PŘÍHODY S LANEM Vznik mého prvního významnějšího cyklu byl víceméně náhodný. Při tradičním výjezdu s kamarády za fotografií do nedaleké pískovny jsem na místě konstatoval, že je potřeba to prostředí něčím ozvláštnit. Do oka mi padlo omšelé tažné lano přítele Kotulána, a použil jsem jej. Zavěšené na převislém břehu se nehodlalo ve větru uklidnit. Při dlouhých expozicích, které jsme tehdy běžně používali, nezbylo nic jiného, než tomu pohybu ještě trochu pomoci, aby z toho něco bylo. Tak se mně konečně podařilo „nezastavovat fotografií čas“ a „nezprostředkovávat fotografií pouhý vizuální zážitek“. Dost se mi po těch několika letech hledání a zkoušení ulevilo. Lano jsem zabavil a provázelo mě na cestách i při domácím fotografování po 3 roky. Laďovi jsem musel koupit nové. Za tu dobu jsem udělal asi 26 obrazů Příhod s lanem s řadou variant, některé z nich ještě nebyly publikované. Asi nesou prvky naivnosti, jak napsal Antonín Dufek do katalogu k mé výstavě v Galerii mladých v Brně, ale spíš mě jejich pořizování přinášelo bezprostřední zážitky a radost z tvorby – to, čemu Josef Sudek říkal „a hudba hraje“. ZPĚT