FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL


Československé automobilové soutěže 60. let

Časopis Svět motorů v zamyšlení nad sezónou 1959 konstatoval, že na rozdíl od okruhových závodů se situace v soutěžích zlepšuje. Podstatou automobilové soutěže bylo tehdy dodržení stanoveného limitu mezi časovými kontrolami (a vůbec nezabloudit), doplňkem byly rychlostní zkoušky, zkouška akcelerace a brzdění a také jízdy zručnosti mezi kuželkami. Systém bodování pak byl takový, že všichni, kteří přijeli bez zpoždění do kontrol, měli stejný počet hlavních bodů. V roce 1959 se začaly udělovat pomocné body (20,19,18,17 atd.), které byly odrazem dosažených výsledků v rychlostních zkouškách a v jízdách zručnosti. Ty vlastně stanovovaly pořadí v jednotlivých soutěžích. Ne vždy tento systém spravedlivě ukázal kvality jezdců v absolutním pořadí, což o pár řádků dál objasním na případu 1. mezinárodní soutěže v roce 1960.
Velkou postavou mezi poválečnými jezdci byl L. Lancman, který závodil už v 50. letech s Minorem, zaznamenal úspěchy na Monte Carlu, vyhrál např. Alpskou rally a jezdil i okruhy. V 60. letech proháněl Octavii. K prokazatelným hvězdám 60. let patřili Vladimír Hubáček, Viktor a jeho syn Zdeněk Mrázovi, Zdeněk Kec a celá ekipa továrních zkušebních jezdců AZNP Mladá Boleslav a Tatra n.p.

V roce 1959 tvořily seriál mistrovství republiky 4 soutěže - Velká noční automobilová soutěž Praha, Olomouc, Brno a Liberec. Nakonec byly výsledky vyhlášeny jen ve třídách do 1000 ccm a do 1300 ccm. V dalších nebyl dostatečný počet jezdců. Z toho důvodu po první soutěži přešel ze 750-tek do litrů velmi dobrý jezdec ing. Jiří Rosický se svým Renaultem 4 CV.

Poř. do 1300 ccm Praha Olomouc Brno Liberec body
1 Hubáček Vladimír 19 20 20 18 15/59
2 Kameš František 15 19 19 - 15/53
3 Kec Zdeněk 13 18 18 16 15/52
4 Lancman L. 11 14 17 15 15/46
5 Mráz Viktor - 17 9 13 15/39
na dalších místech: Řepa Karel, Nevečeřal J., Šusta Ol. Dražan l., Hošek Fr.

Poř. do 1000 ccm Vůz Praha Olomouc Brno Liberec body
1 Mann J. Wartburg 311 20 19 19 16 15/59
2 ing. Rosický Jiří Renault 4 CV (tř.750) 18 16 13 13/51
3 Pavlík J. ? 19 20 15 15 11/50
Další pořadí: Šustr j., Vosátka J.



Počátkem sezóny 1960 se zůčastnili tovární posádky Rallye Monte Carlo, ale dopadli dost bídně. Vozy Škoda Octavia Super Touring Sport měly připraveny do třídy upravených (slícované a leštěné kanály, komprese 9,5, výkon 60 koní). Klasifikováno bylo 78 posádek, a naši skončili neoficiálně Vidner - Mansfeld na 100., Fousek - Horsák na 102. a Netušil s J. Bobkem na 124. místě. Publicista Miroslav Erb viděl příčinu neúspěchu hlavně v nedostatku zkušeností z velkých rally, malé schopnost navigace a orientace v předpisech a situacích. Naše posádky byly např. 71 hodin za volantem bez odpočinku, který si dokázaly zkušené posádky, které trať znaly a trénovaly, najet. Však také posádky se škodovkami byly až o 80. míst vpředu (21. Gjölberg).
Koncem března bylo pro reprezentaci uspřádáno týdenní soustředění v Příhrazech, kde řešili právě problematiku navigace, přípravy vozů a taky si pěkně zazávodili, jak je vidět na obrázku.

V květnu se pak u nás konala 1. mezinárodní soutěz - Rallye ČSR 1960. Start soutěže byl v Mariánských Lázních a spolu s ředitelstvím pak rally putovala 2700 km po celém Československu přes Tatry, až skončila v Karlových varech. Rozsahem tedy odpovídala tehdy běžné mezinárodní rally. Bodování v jednotlivých třídách by celkem fungovalo. Problém však vzniknul, když se tyto body vložily do celkové klasifikace. Bodovalo se totiž tak, že se udělal průměrný čas prvních pěti ve třídě a oč byl první rychlejší, tolik dostal bodů. V některých třídách se tak bojovalo o každý bod a celkový vítěz R. Knoll na DKW Junior sbíral body po stovkách. Díky taktice továrny Tatra - půlka pomalu, půlka rychle, se dostali na druhé a třetí místo Pavelka a Veřmiřovský. Znalci hodnotili čistý styl Lancmana a V. Mráze, výborného Fouska a V. Bobka, vybroušené a jemné ovládání silné Tatry 603 Pavelky a potvrzení svých kvalit mladíků Z. Mráze a V. Hubáčka z Dukly Praha.
S přehledem zvítězil V. Bobek na Škodě Octavia Super v soutěži Moskva - Varšava - Berlín - Praha. Naopak jen díky přehlédnutí dodatků v propozicích nevyhrála posádka Václav Bobek - Hubáček Tour d´Europe a skončila až 10. Útěchou jim mohl být jeden z nejlepších časů na rychlostní zkoušce v Bejrútu a vítězství gymkány v Travemünde. Další dvě naše posádky doplatily na mizerný benzín v příasijských zemích (detonace zničily těsnění pod hlavami).


