Když jsem ještě měl kdysi čas, jezdil jsem po závodech a rallye, trochu fotil a z časopisů jsem si vystřihoval všechno o závoďácích a sporťácích.
Internet mi dal počátkem 21. století možnost ukázat některé zajímavosti z mého archívu i Vám. Zpočátku byly stránky zaměřeny na vozy šedesátých
až osmdesátých let, protože se mně jeví toto období nejzajímavější. Každé sportovní auto mělo svůj charakter, své dobré i špatné stránky a
značky jako Jaguar, Lotus, Porsche, Triumph, Ferrari jsou pro fanouška automobilového sportu legendami. Časem jsem přidal speciální sekci o sportovních Škodovkách,
protože jsem zjistil, že spousta mladých lidí ani netuší, jaké verze odvozené od běžných seriových vozů u nás jezdily.
Protože automobilový sport nejsou jen auta, přidal jsem pro zpestření i články a osobnostech a reportáže ze soutěží včetně současné doby.
Sám jsem měl vždy jen "banální" auta. Otec mě naučil jezdit s Octavií Super, když mně bylo třináct let (brácha jezdil už od desíti s Tatrou 57B), a tak jsem jej vozil po jeho obvodě (byl lékař).
Jízda na uježděném bílém sněhu, nepatrně posypaném škvárou, po téměř prázdných okresních silnicích, patří k mým příjemným vzpomínkám. Krásně se Octávka vedla
v lehkém smyku. Jako jasnému černému jezdci mně instruktor autoškoly dovolil na první jízdě protáhnout jeho embéčko 120 km/h rychlostí táhlou mokrou zatáčkou...
Další auta byla česká klasika: Škoda 100 L, 120 L (2x), poté už živnostnický Forman, Felda Combi 1,6. Pak už bylo dost škodovek a následoval Seat Leon 1,6.
Stovka byla skvělá, pečlivým slícováním kanálů a všech hrdel se stalo, že točila jako blázen a jela po dlouhém rozjezdu tachometrových 160, velmi povedený motor
byl v kombíku Feldy, jeho poctivých 75 koní dokázalo prohnat mnohé papírové stokoňovky. Leon byl až překvapivě kvalitní auto, kde nic nevrzalo, nerezavělo, nekazilo se a po
šesti letech a 140 tisících km byl v kondici jako z obchodu. V roce 2008 jsem si konečně udělal alespoň malou radost a nyní jezdím v Mini Cooperu z roku 2003, který jsem koupil s velmi malou
kilometráží. Je to uvrzané a urachtané auto, žádná německá kvalita, ale jezdí jako z praku a je s ním zábava. Po nějakou dobu jsem vlastnil také repliku Lotusu Super Seven postavenou
na bázi Kaipan 47, ale vzhledem k tomu, že neměla papíry, moc jsem s ní nenalítal.
Jednou bych se rád svezl se všemi autíčky, o kterých píšu. Vím, že to nebude reálné, ale s několika se to už povedlo. |
