Sběratelům fotografií a investorům do výtvarného umění můžu nabídnout fotografie z kolekce mé volné tvorby. Moje fotografie jsou ve sbírkách Moravské galerie Brno, ve Slezském muzeu v Opavě, Muzeum Ludwig v Köln a/R, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v soukromých sbírkách u nás, v USA, Velké Británii, Rakousku, Finsku, Polsku... Proč by nemohly být také ve vaší kolekci? Jde o dobové zvětšeniny, které jsou zhotoveny většinou jen v několika exemplářích a nebudu je dál bromostříbrnou cestou kopírovat. Tyto snímky spadají přibližně do období 1977 až 1992.
Teprve nyní, počínaje rokem 2009, jsem schopen nabídnout i díla produkovaná digitální technikou z období posledních let, protože se konečně objevila technologie tisku šedými inkousty na nebělený papír s dlouhodobou životností. Pro interiérovou výzdobu lze získat i velkoformátové tisky starších fotografií, jejichž negativy jsem nechal skenovat na špičkovém skeneru na velmi vysoké rozlišení a tisknout na Fine art paper.

Jsem ročník 1951, fotografické vzdělání nemám, školy mám strojařské a grafické. Fotografuji od svých desíti, na umělecké dráze od roku 1972.

Pokud máte chuť a potřebu vědět víc, doporučuji ke stažení soubor ve wordu zde.

Nabídka několika fotografií ke koupi je v galerii: Galerie Foltýn. Na dalším výběru se lze individuálně domluvit.

Nabízím moji knihu Jiří Foltýn: Fotografie z roku 2011.

ZÁTIŠÍ
Můj pracovní stůl byl každé odpoledne zalit od okna rozptýleným horním protisvětlem, ideálním pro tvorbu zátiší podle mých představ. Zátiší se jevilo jako vhodná disciplína z několika důvodů. Celý obraz si můžete budovat od základu, v podstatě jako malbu, máte čas si všechno promyslet a vykomponovat – zvláště když pracujete s velkoformátovou kamerou. V mém případě šlo ještě o možnost opakovaně vyzkoušet a nacvičit vymyšlené posuny předmětů během expozice. Málo světla dávalo potřebný expoziční čas na všechny úkony, které jsem potřeboval. Např. u fotografie „Šestnáct“ jsem musel během 30 vteřin položit na stůl 16 papírových kartiček.
Bylo mně jasné, že prací s jednoduchými a neestetickými objekty můžu lépe vést diváka k přemýšlení a k hledání sdělení, než když mu naservíruji primárně líbivé předměty, kterými se bude bezmyšlenkovitě kochat. O futurismu ve fotografii bratří Bragagliových mně nešlo (myslím, že jsem tehdy o něm ani nevěděl). Snažil jsem se relativizovat nehybnost zátiší – díky tomuto postupu se v obraze objevovaly transparentnost a rozmazání částí záběru, které dávaly snímku žádanou nejednoznačnost, nádech nedořečeného a tajemno.







































ZPĚT