Opravdu tvrdou prověrkou pro kvality české rallyové reprezentace byla účast na Raid Polski 1960. Hrůzostrašnou organizaci soutěže (dožívající částečně dodnes) vyvažovaly velmi obtížné zkoušky a konkurence. Startovaly i takové kousky, jako Ferrari 250 GT. Z našich uspěl tehdy 22-letý Zdeněk Mráz, který vyhrál třídu 1300 a byl celkově 6., 8. a 9. skončili Mark / Rek a Pavelka / Mičík na T 603. Všichni nechali za sebou budoucího mistra Evropy Sobieslawa Zasadu (Mráz v přímém boji ve třídě 1300).
Mistrovství republiky tvořily opět čtyři soutěže. U noční Prahy vytýkali novináři, že řada posádek něměla k dispozici speciální přídavná světla a boj tak nebyl regulérní. Za velmi těžkou byla považovaná soutěž ve Vyškově, příhodně uvedená v tisku pod titulkem "Na listí i koly vzhůru". Svět motorů byl plný obrázků automobilů na střeše v rybníce apod., ale já tu vybírám Octávii v plné jízdě. Na takovém autě jsem se ve svých 13 letech učil jezdit. Na tu parádu, jet s klasikou po uježděném sněhu sypaném škvárou, nezapomenu.



Poř. Třída do 1000 ccm body Třída do 1150 ccm body Třída 1300 ccm body
1 Mráz Viktor 15/60 Mráz Zdeněk 15/60 Horsák Oldřich 15/60
2 Bártl 15/57 Černoch 15/53 Bobek Jaroslav 15/55
3 Vosátka 15/53 Pasch V. 15/52 Lancman 15/50
4 Trefanec 11/50 Šlapáček 15/47 Šmidrkal 15/48
5 Rosický Jiří 9/44 Řepa 13/49 Viazanica 15/47
6 Zach (ze 2 s.) 8/33 Barfus 13/39 Kec Zdeněk 15/47
7 Kalmus 7/44 Paláček 11/38 Janout 15/46
8 Pavlík (z 1 s.) 5/19 Vokoun (ze 2. s.) 10/35 Hošek 15/34
9 Pasch ot. 5/16 Augustin 8/32 Čapek 13/34
10 Březina 5/13 Husták 8/29 Dražan 13/29

Vozový park tříd 1150 a 1300 tvořily Octávie, starší Spartaky, vyjímečně např. M. Bláha vodil Simca Aronde. Ve třídě 1000 tvořily základ Wartburg 311, Rosický a Kalmus jeli Renault 4 CV. Jezdily také starší IFY, Fiaty 600, Volhy, Z. Treybal měl Bristol 400 (reparační BMW 328 vyráběné v Anglii) a v poli byl k vidění i stařičký Jawa Minor II. V tabulce 1300 nám chybí reprezentanti Fousek a Hubáček, kteří bodovali jen v jedné soutěži, což stačilo na 20. a 21. místo v sezóně.


Seriál MR 1961 se skládal opět ze 4 soutěží: Jihlava, Velká noční Praha, Kopřivnice a Košice. Rozrostl se počet hodnocených tříd na 5, stále se jely jen třídy vozů upravených. Třída GT vznikla vlastně kvůli vyráběným Feliciím. Objemově nejsilnější třída byla směsicí Tater 603, Tatraplanů, Moskvičů a britských Hilmann Minx.
V tomto roce se podařilo M.Haladovi na Fiatu 600 zvítězit v 2. ročníku Vltavské rallye. Stalo se tak sice díky tehdejšímu systému přepočítávacích koeficientů a také proto, že Pištěk se Saabem 850 přijel o 8 minut dřív do ČK, ale i tak Halada naznačil své kvality.
Kromě soutěží mistrovství republiky se jezdily i oblastní soutěže, např. Východočeským krajem (o délce 310 km). Jako oblastní soutěž se tento rok narodila Rallye Šumava.

Vrcholem roku byla pro naše jezdce repríza Rallye za mír a přátelství, která v tehdejším stylu mezinárodních soutěží putovala z Prahy, pokračovala přes Bratislavu, Budapešť, pak se opět přes naše území dostala až do Lipska (tam se v abolutním pořadí na prvních místech suveréně objevovali jen naši: 1. Pavelka na Tatře 603, 2. Zdeněk Mráz na Škodě Octavia Super, 3. Mark opět na T 603, 4. Fousek- Horsák a 5. Vidner - Bobek J. na Octaviích Super). Trať dále vedla do Varšavy a končila v Moskvě. Na celé soutěži byly zajímavé rychlostní zkoušky, které z velké části určovaly celkové pořadí. Taktickým a bezchybným výkonem se prosadil ve čtvrté etapě do čela Zdeněk Mráz a také celkově zvítězil před Markem (T 603), Hanfem na Wartburgu a posádkou Fousek - Horsák.

Černým dnem československého automobilového sportu se stalo 17. září 1961, kdy se v sedmém kole závodu sportovně závodních vozů v Kraslicích u Prostějova smrtelně zranil vynikající soutěžní talent Zdeněk Mráz. Jel na voze Střela 1100. Tento 23-letý jezdec Dukly Praha dokázal být již dvojnásobným mistrem republiky, zvítězit ve výše zmíněné mezinárodní rally a v roce 1960 porazit na Raidu Polském celou řadu elitních pilotů včetně budoucího mistra Evropy Zasady.

Pořadí v jednotlivých třídách Mistrovství republiky roku 1961:

Třída 1000 ccm:
1. Viktor Mráz, 60 b.; 2. V. Poživil, 54 b.; 3. I. Mann, 53 b. (všichni Praha, Wartburg); 4. L. Kroupa, Brno; 5. V. Zach, Plzeň (oba Wartburg).

Třída 1150 ccm:
1. Zdeněk Mráz, Dukla, Škoda Octavia Turing Sport, 59 b.; 2. Václav Bobek, AZNP Ml. Boleslav, ŠOTS, 57 b.; 3. J. Poliaček, Praha, ŠOTS, 56 b.; 4. J. Paláček, Havířov, Škoda Octavia, 49 b.; 5. J. Čapek; 6. -7. K. Řepa, O. Šusta; 8. Z. Cupra; 9. L. Branda; 10. F. Hošek.

Třída 1300 ccm:
1. O. Horsák, 59 b.; 2. J. Vidner, 58 b.; 3. J. Bobek, 53 b. (všichni AZNP Ml. Boleslav, Škoda Octavia Super); 4. Z. Kec, Havířov, 51 b.; 5. J. Janout, Praha, 45 b.; 6. J. Srnský, Škoda Station Wagon; 7. K. Jílek; 8. Žídek; 9. B. Staněk; 10. L. Dražan; 11. A. Dolejš; 12. B. Smetaník (všichni ŠOS).

