Foltýn uvádí:
Ffffšššichni nakonec jeli do Liberce
Po zmatcích v nasměrování letošního muzejního zájezdu, nakonec padlo definitivní rozhodnutí.
A řekněme si rovnou, že padlo dobře.
Přes nepřejícné předpovědi počasí a skutečnost, že jsem nechal deštník v autě na parkovišti
ve Vyškově, ani nekáplo. Sluníčko nás laskalo po plešinkách a dr. Setinského v bujném plnovousu (foto MJ).
Když si řidič konečně natočil potřebné kilometry, uvolil se zatočit na Liberec. No a tam si šli
všichni pěkně po svém. Muzejníci do muzea, knihovníci do knihovny. Jako by té práce neměli dost.
Muzeum zvonku vyzeralo opravdu velké. Stejně tak hlad, který po kulturním zážitku následoval.
Naše požadavky plně uspokojil malebný restaurant těsně u zoologické zahrady. Ta byla servírována
jako druhý chod. Byla pěkná. Kromě řádně prohnaného lachtana (kterého jsme nakonec také ukecali)
se zvířata předbíhala v pózování fotografujícím turistům.
V jednotlivých kategoriích zvítězili:
Poslední zvíře se houpe na zařízení, které je údajně určeno do váhy 30 kg. Netuše tuto skutečnost,
otestovali jsme jej na téměř trojnásobek. Vydrželo. Na dodatečně získané fotografii od mladé, velmi
talentované a krásné fotografky se podařilo zobrazit zvíře - testera. Viz o fous níže.
Následovala návštěva botanické zahrady, kterou někteří jedinci pozorovali zvenčí, z nedaleké
cukrárny nevalných kvalit.
Zdenička nás ubytovala na kolejích odříznutých od města, uložila a nasnídala. Dobrou večeři poskytnul
nedaleký hostinec. Večírek žádný, holt asi všichni už stárnou, mentálně i fyzicky.
Klvaču, kdes byl,
ty koňu?!
Ještěd, který jsme navštívili druhý den, byl nejhezčí zevnitř. Palačinky se zmrzlinou také měly svůj šmrnc.
Ještěd zvenčí se musel trochu přikrášlit a dokomponovat. Moje drahé přítelkyně použily komplex vysílače
jako klobouček.
Autobus se zájmem sledoval horský manévr čety hanáckých myslivců, alias rodiny Kotulánů, při zhotovení
upomínkové fotografie pod heslem "ať vůbec víme, že jsme tady byli".
Trochu doprava, dozadu, doleva a bylo TO.
Když jsme se šikovali k prohlídce hradu a zámku ve Frýdlantu, netušili jsme, že je s námi i soudruh Lenin.
Tiše vystoupil ze stínu.
Po návštěvě hejnického poutního chrámu, došel jakýsi zmatený dívčí skoropornočasopis k duhu mladým i
"starším" dívkám.
Tož takové to bylo.
Foto a textík: Jiří a Markéta