Italské vozy značky De Tomaso jsou kupodivu poněkud sběratelsky opomíjené. Přitom díky používaným motorům Ford jsou daleko méně náročné na provoz a údržbu, než dobová
Ferrari a Lamba. Model Pantera vyráběl Alejandro De Tomaso v letech 1970 až 1985 ve čtyřech vývojových verzích: Pantera, Pantera GTS (s vypouklými blatníky), Pantera GT4 (širší)
a GT5 (s velkým křídlem). Design Pantery navrhl Tom Tjaarda ze studia Carrozzeria Ghia. Všech Panter bylo vyrobeno údajně až 10 000, z toho asi 6 000 putovalo na americký trh.
Svým vzhledem a mocným burácivým zvukem velkobjemového Fordu mě zaujal modrý vůz italského pilota Palmieriho na trati Ecce Homo. Pro ilustraci použiji právě fotografie tohoto
vrchařského speciálu. Seriový vzhled vozu a interiéru se dá dohledat na internetu.
Motor byl usazen před zadní nápravou. Osmiválec Ford V8/90° s rozvodem OHV měl objem 5763 (jinde uváděno 5796) ccm, vrtání a zdvih 101,65 x 88,9 mm. Seriová verze měla
výkon 330 k / 5400 ot/min a kroutící moment po staru 45 kpm / 3600 ot/min. Výkon se mohl v různých výrobních seriích lišit podle naladění. Pětkrát uložený klikový hřídel, mazání
s plnoprůtokovým čističem, na přání byla možná montáž chladiče oleje. Standardně se montoval čtyřnásobný karburátor Autolite 4300 4 V, palivo bylo dodáváno mechanickým čerpadlem.
Chlazení motoru podporovaly dva větráky, jeden spínal termostat a druhý ovládal řidič spínačem na přístrojové desce.
Jednokotoučová spojka spojovala motor s plně synchronizovanou pětistupňovou převodovkou ZF s řadící pákou vedenou v kulise na středovém tunelu. Převody 2,23 - 1,475 - 1,04 - 0,846 - 0,705.
Stálý převod 4,22, na přání se dodával závěr diferenciálu.
Není mně známo, jaký výkon má konkrétní vrchařský speciál Giuliana Palmieriho, ale v dostupných pramenech se u upravených Panter udává výkon mezi 335 až 401 koníky.
Vůz má samonosnou ocelovou karoserii s bezrámovou konstrukcí podvozku, vpředu byly tehdy módní výklopné světlomety (mrkačky), okna byla již tehdy v elektrice, na přání se montovala klimatizace. Malý zavazadlový
prostor měl 147 litrů.
Všechna kola jsou nezávisle zavěšená na příčných lichoběžníkových polonápravách s vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a příčnými zkrutnými stabilizátory. Brzdy Girling
s kotouči s vnitřním chlazením, dvouokruhové s posilovačem. Hřebenové řízení ZF s posilovačem. Palivová nádrž v serii měla 80 litrů. Seriově se montovaly pneumatiky vpředu 185/70 VR-15,
vzadu 215/70 VR-15.
Rozměry: rozchody 1450 / 1460 mm, rozvor 2698 mm, vnější rozměry 4254 x 1803 x 1100 mm (jaký je to na výšku prcek je vidět na poslední fotce). Světlá výška 135 mm. Pohotovostní váha
seriového vozu 1430 kg, užitečná nosnost 170 kg.
Největší rychlost se při 6000 otáčkách motoru na pětku udávala 250 km/h, jednotlivé rychlosti - I - 80 km/h, II - 120 km/h, III - 170 km/h, IV - 210 km/h. Zrychlení 0-100 km/h za 6 vteřin,
z 0-200 km/h za 25 s., kilometr s pevným startem za 26 s. Cestovní spotřeba 18-24 l/100 km.
A ještě pro představu, co i takový veterán dokáže - zkušený závodník Giuliano Palmieri s tímto modráskem zajel na Ecce Homo ve Šternberku v roce 2019 čas 3:44,8!
Prameny: vlastní fotografie, Minisalon SM 33/72, R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů, autoweb.cz a wikipedia
|