Foltýn uvádí:
Muzejní zájezd 2005 - málo nás!
Je to tak, jedna šílená mailová depeše stíhala druhou, a tak přihlášení na zájezd odpadávali jako mouchy. Spoléhajíce na slova klasikova, že i šílené depeše vás nakonec dovedou na bojiště, sešli se účastníci zájezdu a vyrazili do ciziny a dálav.
Ráno zářiové je již studené, takže mnou svařené vínko v termosce bylo podáváno preventivně v pravý čas. Místa bylo v autobuse nadbytek, takže mnozí jej zabrali k spánku a vytvoření soukromí pro tlachání všeho druhu.
První pamětihodností, kterou jsme navštívili, byly Dobšinské ľadové jeskyně. V poněkud bizarní dřevěnici měli nejenom vstupenky, ale i automat na kávu, takže po mírně namáhavém výstupu se mnoha jedincům rozjasnily tváře.
Jako ochranu před ledovým dechem jeskyně jsem použil tekutý svetr (kanadský produkt dle skotských receptur) v nerezové pleskačce. Pokud si vzpomínám, ochraňoval jsem převážně sebe.
Žinčica z Levoče / zná ji každý Jihočech ...
Porci kultury v tomto historickém městě nám obstaral jistý Pavel, respektive jím vyřezaný oltář.
Potřebné porce mlsů některým dodala sympatická cukrárna Oáza, kterou jsme obsadili zvenčí i zevnitř. Mimochodem měli jednu z nejlepších ledových káv (se dvěma kopečky vanilkové). Mňam.
Po občerstvení těla, jsme ještě pochodili náměstí a okolí, pořídil jsem pár snímků - golema, žábu a písmeno A - ty ale ukazovat nehodlám. Potom už následovalo svízelné hledání restaurace na večeři. Kdybychom tušili, že ubytování máme 300 metrů od pizerie v Krompaších, asi by se dalo s večeří počkat.
A ráno pršelo. A pršelo pořád, místy i furt. A já jsem měl největší deštník ze všech, takže to zase tak moc nevadilo. Na obrázku je parkoviště před zámkem v Markušovcích.
Jako bonus jsme si zvenčí mohli prohlídnou malý "hrádek", který ovšem majitelé zazdili poté, co romští spoluobčané spálili původní stropy a začali objekt rozebírat jako palivo a stavební materiál.
Snímek zachycuje deštěm nezdeptané poutníky při přesunu ze zámku Markušovce (expozice nábytku) do letohrádku Dardanely (expozice strunných klávesových hudebních nástrojů). Dardanely na následujícím snímku:
Reportáž končím pohledem do interiéru restaurace, kterou jsme dlouho hledali jako jedinnou vyhovující a otevřenou ve Spišském Podhradí. Po vyřešení problémů s dramatickou objednávkou halušek, jsme absolvovali zredukovaný program bez Spišské Kapituly a rezervace Dreveník. Takže finále tvořila Katedrála sv. Martina a kostel v Žehře.