a 84 mm pro 1997 ccm. Stupeň komprese 11. Výkon byl udáván 154 k při 6250 ot./min a 163 k při 6000 ot./min. Točivý moment při 5000 ot. byl 18,3 resp. 21 kpm. Palivo připravovaly v té době zcela převládající 2 dvojité karburátory Weber 45 DCOE 2 se společným čističem vzduchu. Mazací souprava se suchou skříní byla doplněna chladičem oleje.
Spojka Fichtel & Sachs byla jednokotoučová suchá. s talířovou pružinou. Pětistupňová převodovka Porsche byla ve společné skříni s rozvodovkou a s brzděným diferenciálem. Celá skupina pohonné jendotky byla oproti ose kol posunuta o 100 mm dopředu, což si vyžádalo homokinetické klouby a vlečená ramena s šikmou osou kývání,pod úhlem 20°. Přední náprava má oproti Š 100 jen zesílená a prodloužená ramena a upravené tyče řízení.



Pérování vinutými pružinami, použité tlumiče KONI Sp Sport. Brzdový systém vyvíjen spolu s firmou Girling. Hlavní válec, třmeny a kotouče předních brzd jsou Girling, zadní jsou seriové bubny Š 100 s jinými válečky a obložením Ferodo (pozdější okruhová verze disponovala kotoučovými brzdami na všech kolech). Do náporového chladiče umístěného v přídi, se vede kapalina ocelovými trubkami. Palivová nádrž o objemu 55 litrů je umístěna v přídi, nalévací hrdlo je pod víkem zavazadlového prostoru. Palivo podávají dvě elektrická čerpadla.
Pneumatiky jsou na dělených elektronových ráfcích 7x13".
Samotná karoserie Š 110 R doznala řady úprav. Příď byla rozšířena a upravena pro zabudování náporového chladiče a byl přidán spoiler. Spoiler byl vytvořen také tvarováním zadního víka motorového prostoru. Byl snížen střešní prostor větším náklonem střešních sloupků a čelního skla. Blatníky byly tvarovány pro širší pneumatiky a rozchody. Povrchové panely jsou hliníkové a laminátové. Celkové rozměry vozu jsou: 4000 x 1680 x 1190 mm, rozvor 2400 mm, rozchod vpředu 1418 mm a vzadu 1369 mm. Pohotovostní hmotnost se udávala 800 kg, maximální rychlost dvoulitru 210 km/h.


Sportovního nasazení se tyto prototypy dočkaly v sezónách 1974 a 1975. Premiéru si odbyly vozy vedené Horsákem a ing. Šedivým na Barum rallye. Horsák vzdal pro poruchu motoru a Šedivý havaroval na olejové skvrně. Vítězné tažení bylo naplánováno na domácí Rallye Škoda. Posádky Horsák - Motal, Šedivý - Janeček a Srnský - Syrovátko startovaly na Š 200 RS. V první části soutěže byly vozy rychlejší než Hubáčkova Alpina, ale rozhodly kolize. Do cíle dojel pouze Šedivý na 4. místě. Za zminku stojí, že v této soutěži určitou dobu vedl absolutně Johny Haugland na Š 120 S(!). Ing. Šedivý pak trvale startoval v rally, Oldřich Horsák převážně brousil okruhy a vrchy, v rally startoval jen přípežitostně. Na okruzích získal vůz (ovšem díky týmové režii) jedno první místo v Ostravě. Jinak byl odkázán za Jílka a Bobka s plackami. V soutěžích se prosadil na první místo Šedivý díky absenci a vypadnutí Hubáčka v roce 1975 na Šumavě a v Košicích. Jinak druhá místa, Hubáček totiž v roce 1975 získal motor o objemu 1800 ccm a škodovka utřela nos. V tomto roce navíc AZNP homologovali legendární Š 130 RS a další vývoj těchto krásných prototypů byl ukončen.

Prameny: Svět motorů 1974, Automobil 1974, vlastní fotografie