Třída GT 1150 ccm:
1. M. Fousek, AZNP Ml. Boleslav, 60 b.; 2. J. Skalický, Praha; 3. V. Horník; 4. J. Mrázek; 5. M. Bagar (všichni Škoda Felicia).

Třída 2500 ccm:
1. J. Pavelka, 60 b.; 2. A. Mark; 3. A. Veřmiřovský (všichni Tatra Kopřivnice, Tatra 603); 4. Z. Král, Tatraplan.

Třída 850 ccm nebyla hodnocema vzhledem k malému počtu jezdců, neoficiálně bylo pořadí D. Fiala, Z. Halada (oba Fiat 600) a J. Šotek na Minoru II.
Smolaři roku byli označeni Hubáček (přebíhající z třídy do třídy) a Lancman. Za jezdce z nejvýraznějším vzestupem výkonu v sezóně byli označování dr. Jílek, dr. Žídek, Janout a Srnský, který se navíc stal hvězdou, protože statečně vodil na soutěžích "stejšn".



Rok 1962 zaznamenal několik změn. Mistrovské soutěže se jely jenom tři. Žilina, Havířov a Vltavská rallye se startem v Praze. Těchto soutěží se mohly zúčastnit pouze posádky, které úspěšně absolvovaly kvalifikační soutěže a tak pořadatelé mohli stavět tratě s tvrdšími limity sprintetap. Náhodou se všechny mistrovské soutěže jely za deště, takže hodně rozhodovalo umění posádek. Na prvním obrázku je parádní kousek z výroby AZNP Mladá Boleslav - Škoda Felicia. Pro tyto nádherné sporťáky, kabriolety se střechou "hard top" vznikla kategorie GT. Měly dost lehkou záď, takže jízda smykem s kontra patřila k běžnému stylu. Kdysi toto autíčko měl můj starší bratr a dost se s tím vyřádil. Pro soutěže se odebíral jeden list z pružení zadní nápravy a vlastnosti se trochu stabilizovaly. Ale to je jen odbočení od jezdců a výsledků. Do třídy 1000 ccm byla přiřazena 850 ccm a hlavní boj svedli Branda na lepším Saabu 850 se zkušeným brňanem Kroupou na Wartburgu. Tato třída se jezdila výhradně se soukromými vozy. V dalších třídách už figurovaly auta tovární nebo klubová, specielně pro rally stavěná, takže hrdinou mezi nimi byl Štěpán Hrdina na vlastním voze, se kterým "jezdil i do práce". Za pozornost stojí účast Ilony Žigrajové z Bratislavy, která se umístila v polovině klasifikovaných ve třídě 1150 ccm, na 14. místě. Ve třídě GT se nezadařilo továrnímu Fouskovi, který nedojel ani jednu ze dvou soutěží, takže tohoto maestra ve výsledcích 1962 nenajdeme. Ve velkém mistrovství se objevil Dalibor Janek, jedna z našich legend, novinář, spisovatel, jezdec rally, vrchař, okruhář, nestor našeho autocrossu. Na světlo se dral také Karel Jílek ve třídě GT, později ředitel a duchovní otec Metalexu a okruhových formulí a placek MTX.

V roce 1962 to dopadlo v mistrovství ČSR takto:

Třída do 1000 ccm:
1. L. Kroupa, Wartburg, 39 b.; 2. L. Branda, Saab 850, 39; 3. V. Poživil, Wartburg, 37; 4. M. Halada, Fiat 600 D, 35; 5. I. Soukenka, 30; 6. D. Janek, 30; 7. J. Štefan, 29; 8. J. Pavlík, 25; 10. W. Kalmus, 24 bodů.

Třída do 1150 ccm:
1. J. Bobek, 40 b.; 2. J. Srnský, 39; 3. Š. Hrdina, 36; 4. K. Řepa, 36; 5. J. Čapek, 6. V. Vokoun, 29,5; 7. Z. Turek, 29; 8. V. Šlapáček, 27; 9. M. Břicháč, 25,5; 10. K. Cejnar, 24 bodů. Všichni Škoda Octavia.

Třída do 1600 ccm:
1. J. Vidner, 39 b.; 2. V. Hubáček, 39; 3. O. Horsák, 38; 4. O. Brunclík, Škoda Octavia STW, 36; 5. A. Jílek, 36; 6. L. Dražan, 32; 7. B. Staněk, 28; 8. M. Sedláček, 28; 9. Š. Kříž, 28; 10. V. Mikule, 27 bodů. Všichni ostatní Škoda Octavia Super a Super Touring Sport.

Třída nad 1600 ccm:
1. A. Mark, 40 b.; 2. J. Fac, 38; 3. A. Veřmiřovský, 37; 4. M. Hrubý 34; 5. Z. Kec (později náš velmi známý okruhář s Tatrou 603 ?!), 34; 6. J. Kosek, Volga, 30; 7. F. Jánošík, 17; 8. J. Trefil, Volga, 16 bodů. Všichni ostatní Tatra 603.

Třída GT 1300 ccm:
1. Z. Treybal, Saab 850 MC, 40 b.; 2. J. Janout, Škoda Octavia Super TS, 38; 3. O. Šmidrkal, ŠOS TS, 38; 4. K. Jílek, ?, 35; 5. A. Bachtík, Škoda Felicia, 35; 6. M. Bagar, ?, 32; 7. B. Drahoš, Škoda Felicia, 31; 8. Z. Procházka, Škoda Felicia, 28; 9. M. Minárik, ?, 27; 10. V. Zach, ŠOS TS, 17 bodů. Ve třídě se objevovaly i starší upravene Š 440 a 445 (Spartaky).


