Myslím, že to bylo na okruhovém MR v Olomouci, když jsem poprvé viděl najíždět modré osmičky Gordini na start. Bylo to
něco úžasného v hejnu škodovek. První R8G měl pro rallye Vladimír Hubáček už v roce 1967, poté následovalo dodání dalších
vozů pro obě disciplíny - okruhy (vrchy) a rallye.
Vůz byl vyvíjen ze seriové verze Renault 8, která měla od začátku výroby v roce 1962 litrový motor, později 1108 ccm. Lze
zde pozorovat paralelu s našimi škodovkami 100, 110, 120 S. Ostatně i koncepce motoru vzadu je stejná. Z vnějšku se
liší Gordini od serivé R8 především čtyřmi světlomety, i když se čtyři světlomety objevovaly i u verzí Renault 8 S, což byly
o 10 koní vytuněné kousky.
Blok řadového čtyřválce s rozvodem OHV byl v první verzi převrtán na objem 1108 ccm (ten se objevil i v seriové výrobě)
a vyladěn na výkon 77 k při 6500 ot/min. V následujícím vývojovém stupni šel objem na 1255 ccm (vrtání 74,5 mm, zdvih 72,0 mm,
komprese 10,5) pro třídu A2 1300 s výkonem 119 k při 6750 ot/min. Velkou výhodou oproti škodovkám byl 5x uložený klikový hřídel.
Špičková tovární verze měla objem motoru na hranici 1300 ccm, výkon 135 koní a šla přetáčet až na 7000 otáček. Pro vozy
s větším objemem byla homologována plně synchronizovaná pětistupňová převodovka.
Bylo zvětšené dolní víko motoru, takže objem oleje v něm je 4 litry, okruh mazání je opatřen chladičem umístěným za chladičem vody.
Ke 40 litrové standardní palivové nádrži vzadu je přidána pomocná nádrž na 25 litrů vpředu. Nádrže se přepínají z místa řidiče
a přepíná se i měřák paliva.
Karoserie je doplněna příčným ochranným rámem, pod spodkem vozu pro rallye je po celé ploše ochranný štít.
Rozvor náprav 2270 mm, rozchod kol 1270/1240 mm, vnější rozměry: délka 3995 mm, šířka 1490 mm, výška 1405 mm.
Špičková tovární verze měla vyztuženou přední nápravu, vzadu přidány navíc plynové tlumiče Decarbon. Přední
i zadní pružiny jsou nižší asi o 1 závit, vůz je nižší a má tužší odpružení.
Všechny čtyři brzdové kotouče mají stejný rozměr jako seriové, ale jsou vyrobeny z jiného materiálu, stejně tak brzdové destičky.
Disky z lehké slitiny značky Delta Mix mají rozměr 165 x 13, základní pneumatiky jsou radiální Dunlop.
Tovární Gordini v rally verzi jede až 185 km/h a při váze cca 880 kg zrychluje na 100 km/h za asi 10 sec (104 koňová verze to
dá za 12 sec). Okruhové vozy vážili kolem 760 kg a byly tedy o dost čipernější.
Jak jsem zmiňoval v úvodu, první Renault 8 Gordini měl u nás Vladimír Hubáček v roce 1967. Ihned s ním vyhrál rally Šumava, Bratislava
a Jihlava, přidal k tomu ještě 6. místo na Rallye Vltava mistrovství Evropy. V tomto roce se také zúčastnil Šestihodinovky v Brně,
kde se střídajícím Hrdinkou obsadili absolutně 5. místo, za nimi potom byla posádka Somr / Bohuslav s další Gordinou.
Postupně se u nás vyprofilovali jezdci, kteří R8G používali především na soutěže, to byly posádky Vladimír Hubáček / Rieger,
Somr / Bohuslav, Kec / Steuer a ing. Rosický / Cvrkal.
Na okruhy a vrchy se specializoval Zdeněk Ponec a Jiří Hák, nevyhýbali se příležitostem ani Z. Kec a ing. Rosický.
Vladimír Hubáček do roku 1970, kdy Renault ukončil podporu R8 a přidělil Hubáčkovi Alpinu 110, vyhrál absolutně ještě 7 soutěží
a skvělá umístění docílil i na Rallye Wiesbaden.
Poněkud zvláštní byla situace na okruzích a vrších, kde se většinou jezdci s R 8 Gordini ocitali ve třídách B5 do 2500, B5 do 1600,
B6 5000 apod. Zde konkurovaly mnohem rychlejší Alfy Romeo GTAJ a Škoda 1500 v domácím mistrovství, v u nás pořádaných mezinárodních
závodech pak Porsche 910, 906, BMW 2002 aj. Přesto Zdeněk Ponec získával umístění od 3. do 5. místa.
V té době jsem neměl příležitost nafotit svou Flexaretou moc kvalitních snímků, tak alespoň pár dobových: Na startu závodu
do vrchu v Kohoutovicích 1970 je pouštěn na trať Z. Brotánek, vpravo jede po trati Ecce Homo Šternberk 1972 Wolf Bötscher a záď
Gordinky patří vozu ing. Rosického v parkovišti Štramberské trúby 1968.
Barevné fotografie v tomto článku jsou záběry na vůz jezdce Davida Smutného - st. č. 240, pořízené na Ecce Homo 2022 (tento vůz má pravostranné
řízení, protože má svůj původ v Anglii, poté jezdil pár let tuším v Holandsku nebo Belgii, následně se dostal k nám) a Alberta Pance - st.. č. 17, pořízené
při Moravian Wallachia Classic 2022 (vůz pečlivě renevovaný do původní podoby, velmi mne potěšilo zejména negativní odklonění zadních kol, jak
si jej pamatuji z okruhových verzí).
Prameny: Svět motorů 1968-73; Automobil 1970; vlastní fotografie; programy závodů Ecce Homo, Těrlický okruh, Ostrava, Havířov - Šenov, Štramberská trúba
z let 1968 až 1973
|