Škoda 1000 MB Studio (1969)
Značku Studio založili bratři Navrátilové, když v roce 1961 hledali spolupracovníky pro stavbu
monopostů formule 3. Navrátilovi v roce 1969 vstoupili do tzv. hospodářského zařízení Svazarmu METALEX,
které v tom roce iniciovali jezdci V. Bervid a K. Jílek s cílem schrastit od Svazarmu nějaké peníze
na špičkovější závodění. Dva vozy Škoda 1000 MB Studio byly jejich prvním společným dílem.
U těchto vozů se mi velmi líbilo důkladné a promyšlené zesílení podlahového roštu a náprav. Určitě by
takto upravené embéčko sneslo i větší motor s výkonem kolem 160 koní. Bohužel právě pořádně nadupaný motor
těmto pěkně udělaným autům chyběl. V pečlivě Václavem Králem nakresleném řezu jsou úpravy dobře vidět.
Tradičně se nejprve věnujme motoru. Jezdily se dvě varianty: 1000 ccm v původním vrtání a zdvihu 68 x 68 mm
s výkonem 81 k při 7000 ot/min a 1140 ccm s vrtáním zvětšeným na 73 mm. Ten měl výkon 83,5 k při 6800 ot./min.
Seriové zůstaly v motoru ložiskové pánve v ojnicích a hlavní ložiska v bloku, ventilová vahadla, kozlíky a hřídel
vahadel. Motor měl díky snížené hlavě a pístům s vyšším dnem stupeň komprese 13. Samozřejmostí jsou větší
ventily a ostré závodní vačky. Pro tisícovku byl použit karburátor Weber 38 DCOE s difuzérem průměru 32 mm,
pro jedenáctsetpadesátku Weber 40 DCOE s difuzérem 34 mm. K sacím potrubím byla laděním na brzdě přizpůsobena
výfuková potrubí. Dvě samostatné větve se spojují až pod vozem do trubky průměru 35 mm. V první verzi byly
chladiče vody a oleje namontovány jako nezakrytované krabice na příď vozu. Objem vodní náplně 16 litrů spolu
s trubkami vedenými pod vozem ukázaly dokonce předimenzovanost chladiče, který musel být částečně zaslepen.
Spojka byla ponechána seriová, byl zdvojnásoben počet nýtů ve spojkové lamele. Také skříň převodovky včetně
uložení hřídelů je seriová. Volba převodových poměrů byla soustavným předmětem laborování. Jednotlivé varianty
převodů: I - 3,8 nebo 3,1; II - 2,12 nebo 2,18; III - 1,70 nebo 1,40 a IV - 0,96 nebo 1,12. Soukolí rozvodovky
zůstalo seriové.
A nyní k radostem na podvozku.
Nosný skelet byl zesílen v podlahové plošině navařením vysokých podélných prahů zesílených příčnými profily,
vše z plechu 1,1 mm tlustého. V místech zakotvení náprav jsou navařeny příčné výztuhy, takže namáhání se
z náprav přenáší do celého roštu. Ochranný oblouk protíná vysoké prahy a je vařen k hornímu průniku i dnu prahu.
Vzpěra od horní části oblouku je vedena do středu výztuhy zádi. Ochranný rám je z trubek průměru 32/27 mm.
Díly přední nápravy jsou zesíleny výztužnými plechy tloušťky 2 mm tak, že všechny U profily jsou uzavřeny
na profil O. Tuhost nápravy se natolik zvýšila, že nebylo třeba nahrazovat pryžová uložení kovovými. Světlost
vozu byla snížena na 110 mm zkrácením serivých pružin. Tlumiče seriové upravené. Rozchody kol se zvětšily vpředu
z 1280 na 1360 mm, vzadu z 1250 na 1420 mm. Vzadu byly kvůli rozchodu přivařeny slušivé blatníčky. Brzdy jsou
seriové. Pěkné, čtyřpaprskové elektrony jsou vlastní konstrukce Studio, vzadu dělené šroubované. Pneu Dunlop Racing
4,5 L 13 vpředu a 6,00 L 13 vzadu.
V interiéru jsou přístroje zabudovány do dřevěného panelu, vévodí otáčkoměr Smith. Speciální sedadla snížená
o 25 cm jsou na pevno přišroubována k výztužnému příčníku. Volant má průměr 33 cm. V celé naší milé vlasti se tehdy
nedala sehnat pořádná sportovní vnější zrcátka.
V dalším vývoji vozu se šlo s objemem až na 1300 ccm a chladič byl zabudován do zcela přepracované přídě. S vozem
jezdil v roce 1972 jezdec Jiří Šmíd, v 1973 Zdeněk Křivohlavý. Vůz již nesl označení Škoda 1300 MTX.
Litrový vůz startoval v roce 1970 v Brně na ME, kde s ním posádka Jílek - Bervid zle zatápěla továrním Škodám 100
a do svého odpadnutí se dostala před ně. Jak jsem předeslal, skvělý podvozek ...
Prameny: Automobil 1970, vlastní fotografie, programy závodů v Brně a Havířově 1969 až 1973
|
|