Tovární jezdci AZNP Mladá Boleslav se zúčastnili několika mezinárodních soutěží. V Rallye Monte Carlo startovaly naše posádky Fousek - Vidner, V. Bobek- ing. Rieger a Horsák - J. Bobek. Časy z rychlostních vložek se tehdy násobily koeficienty podle předem stanovených vzorců a tak naši volili vozy Škoda Octavia Super TS ve verzi neupravených aby získavali proti upraveným. Nejblíž dobrému umístění byl Fousek, který ale prodělal na volbě pneumatik na poslední RZ, kdy obul suché pneu bez hřebů a na ledové plotně vyletěl z trati. Propadl se ze 3. místa na 10. ve třídě.
Václav Bobek si do sytosti zazávodil při svém služebním pobytu v Kanadě. Absolvoval soutěž Shell 4000 Rallye (6620 km), v níž obsadil absolutně 14. místo, 3. byl ve třídě za dvěma Peugeoty, které paradoxně několikrát vytahoval z bahna. Kromě toho odjel 3 okruhové závody v Montrealu a v Torontě.
Posádky V. Bobek - Mansfeld, Vidner - Somr a Horsák - ing. Poliaček jeli 10000 km dlouhou Tour d´Europe, která je zavedla až do Maroka. Po sportovní stránce jeli pěkně, ale díky slabé jazykové vybavenosti se moc neorientovali ve zvláštních ustanoveních, takže často nevěděli kde získat razítko do jízdních výkazů, počkali na sebe a drželi se spolu i na speciálních zkouškách, aby nezabloudili atd. Takže výsledky nic moc.




1963 - tento rok byly upraveny nově řády podle FIA tak, že byly zavedeny nově třídy seriových vozů A1. Do mistrovství se tak dostalo několik zajímavých vozů. Určitě nejzajímavější kombinací byla posádka Alena Egemová - Riegrová s vozem Fiat 600D Abarth (objem 850 ccm).
Po kvalifikačních soutěžích tvořila mistrovství trojice Vltavská rallye, Jičín (na mokru) a Kopřivnice. Kvůli problémům s měřením časů právě v Kopřivnici, nemohla být plně vyhodnocena třída B3 GT 1150. Super vozem této sezóny byla Octavia Super TS Jaroslava Bobka, jejíž výkon se pohyboval za 80 k při 6000 ot./min. Přes pozitivum nových tříd byla sezona hodnocena jako slabá a stagnující, protože jezdci neměli možnost srovnání se zahraniční konkurencí - zde se asi brala za vzor možnost Poláků startovat na jejich Raidu, a dále špatný přístup AZNP k požadavkům jezdců na dodávky kvalitních dílů.
Nejkvalitnější a nejvyrovnanější třídou byla A2 1600, kde se sešlo několik výborných uchazečů o titul. Za pozornost stojí debut pozdějšího dlouholetého reprezentanta Václava Bobka mladšího, synovce V. Bobka staršího.


Pořadí v M ČSSR 1963:

A1 1150 ccm:
1. J. Skalický, Renault 8, 160 b.; 2. A. Egemová, Fiat Abarth, 140; 3. J. Šustr, Škoda Octavia, 100; 4. M. Černoch, Škoda Octavia, 50; 5. J. Hank, 47; 6. V. Mráz, Warburg, 40 bodů.

A1 1600 ccm:
1. J. Kučera, 120 b.; 2. ing. Kraus, 120; 3. J. Cankař, 120; 4. J. Bohuslav, 90; 5. V. Bobek jun., 80; 6. R. Sobota, 27 bodů, všichni Škoda Octavia Super.

A2 1150 ccm:
1. Z. Treybal, Saab 850, 160 b.; 2. J. Srnský, Škoda Octavia TS, 140; 3. ing. Kroupa, Wartburg, 90; 4. D. Janek, Fiat 600 D, 80; 5. T. Pištěk, Saab 850, 60; 6. ing. Poliaček, Škoda Octavia TS, 43 bodů.

A2 1600 ccm:
1. J. Vidner, 160 b.; 2. Z. Kec, 140; 3. V. Hubáček, 120; 4. dr. A. Jílek, 80; 5. V. Staněk, 50; 6. B. Smetaník, 50 bodů, všichni Škoda Octavia Super a Super TS

A2 nad 1600 ccm:
1. J. Pavelka, 140 b.; 2. A. Mark, 140; 3. A. Veřmiřovský, 120; 4. J. Pělucha, 100; 5. Z. Čechmánek, 60; 6. J. Chovanec, 40 bodů, všichni Tatra 603

B3 GT 1150 ccm:
1. O. Horsák, Škoda Octavia, 2.-4. Š. Hrdina, Z. Procházka a K. Jílek, další nebylo možno určit (viz výše v textu).

B3 GT 1300 ccm:
1. J. Bobek, 160 b.; 2. V. Křelina, 120; 3. A. Bachtík, 100; 4. J. Janout, 80; 5. Z. Svážek, 80; 6. J. Čapek, 70 bodů, všichni na vozech Škoda.




Rally v roce 1964 není v dobových časopisech věnována velká pozornost. Naše posádky katastrofálně reprezentovaly v Rallye Monte Carlo, jedna vylítla z trati (Vidner) na ledě, jedna zabloudila (Horsák - Hubáček) a poslední (V.Bobek-ing.Rieger) kleknul motor. Drtivé kritice bylo podrobeno hlavně organizační zabezpečení účasti.
Naše soutěžní dění na domácí půdě tvořila mezinárodní Rallye Vltava, mistrovská soutěž a kvalifikační soutěže. V plánu byly také zimní soutěže, se kterými naši jezdci neměli valné zkušenosti. Pro mě osobně je tento rok důležitý v tom, že naším městečkem projížděla sprint etapa 2. kvalifikační soutěže pořádané svazarmovci z Vyškova. Z časové kontroly mám tento snímek pořízený tátovou Flexaretou. Tehdy měly díky velkému objemu šestsetrojky předepsané mezi časovými kontrolami takové průměry, že museli jejich piloti jet šílenou kládu od startu do cíle, obce nevyjímaje. Tehdy ještě Vyškovská rallye brousila hlavně v okolí Macochy a tam tratě opravdu prověřily posádky.
Kvalifikační soutěže se jely také v Lovosicích a Holicích, startovávalo kolem 50 posádek.


