FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Donkervoort D8GT




Tak, jako je mezi všemi replikami Lotusu Seven vyhlášený Caterham svými jízdními vlastnostmi, tak je holandská firma Donkervoort vyhlášená precizní výrobou a dílenským zpracováním. Za více než čtvrt století vychytala všechny výrobní finesy a představuje nejkvalitnější, také ale velmi drahé, sportovní vozy, které sama uvádí sloganem "No compromise". Co se týče kvality Donkervoortů, proslýchá se, že trubky na rám se v této výrobě řežou laserem a rám se vaří v přípravku o osmnácti fixačních bodech. Všude převládají špičkové materiály a perfektní zpracování. Kromě tradičně vyráběné řady klasických replik Sevenu řady Haritage a D8, představila továrnička na autosalonu v Ženevě v březnu 2007 novinku. Roadster D8 zastřešila a vzniklo kupé D8GT. Možná by se za ideového předchůdce kupé dala označit rekordní verze D8 RS z roku 2005, která byla opatřena hard top střechou a ve svém posledním provedení byla zakrytována kola ve stylu placek (design Vittorio Strosek). Michael Düchting s ní zajel Nordschleife za 7:14,89 (398 k, 270 km/h).





Koncepce vozu je stejná jako u všech následovníků geniální Chapmanovy konstrukce. Lehký trubkový rám obalený panely a skořepinami karoserie, motor vpředu, pohon zadních kol. Dvě sedadla a dál nic. Lehká a pragmatická sestava pro perfektní zážitky z řízení.
Od roku 1996 spolupracuje Jop Donkervoort s Audi a používá její pohonné jednotky. Konkrétně přeplňovaný pětiventilový čtyřválec 1,8 T, který nabízí ve třech výkonových variantách 180, 210 a 270 koní. Pro závody v seriálu GT4 byl použit životností a spolehlivostí nejvhodnější motor 210 koní. Tomuto vozu se věnuje následující text.



Takže podél uložený motor je jasný, 1781 ccm ( 81,0 x 86,4 mm) s přímým vstřikem, přeplňování turbodmychadlem. Stupeň komprese 9,5:1. Zmíněných 210 k při 6000 ot./min a 320 Nm / 4800 ot./min. je dosaženo především přeprogramováním řídící jednotky a podpořeno větším chladičem stlačeného vzduchu. Spolehlivost provozu podporuje ještě přidaný chladič oleje.
Převodovka je pětistupňová manuální Borg Warner, samozřejmostí je samosvorný diferenciál.



Trubkový rám z trubek kruhového průřezu je v podstatě shodný s otevřeným modelem D8, došlo pouze k nastavení trubkové konstrukce jako nosné části pro střechu a zavěšení dveří. Tato konstrukce spolu s nově zpracovanými dvojitými panely z uhlíkatých vláken, které v několika případech tvoří sendviče s rámem, zvýšil pevnost konstrukce oproti otevřené verzi o 25 %.
Nově byla zkonstruováno zavěšení předních kol, přizpůsobené pro větší 17" kola. Zavěšení zadních kol bylo jen lehce modifikováno ze stejných důvodů. Přední i zadní kola jsou zavěšena na plně nastavitelných dvojitých lichoběžníkových ramenech, vpředu se stavitelným příčným stabilizátorem. Odpružení je stavitelné, značky White Power. Přední brzdy jsou šestipístkové s ventilovanými kotouči průměru 300 mm s šikmými drážkami, vzadu jsou menší neděrované kotouče. Řízení může mít 3,4 nebo 2,7 otáček z rejdu do rejdu.



Vůz je o 30 cm delší než otevřený D8, tj. 3710 mm (o 8 vpředu a o 22 cm vzadu) při stejném rozvoru 2300mm, rozchod vpředu/vzadu 1400/1470 mm (hodnota D8, změna možná). Pohotovostní váha vozu se zvýšila proti otevřené verzi o pouhých 20 kg na 650 kg. Aerodynamiku vozu výrazně zlepšilo prodloužení přídě a zádě, podstatný vliv má také kompletní uzavření spodní části vozu laminátovou deskou, která vzadu přechází do deflektoru. Zadní přítlačná boční křídla s integrovanými koncovými světly snížila odpor vzduchu o 5%.
Bylo zachováno pro Donkervoorty typické otvírání dvířek šikmo nahoru. Jak je viděn na obrázku, otevření dveří je trochu obřad, nejdříve musíte zvednout výklopnou část dveří dole.
Vůz je obut do pneu 225/45-17. Seriová verze disponuje nádrží na 40 litrů paliva.



Interiér je úsporný, přehledný a v materiálech luxusní. Pět budíků, nezbytné spínače, lehoučké skořepinové sedáky, karbon, kůže. Žádné rádio apod. a to i v seriové verzi. Za příplatek je ovšem možné všechno.
Ještě dynamické parametry: zrychlení z 0-100 km/h za 4,2 sec., max. rychlost 240 km/h.
První zákazníci dostali vůz v roce 2008 a současně vstoupil tovární tým Donkervoort Automobielen do seriálu GT4 European Cup.



Seriál GT4 je svou podstatou a technickými předpisy nejblíž závodní prezentaci seriových vozů, což platí zejména pro její podskupinu Sport Light, později zvanou Supersport, která sdružuje vozy s váhovým limitem min. 750 kg (včetně jezdce a nápní po celou dobu závodu). Vozy musí používat pneumatiky homologované pro běžný provoz (na sucho Pirelli P Zero Corsa, na vodu WS) a stupeň úprav je daný příslušným homologačním listem pro konkrétní vůz. V kategorii Supersport jsou úpravy minimální a společnou konkurenci Donkerům dělají KTM X-bow, Lotus 2-Eleven, Lotus Exige. Teoreticky by k nim mohla patřit celá řada dalších replik Sevenů, ale žádný se po celé tři roky existence této skupiny neobjevil.



S vozy Donkervoort jsem se setkal osobně právě při závodech na Brněnském okruhu v roce 2008 a jako vyznavač sevenů jsem se kolem dost motal a sledoval jak si vedou. V té době se ještě potýkali s řadou drobných problémů a nestačili na dobře rozjetá KTM. Šéf p. Donkervoort odvolal oba vozy z kvalifikace a řešili problémy se zadní nápravou a oba vozy jely jen v první závodní jízdě, poté už jen Stephane Wintenberger. Nejlepší čas na kolo zajel právě v prvním závodě syn šéfa Denis Donkervoort - 2:16,1. Do konce sezóny se ale snad podařilo všechny necnosti odstranit a v sezóně 2009 byly Donkery už řádnou konkurencí.



V sezóně 2009 vyhrál Denis 6 jízd, což bylo o 4 víc, než získal sběrač a dojížděč Augustin Eder na KTM, který získal titul. Třetí a čtvrtý v pořadí byli opět jezdci na D8GT, tovární Wintenberger (tři vítězství) a soukromník Nico Pronk - startovní číslo 104.

Prameny: vlastní fotografie (foto interiéru a černého závodního vozu stránky výrobce), firemní stránky Donkervoort, výsledky FIA GT4