 |
| FOLTYN.CZ SPORTOVNÍ A GT VOZY NABROUŠENÉ ŠKODOVKY OSOBNOSTI REPORTÁŽE, OHLASY INZERCE O SOBĚ ODKAZY E-MAIL |
Porsche 356
 |
První sportovní vůz značky Porsche spatřil světlo světa v roce 1948 v rakouském Gmündu, kde tehdy továrna sídlila. Konstrukce prototypu byla z převážné části dílem Ferryho, syna konstruktéra slavného Brouka Ferdinada Porsche. Prototyp byl hliníkový kabriolet na trubkovém podvozku s motorem před zadní nápravou. Velká část dílů včetně motoru pocházela z VW Brouka. Seriově vyráběný vůz měl již motor umístěn stejně jako v Brouku, tj. za zadní nápravou. Tehdejší slabý motor 1131 ccm dokázal 585 kg těžkému vozu udělit rychlost 135 km/h. První zákazníci pocházeli ze Švýcarska a po úspěšných testech a publicitě byla zahájena seriová výroba. Po zhotovení 52 automobilů se výroba vrátila na přelomu roku 1949-1950 do "rodného" Stuttgartu. 
  Plochý vzduchem chlazený čtyřválec OHV s protilehlými válci se pro sportovní účely velmi osvědčil a provázel jej dlouhodobý vývoj směrem k zvyšování objemu, výkonu a spolehlivosti. Výběr objemů byl u čtyřválců v rozmezí 1100, 1300, 1500 a 1600 ccm, ze závodního typu 550 RS se pak montoval do řady Carrera motor 1500 ccm s rozvodem 2xOHC. V roce 1960 se v Carreře objevil i motor o objemu 1966 ccm. Všechny vozy 356 měly nezávisle zavěšená kola odpružená příčnými zkrutnými tyčemi a kapalinové tlumiče. Model 356 se vyráběl v letech 1948 - 1965, celkem bylo vyrobeno 77 509 exemplářů kabriolet a coupé (údaje se liší, počet ale nepřesáhl 78000 ks). Na vozech se podílelo výrobně několik karosáren - Reutter, Drauz, D´letern. 
Jak už bylo a je u značky Porsche zvykem, díky maloseriové výrobě vznikala málo přehledná a roztřídítelná řada variant. V podstatě ale došlo ke třem inovacím, které jsou podchyceny pomocí písmen v názvu - 356, 356A, 356B a 356C. První verze, které bylo vyrobeno do roku 1955 něco kolem 7600 ks, se vyznačovala z počátku děleným předním sklem. Měla rozvor 2108 mm, rozchod, rozvor vpředu / vzadu 1287 / 1252 mm, používala 16" kola a brzdy byly bubnové. Od roku 1953 dostaly nárazníky svislé chromované členy, disky kol získaly typické oválné děrování a dělené čelní sklo bylo nahrazeno jedním kusem. Na středu volantu se od tohoto roku objevil tradiční znak Porsche. Přehled montovaných motorů a z nich získaných dynamických parametrů:
 K exkluzivním seriím patřila patnácti kusová 356 America, což byl velmi odlehčený roadster (700 kg) s motorem 1500S, který měl v roce 1952 podpořit image značky mezi americkou mládeží. Velmi zdařilým typem byl Speedster, což byla velmi nízká karoserie s velkým klenutým sklem od karosárny Reutter, také určená pro americký trh. V roce 1955 byla realizována velká inovace 356A. Základním motorem tohoto typu se stala na míru šitá šestnáctistovka o 75 k (ve výrobě zůstala ještě 1300), stále s rozvodem OHV, dva spádové karburátory Solex. Převodovka, plně synchronizovaná čtyřstupňová, pocházela již plně z produkce Porsche, takže o její kvalitě není třeba pochybovat. Vůz dostal kompletně přepracovanou karoserii samonosného typu, byl zvětšen rozchod kol, rozvor 2100 mm, délka vozu 3950 mm, šířka 1670 mm, kupé mělo výšku 1310 mm (Speedster měl pouze 1120 mm). Vůz dostal větší brzdové bubny ATE, šestnáctipalcová kola nahradily modernější 5,60x15". Kupé vážilo 815, Speedster 860 a kabriolet 880 kg.  