Rallye Vltavu vyhrál stále populárnější Sobieslaw Zasada na svém Steyer Puchu 650, nejlepší naší posádkou byli Mark - Čechmánek na Tatře 603. Pro tuto soutěž vyměnil Octavii za seriový Renaul 8 Zdeněk Kec (na obrázku). Zasada vyhrál i domácí Raid Polski, na kterém naše posádky (jezdci Srnský a Skalický vypadli, Kec 19. celkově) dopadly jako hubkaři, protože jely na 3 roky starých Octaviích Touring Sport, ale hlavně: mezinárodní rally se v té době už trénovaly a trať se studovala celý týden před startem. Naši přijeli, vzali rozpisy a na trať. Jezdecky byli dobří, ale rally se dělala jinak. To platilo i o výše zmíněném Monte Carlu.
Debut na soutěžní scéně si odbyl nový vůz z Mladé Boleslavi - Škoda 1000 MB s posádkou Oldřich Horsák, ing. Rieger zvítězila při prvním startu 28. října na rally pořádané plzeňským Škoda klubem. Na 65 koní vyladěný vůz porazil Saab Treybala a Hubáčkovu Octavii TS.
Hubáčkovi se výrazně zadařilo na Rallye Wartburg 1964, kdy skončil 2. za neporazitelným Zasadou.
Za nejobtížnější soutěž roku byla považovaná závěrečná Rallye Šumava. V ní zvítězil Karel Jílek před Brožem na Saabu a Brunclíkem na jeho neodmyslitelné Škodě 1200 STW.
Mistry republiky v jednotlivých třídách byli:

A1 1150 J. Kadeřábek / L. Zámostný Škoda Octavia
A2 1150 V. Bobek jun. / P. Švejda Škoda Octavia TS
A2 1600 J. Srnský / L. Hnatevič Škoda Octavia Super TS
A2 nad 1600 J. Pavelka / A. Lacina Tatra 603
B3 1300 (GT) J. Šustr / V. Peer Škoda




1965, to je rok nekompromisního nástupu Škoda 1000 MB. Továrna přešla plně na tyto vozy a byla pro ně ihned vypsána třída do 1000 ccm. Významnou událostí roku bylo zařazení Rallye Vltava do kalendáře Mistrovství Evropy, které tehdy čítalo 13 podniků a mělo dost vysokou prestiž.
Ale po pořádku. Sezóna začala už v únoru zimní soutěží AMK Bílá labuť. Novináři chválili zejména Štefana na Fiatu 600D, který dokázal porazit Treybala na Saabu 850 Sport. Dobře zajeli také Kec a Brunclík, hodně jezdců mělo s posypanými zasněženými vozovkami potíže. Na březnové zasněžené Beskydské soutěži se představily tovární 1000 MB ve třídách A2 a B3 na pneu s hřeby a opanovaly soutěž (J. Bobek, Vidner, Horsák ad.). Nejlepší jezdci továrny se uhnízdili ve třídě B3 1300, kde mohli naladit dvoukarburátorové vozy až na 75 koní a to dovolovalo jet na absolutní pořadí. To se dařilo zejména Jaroslavu Bobkovi na kvalifikačních soutěžích ve Vyškově a Plzni. Zato v A2 1000, kde měly vozy jen 64 koní, dostával tovární Vidner nálož od Treybala na osvědčeném Saabu 850.
A teď konečně můžeme přejít k vrcholu sezóny - Rallye Vltava ČSSR.


Již pohled na plánek trati bere dech. Něco v dnešní době neuvěřitelného. Po odvolání přihlášek Volva (zahynul jim T. Gunar) a Saabu (neoficiálně: nevyhovovalo jim v propozicích značení kol - zamezilo užití dnes běžného přezouvání kol, na které byl Saab zvyklý) byl jasným favoritem Rauno Aaltonen na BMC Cooper S. Tehdy se ještě časy zkoušek přepočítávaly pro absolutní pořadí koeficienty, ale Aaltonen by vyhrál i tak. Jen na dvou rychlostních zkouškách byli rychlejší Trautman - Bouchetová na Lancii Flavii 1800. Tabulka časů je vůbec zajímavá. Zasada na malinkém Steyr Puchu dokud jel (odpadl na havárii) dával našim Čechmánkovi na T603 (4. absolutně) i J. Bobkovi na Š 1000 MB tř.B (5. absolutně). Jaroslav Bobek předvedl na této soutěži vynikající jezdecký výkon a předznamenal, že bude po dlouhá léta patřit k naší absolutní jezdecké špičce. Nebýt trestných bodů z jedné sprint etapy, skončil by ještě lépe. Tehdejší motoristický novinář Mirek Ebr kritizoval situaci, kdy je velký rozdíl mezi továrně připravenými Embéčky a soukromníky, kteří nemají žádnou podporu v dodávkách speciálních dílů a jejich vozy odpadávají na množství poruch (převodovky, brzdy).


J. Bobek se ve velmi dobrém světle uvedl i na Raidu Polském, ale odstoupil pro snížený výkon díky prasklému sacímu potrubí. Slabší Embéčka v rukách Kece, Křeliny a Jílka dostávaly od továrních Wartburgů. Reprezentační posádky kromě zmíněných jezdců tvořili pro rok 1965 ještě O. Horsák a V. Hubáček. Vozy Š 1000 MB v jejich rukách sice občas vystrčily růžky (Cordatic Rallye, Donau Rallye), ale často odpadávaly na nespolehlivost. Na Cordatic dojel V. Bobek sen. s Rakušanem Pretscherem 9. absolutně.
Sezóna opět končila na ledě podzimní soutěží v Sedlčanech. Brunclík, Srnský, Veřmiřovský, J. Bobek. To jsou vítězové jednotlivých tříd, kdy Srnský v A2 1300 ještě brousil s klasikou Š Octavia TS.
Vzhledem k nedostatku posádek v některých třídách byli nakonec vyhlášeni mistři jen ve dvou:

A2 1000 ccm: 1. Bobek V. jun., Hubáček V. - 160 b.; 2. Křelina, Stehlík - 105 b.; 3. Bachtík, Novotný - 95 b.; 4. Kec, Kecová - 45 b.; 5. Skalický, Peer - 35 b.; 6. Žigrajová, Břicháč - 25 b.; dále: Jílek K., Hlaváček a Janout, Čapek. Všichni Škoda 1000 MB

A2 1300 ccm: 1. Srnský, Lokvenc ŠOTSS - 80 b.; 2. Stejskal, Musil ŠOTSS - 60 b.; 3. Kovář, Beneš ŠOTSS - 45 b.; 4. Klečka, Klečková Škoda 440 - 35 b.; 5. Kadeřábek, Zámostný ŠOTSS - 25 b.; 6. Žádník, Sobota ŠOS - 20b.



