|
|
 |
 V šedesátých letech se Pininfarinovi podařil opravdu nadčasový a krásný čumák pro Ferrari. Typicky zakousnuté světlomety a oválná podélná maska se pak objevily na několika typech. V první serii vozu 330 GT 2+2 však ještě nebyl. První serie, představená v lednu 1964, měla ještě čtyři světlomety (obr. vpravo v druhé řadě). Jednalo se o nástupce modelu 250 GTE 2+2. Ferrari výrazným způsobem přepracoval a modernizoval šasi a prodloužil jej o 50 mm. Hlavní viditelnou změnou pak byla karoserie. 
V roce 1965 došlo k další modernizaci, která je označována jako 2. serie. Té jsou věnovány všechny obrázky. Celohliníkový dvanáctiválec do V pod úhlem 60° přibral oproti 250 GTE pořádně na objemu. Z třilitru se stal chlapák o objemu 3967 ccm, vrtání 77, zdvih 71 mm, dva ventily na válec, každá ventilová řada měla svůj vačkový hřídel. Při stupni komprese 8,8 a plnění třemi karburátory Weber 40 DCZ/6 byl k dispozici výkon rovných 300 k při 7000 ot./min. Zapalování s dvěma cívkami a rozdělovači, jedna svíčka na válec. Jednokotoučová suchá spojka, v první serii čtyřstupňová a ve druhé již pětistupňová převodovka. 
 Dvoudveřové kupé s 2+2 sedadly na šasi z trubek oválného průřezu. V modernizaci dostaly nárazníky svislé členy a blinkry se z kulatých změnily na tvarované. Přední náprava s nezávislým zavěšením kol na lichoběžníkových závěsech s odpružením vinutými pružinami a zkrutnými stabilizátory. Zadní náprava na poloeliptických pérech. Kotoučové brzdy Dunlop na všech kolech, pneumatiky mají rozměr 205x15. Rozvor 2650 mm, rozchod vpředu 1397 mm, vzadu 1369 mm, délka x šířka x výška nezjištěna, pohotovostní váha 1380 kg. Objem nádrže 90 litrů. Maximální rychlost 245 km/h, zrychlení 0 -100 km/h za 7,0 s. Vůz zastavil ze 100 km/h na 61,5 m. Do roku 1967 bylo vyrobeno 1080 ks. 
Prameny: R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů; webové stránky ferrari.com; vlastní fotografie (vůz z Kleinovy sbírky) |