Lahůdkou se zcela jistě staly verze nesoucí přívlastek Carerra. Slovo, které provždy má připomínat sportovní úspěchy značky a nesou jej vždy ty nejvýkonější verze. 356A Carrera měla motor odvozený ze závodního Porsche 550 RS, takže hlavy měly rozvod 2xOHC, motor byl nízkozdvihový (1498 měl vrtání x zdvih 85x66 mm) a disponoval výkonem 100 k při 6200 ot./min. 1588 ccm motor měl až 110 koní. Coupé Carerra 1500 GS s pohotovostní váhou 850 kg šlapalo až ke 200 km/h a slušně zrychlovalo na 100 km/h za 11,8 s. Tedy parametry, které mají až seriové vozy po více jak 40 letech. Těchto skvělých Carerr (coupé, kabriolet a roadster) bylo vyrobeno v letech 1955 až 1959 pouhých 700 ks, takže kdo nějakou vlastní, může si bahnit. Většina z nich má zcela jistě také řádně popsanou závodní historii.  V roce 1959 nastoupila druhá velká inovace 356B, která měla vylepšit situaci zejména na americkém trhu, který byl pro Porsche stále největším odběratelem. Významnou změnou byla zvýšená příď vozu, což se projevilo na výšce a tvaru předních blatníků a umístění reflektorů, výrazně větší byl také nárazník. Zabudování páru větších dvojitých karburátorů zvýšilo výkon. V roce 1961 pak došlo k zlepšení výhledu z vozu zabudováním většíh skel, nové víko motoru mělo dvojitou větší mřížku. 356B bylo celkem vyrobeno 30963 ks. Carerra ve verzi 356B měla název Carerra 2, existovala jen jako Coupé a standardně byla dodávána s motorem 1600 ccm. Disponovala větší benzínovou nádrží, zvýšila se stálá cestovní rychlost, motor dostal ostřejší vačky a suchou klikovou skříň. Samostatnou stránku si zaslouží (pokud se mě podaří někdy tento vůz nafotit) 20 exemplářů 356B Carerra Abarth se zcela speciální hliníkovou karoserií připomínající vzdáleně Alpine A110. Existoval i motor o objemu 1966 ccm, se kterým už bylo Porsche opravdu velmi konkurenčněschopným nástrojem. Dokázal o fous překročit hranici 200 km/h a na 100 km/h si vyšlápnul za 9 vteřin. Carrera 2 existovala ve 380 exemplářích. V roce 1963 proběhla poslední inovace 356C, která už tento velmi žádaný (ale i dost drahý) vůz vylepšila o kotoučové brzdy na všech kolech, a dodávala se s motory 1600S - 75 koní a 1600SC s 95 koníky. Vůz existoval jako varianta k již vyráběnému, ale o dost dražšímu šestiválcovému Porsche 911. Řada zákazníků také tehdy považovala 356 za hezčí. Vyrobilo se jich ještě 16668 ks. Vozů Carerra 2 na bázi 356C bylo v té době vyrobeno ještě 126 ks pouze ve verzi Coupé. Nejen snad všechny verze Carerra, ale i řada typů S okusila závodní dráhy a soutěžní trasy. Už v roce 1948 s 356 získal první vítězství synovec F. Porscheho Herbert Kaes na závodě v Insbrucku. V roce 1951 patřilo vítězství upravené 356-ce ve své třídě na LeMans. U nás se tento vůz v téměř seriové podobě (na závody dojížděl po vlastní ose) pohyboval na okruzích v roce 1969. Pilotoval jej ve třídě B5 1600 závodník a konstruktér vozu Delfín 1100 F Junior ing. Jiří Gajdoš. Vůz se jevil jako dost olítaný a dokázal se pohybovat na úrovni Jankova Saabu 850 Monte Carlo. Prameny: vlastní fotografie (model C fotografován v Muzeu sportovních vozů v Lánech), R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů, Macbath Graham: Velký obrazový atlas automobilů, Svět motorů 1985 a 1995, G. Willson: Legendární sportovní auta |