1966 Po letech komplikovaných pravidel a kvalifikačních soutěží, které vyvrcholily neudělením titulů v roce 1965, Ústřední automotoklub vypsal mistrovství na pět soutěží a v třídách A1 1000, A2 700, 1000, 1300 a přes 1300 a B3 5000, do které se dal zařadit zbytek. Plány však nevyšly a po Lovosicích se po pětiměsíční přestávce odhrkaly během 4 týdnů 3 soutěže: Vyškov, Sedlčany a Jihlava (Vltava nebyla do MR zařazena). Řada jezdců nestačila opravovat vozy a hodnocení mistrovství určitě neudělalo zcela objektivní obraz o schopnostech jezdců.
Kromě továrních Tater 603 se vozový park smrsknul na hejno vozů Š 1000 MB zařazených podle úprav do tříd, doplněk tvořilo pár starých Octavií a třešinky v poli sestávaly z Brožova BMC Morris Cooper (vedle na obrázku), Haladova Fiatu 1300, Ford Cortiny dr. Jílka a dvou Saabů. Kolem bzučelo pár Trabantů.
Mimo domácí podniky se vybrané posádky zůčastnily 3 soutěží Mistrovství Evropy. Na Alpské soutěži byl V. Bobek jun. 6. absolutně, J. Bobek vyhrál podskupinu na Vltavě a Křelina byl 6. absolutně na Raidu Polském. Obvyklou reprezentační sestavu tvořili Kec / ing. Peer, Křelina / Stehlík a Šustr / ing. Lokvenc. Podařilo se jim vyklepnout Wartburgy v A2 1000 na Budapešťské rallye (Křelina 4. absolutně). Naopak na těžce zmanipulované Rallye Warburg si z našich nikdo moc neškrtnul, protože všichni zahraniční jezdci bloudili (jen zkušený Zasada si nechal naložit penalizaci a dostal se mezi Wartburgy, které jej chtě nechtě vodily - a dojel tak 2.). V A2 nad 1600 byli 2. a 4. Veřmiřovský a Čechmánek, mezi Trabanty dojel 5. Dalibor Janek, budoucí matador 70. let.
Pro málo vozů byly uděleny tituly a stanoveno pořadá jen ve třech třídách:

A1 1000 ccm: 1. Fousek, 2. Halada M., 3. Brož - BMC Cooper, 4. Šlapáček V., 5. Kamaryt, 6. Svoboda C., 7.-8. Pištěk T. - Saab 850 MC a Stejskal, 9. Kovář J., 10. Klima. Bodovalo 21 jezdců, převážně na Škoda 1000 MB.

A2 1300 ccm: 1. Horsák, 2. Kec, 3. Brunclík, 4. Dolejš A., 5.-6. Šustr a Bobek V. jun., 7. Vitásek, 8. Stejskal, 9. Fousek, 10. Rosický. Bodovalo 29 posádek.

B5 5000 ccm: 1. Bobek j., 2. Mrázek, 3. Horník - všichni Š 1000 MB, 4. Jílek A. - Ford Cortina, 5. Mark, 6. Veřmiřovský - oba Tatra 603. Bodovalo 13 jezdců.



Rok 1967 přinesl významné oživení ve vozovém parku, tím i napínavé souboje a vyšší sportovní úroveň. Dukla Praha koupila do své výzbroje skvělé vozy Renault 8 Gordini pro třídu A2 1300, které svým výkonem 120 koní nastavily hodně vysokou laťku továrně AZNP Mladá Boleslav.
Na první mistrovské soutěži v Lovosicích ještě ve třídě upravených vozů do objemu 1300 ccm suveréně vyhrál dvaapadesátiletý Zdeněk Treybal na Saabu Monte Carlo, ale už v následující Jihlavě "létaly jiskry". Renault 8 Gordini měl převahu a v rukách Vladimíra Hubáčka něměl konkurenci. Na druhou stranu ale donutil Václava Bobka juniora ke skvělému výkonu, kdy dokázal díky souboji s Hubáčkem nejen odsunout Treybala na třetí místo, ale porazil i celou třídu B5, ve které startoval jeho tovární kolega Žíd i druhá Gordini vedená Somrem.

Žáhu si na Hubáčkovi Bobek mladší zchladil na Rallye Vltava, kde dokázal dojet 3. absolutně za Carlssonem a Zasadou, před Pat Carlsson Mossovou. Hubáček byl až šestý. Myslím, že Václav Bobek junior se dá označit za jezdce roku 1967, protože to, co předváděl s 85 koní silným vozem proti výkonově silnějším, bylo ten rok neskutečné. Bohužel se Škodovka z třídy A2 1300 ztáhla (nebyla šance Hubáčka porážet a vybojovat titul) a tak se boje mezi továrnou a Duklou Praha konaly na dálku a v absolutním pořadí. V každém případě byl tento rok začátkem éry moderní rally u nás, kdy o vítězi rozhodovaly časy na rychlostních vložkách, nepoužívalo se přepočítacích koeficientů a hlavně vzniklo jakési konkurenční prostředí.

Na 3. mistrovské soutěži (Bratislava) vybojoval Žíd s Škoda 1000 MB titul ve třídě B5 5000 před sice velmi dobrými jezdci Tatry, ale bohužel na vozech, které nestačily především jízdními vlastnostmi a váhou. Absolutně vyhrál Hubáček.
Tovární jezdci Jaroslav Bobek, V. Bobek jun. a Horsák startovali v Tour d´Europe, kde bylo v cíli klasifikováno jen 29 posádek a Škoda byla jediná, která dokončila v plném počtu.
Závěr sezóny byl věnován tradiční Rallye Šumava. Suverenitu opět prokázal Hubáček, králem třídy Trabantů se stal bezkonkurenčně Dalibor Janek, patřící k průkopníkům pečlivého soutěžního rozpisu u nás.

Pořadí v MR 1967:

A1 1000: 1. Brunclík - Gernát; 2. Šrámek - Lokvenc; 3. Jelínek - Roudnický; 4. Syřiště - Kafka; 5. Šlepáček - Uhřík; 6. Horsák - ing. Motal; 7. Jílek - Stehlík; 8. Šůcha - Hlávka; 9. Czurda - Dufek, Fiat 850; 10. Stejskal - Nevrlý (ostatní Škoda 1000 MB.
A2 700: 1. Janek - Nikolajev; 2. dr. Jílek - Trojan; 3. Chlustina - Šenda; 4. Sommer - Jarošek; 5. Egemová - Huclová (všichni Trabant 601. Na 7.-8. místě byli mezi Trabanty vklíněni bratři Vlkovi se Stayer-Puch 650.
A2 1300: 1. Hubáček - ing. Rieger, Renault 8 Gordini; 2. Treybal - Šteffek, Saab 850 Monte Carlo; 3. Kec - ing. Peer; 4. Kovář - Červa; 5. Vitásek - Kroupa;, 6. Břicháč - Mrkvička; 7. ing. Rosický - Cvrkal, Saab 850 Sport; 8. Zink - Košťálek; 9. Bobek V. jun. - ing. Vylít; 10. Holzer - Štícha (všichni ostatní Škoda 1000 MB).
B5 5000: 1. Žíd - Chalupa, Škoda 1000 MB; 2. Mark - Zátopek; 3. Čechmánek - Pělucha, (oba Tatra 603); 4. Somr - Bohuslav, Renault 8 Gordini; 5. ing. Mičík - Slováček, Tatra 603; 6. Válek - Chrobotová, Škoda Octavia TS; 7. Mrázek - ing. Dolek, Škoda 1000 MB; 8. Veřmiřovský - Hajdušek; 9. Kysučan - Chovanec (oba Tatra 603); 10. dr. Jílek - Trojan, Ford Cortina.



1968 byl krátkým údobím, kdy se naše společnost alespoň trochu vymanila z područí Sovětského svazu, což v rallye např. přineslo to, že reprezentovat stát mohli i jezdci na jiných vozech než Škoda. Tak se přihodilo, že posádka Treybal - Šteffek s polotovárním Saabem 96 V4 skončila na 5. místě absolutně v soutěži ME Pneumant Rallye. Nebýt toho, že jim zhasnul motor na speciální zkoušce, mohli být i třetí za Toivonenem a Zasadou na Poršácích.
Vozový park se opět trochu rozšířil. Dva loňské vozy R8 Gordini koupili přes Tuzex ing. Rosický a Zdeněk Halada. Francouzská továrna předala Dukle Praha další 3 vozy pro Hubáčka, Somra a Kece. Výše zmíněný Treybal pracoval v zastoupení Saab pro ČSSR a tak získla nový Saab 96 V4 s továrním motorem vyladěným na 125 koní. AZNP homologovaly Škodu 1100 MB. S tímto vozem dokázal Horsák, jedoucí ve špičkové formě, vyhrát kromě první vložky všechny RZ na 1. mistrovské soutěži a to před Hubáčkem, Treybalem i V. Bobkem jun ze skupiny B5.
V zahraničí se dobře předvedli Hubáček a Kec svými 5. a 6. místy na dalším podniku seriálu ME - Wiesbaden rallye (celkem tam startovalo 11 českých a slovenských posádek!). Kec ve své první sezóně s Gordini dokázal s Klímou zajet skvěle i na Raidu Polském, kde byl 2. za domácím Komornickim a před Horsákem. Škodovky ukázaly, že můžou být i spolehlivé a v Alpském poháru zvítězily díky kompletní sestavě v cíli v továrních týmech (Horsák dojel 13.). Na Vltavě opět ukázal co umí Zdeněk Kec, když dojel na 7. místě. Hubček odpadl.
Domácí soutěže plně ovládaly Renaulty 8 Gordini a sekundoval jim jen perfektní O. Horsák. Lovosice: Hubáček, Kec, Horsák (svou R8G zde zcela zrušil Šustr). Šumava: Hubáček a J. Bobek, který se po roce opět ukázal v rally. Naopak do Formule 3 si v sezóně odskočil Hubáček a získal s Lotusem Ford titul i v této disciplíně.

Tituly byly, kromě Hubáčkovy třídy B5, rozdány až na poslední soutěži v Nitře.

A1 1000: 1. Vokurka; 2. Jílek K.; 3. Jelínek; 4. Kapras; 5. Vodseďálek; 6. Syřiště; 7. Šrámek; 8. Stejskal;9. Bold; 10.-11. Brož, Mini Cooper a Parma (všichni ostatní Škoda 1000 MB).

A2 600: Janek; 2. Chlustina; 3. Jílek A.; 4. Jílková; 5. Duffek, všichni Trabant 601.

A2 1300: 1. Kec, R8G; 2. Horsák; 3. Žíd; 4. Halada, R8G; 5. Brunclík; 6. Roller; 7. Vitásek; 8. Šustr, R8G; 9. Zink; 10. Rosický, R8G (všichni ostatní Škoda 1000 a 1100 MB).

B5 5000: 1. Hubáček; 2. Rosický (oba Renault 8 Gordini); 3. Bobek V. jun.; 4. Razim; 5. Bobek J.; 6. Treybal Z., Saab 96 V4; 7. Cinkl; 8. Čekan (ostatní Škoda).




V roce 1969 se něco pohnulo v Mladé Boleslavi a továrna zapůjčila 4 vozy Škoda 1000 MB A2 včetně servisní podpory posádkám Jílková - Riegrová, Dolejš - Studnička, Bold - Stehlík a Jílek - Veselý. Díky výrobě vozů Škoda 1100 MB byla u nás do mistrovství včleněna třída 1150 v A1 i A2.


Našemu již poměrně pestrému poli Renaultů 8 Gordini, kde se pohybovaly starší verze 1150 i nové 1300, kraloval z počátku sezóny opět Vladimír Hubáček. Jeho forma vyvrcholila na Vltavě, kde byl 3. za Staepelaerem a Kallströmem na Escortech a před Lampinenem na továrním Saabu 96 V4 (5. Kec, 6. Žíd). Vltava se již natrvalo přestěhovala z původního Liberce do Klatov a poprvé se v tomto roce jel i dodnes používaný Klatovský okruh. Soutěž byla poznamenána obrovskou noční mlhou na Sušicku, která vyřadila řadu posádek za pozdní příjezd do časové kontroly. Při předepsaném průměru mezi časovkami na 90 km/h to nebylo nic divného.
Celá sezóna se Hubáčkovi plně vydařila a tak získal i povinný titul ve Formuli 3.
Jen poznámka na okraj: tehdejší piloti jezdili universálně všechny disciplíny, které byly v nabídce. Skoro všichni jezdili módní závody do vrchu (zde se potkávali soutěžáci s okruháři), v největším rozmachu bylo ME v silničních vytrvalostních závodech. Jel se u nás první autocross v Přerově. Někteří jezdci stíhali všechny disciplíny dokonce se stejným vozem. Příkladem byl Dalibor Janek, který se svým Saabem 96 Sport (850 ccm) dokázal jezdit vrchy, rally a i v tom 1. autokrosu dojel 2. za Glawitzem na VW Buggy.

Tituly mistra republiky 1969 získali:

A1 1000 Karel Kapras, AZNP Mladá Boleslav Škoda 1000 MB
A1 1150 Oldřich Brunclík, AZNP Vrchlabí Škoda 1100 MB
A2 600 Miroslav Čáslavka, Stavby Praha Trabant T601
A2 1000 Milan Žíd, AZNP Mladá Boleslav Škoda 1000 MB
A2 1150 Oldřich Horsák, AZNP Mladá Boleslav Škoda 1100 MB
A2 1600 ing. Jiří Rosický, ARC Brno Renault 8 Gordini
B5 1600 Vladimír Hubáček, Dukla Praha Renault 8 Gordini




V roce 1970 nasadila továrna AZNP Mladá Boleslav novou řadu Škoda 100 a 110 L Rallye. Hned na německé Bavorské rallye získal Vodseďálek 8. místo absolutně a vyhrál třídu A2 1150. Špičkově připravený motor takového vozu měl 93 koní, později se dařilo jít až ke 100.
Největší událostí roku u nás byla tradičně Rallye Vltava. Z našich byl nejlepší tradičně Hubáček (4.). Kec dojel 5. a hned za ním první škodovka, kterou vedl stále se lepšící Oldřich Brunclík.
Kec měl páté místo předplacené i na Raidu v Polsku, tentokrát snad v ještě lepší společnosti než doma - Andruet, Zasada, Staepelaere, Bien, Lindberg, Sundberg.
Vladimír Hubáček si ve své nabité sezóně odskočil také na 2. ročník slibně se rozbíhající Rallye Tatry, kde suveréně zvítězil.
Další mezinárodní soutěží se zařazením do Poháru lidově demokratických (jaká ironie) států měla Cordatic rallye v Maďarsku. Reprazentační tým tvořili Jelínek, Vodseďálek a Kec. Absolutně vyhrála nová maďarská hvězda Attila Ferjáncz na R8G před Jelínkem a Vodseďálkem.
O celkovém vzestupu rally sportu v Československu světčila skutečnost, že v roce 1970 bylo v tomto odvětví registrováno 250 licencí 1. a 2. výkonostní třídy a 400 licencí 3. VT.

Tituly byly uděleny v 7. třídách:
A1 1000: Jiří Červa; A1 1150: Oldřich Brunclík; A1 nad 1150: Miroslav Brotánek, Renault; A2 600: J. Dufek; A2 1000: M. Žíd; A2 1150: O. Horsák; B6 1600 Hubáček, Renault 8 Gordini.

Když bychom měli souhrně vyhodnotit šedesátá léta, vývoj sledoval s určitým zpožděním trendy v Evropě. Znamenalo to přechod od sice krásných, ale v zemích se stále houstnoucím provozem nebezpečných, sprint etap k soutěžím, kde o výsledcích rozhodovaly časy na uzavřených rychlostních zkouškách (přitom ještě v roce 1970 byla kritizována soutěž v Lovosicích, že nemá náročné spojovací etapy). Dále přechod od vozů používaných v běžném provozu ke speciálům určeným výhradně pro sport. Přechod od neznámého dobrodružství k pečlivému treninku a rozpisu a používání servisu a přezouvání pneumatik (to si mohly dovolit jen tovární a nejlépe zabezpečené klubové posádky). Byla to ale ještě stále doba, kdy se nechodilo po etapě spát, ale jela se celá, byť i 2500 km dlouhá soutěž v jednom zápřahu.
Vystřídaly se generace jezdců, jezdících už těsně po válce - Lancman, V. Mráz, Treybal, Vidner. S koncem činnosti Tatry odešli skvělí Pavelka, Mark, Veřmířovský, na okruzích dosluhovali tovární jezdci Fousek a Václav Bobek senior. Vyrostli velmi dobří a zkušení univerzální jezdci, především šampión Vladimír Hubáček, dále Kec, ing. Rosický, škodováci Jaroslav Bobek, Oldřich Horsák a další. Na předních místech ve výsledcích se začali zabydlovat V. Bobek jun., Brunclík, Jelínek, Žíd ve svém nazapomenutelném námořnickém tričku, Z. Halada, ing. Petr Bold, Dalibor Janek, Karel Jílek. A nahlížet do světa soutěží začínali Václav Bervid (po pauze), Jiří Šmíd, Karel Trojan.
Automobilový sport vstupoval do 70. a 80. let závodění v uzavřeném společenství socialistických států, ze kterého nám dovolila vyhlídnout jen Barum a Škoda rallye. A šťastlivci, jezdící za továrnu v Mladé Boleslavi.


Prameny: Svět motorů 1960 - 1967 (reprodukce snímků), vlastní fotografie