FOLTYN.CZ   SPORTOVNÍ A GT VOZY   NABROUŠENÉ ŠKODOVKY   OSOBNOSTI   REPORTÁŽE, OHLASY   INZERCE   O SOBĚ   ODKAZY   E-MAIL

Jaguar E-Type



Mezi to nejlepší, co se podařilo Blackpoolské firmě Jaguar založené Williamem Lyonsem vyrobit, určitě patřily modely SS 100, XK 120 a E-Type.

Jaguar E- Type byl první Jaguar se samonosnou karoserií a nezávislým zavěšením kol. Jeho tvar navrhl expert na leteckou aerodynamiku Malcolm Sayer a tříkarburátorový šestiválec o objemu 3 781 ccm byl odvozen od modelu D, který zvítězil v roce 1957 v Le Mans. Svým výkonem 265 koní, maximálkou 241 km/h a zrychlením 0-100 za 7 s byl více než konkurenceschopný i dvakrát dražším modelům Ferrari. Ostatně už v prvním roce uvedení na trh (1961) a v prvním nasazení do závodu bylo "éčko" také první v cíli. Graham Hill s ním zvítězil v Oulton Parku v závodě sportovních vozů. Od té doby se vlastně různá provedení Jaguaru E prohánějí po závodních tratích dodnes. Že dokázal "vyklepnout" ve své kategorii kde co, svědčí například výsledek závodu v Remeši v roce 1963, kdy porazil Ferrari GTO i Aston Martin.



V letech 1961 až 1964 bylo těchto vozů vyrobeno v tzv. Series 1 celkem 15 496, více než polovina jako otevřené vozy. Tato první serie je považována za stylově nejčistší, bez váhu zvyšujících změkčilostí a bezpečnostních prvků. Pozná se podle předních blinkrů nad nárazníkem.

V letech 1964 - 1968 následovala Series 1,5, kdy motor dostal větší objem 4235 ccm (vrtání x zdvih 92,08 x 106 mm) se stejným výkonem, ale s větším kroutícím momentem. Motor plnily nadále 3 karburátory SU HD8. Čtyřstupňová částečně synchronizovaná převodovka, hydraulická spojka Leycock, pohon zadních kol přes samosvorný diferenciál Thorton Power - Lock. V samonosné karoserii s pomocným rámem jsou přední kola nezávisle zavěšena na trojůhelníkových horních i dolních ramenech s podélnými torzními tyčemi a příčným stabilizátorem. Zadní náprava lichoběžníková se spodním rozvidleným trubkovým ramenem s podélnou vzpěrou. Horní rameno tvoří hnací hřídel a odpružení pro každé kolo zazišťuje dvojice vinutých pružin a teleskopických tlumičů. Na všech kolech jsou kotoučové brzdy Dunlop, přitom zadní jsou umístěny hned u rozvodovky. Z vyrobených 22 916 ks bylo 5 598 exemplářů děláno jako kupé 2+2.
Jaguary E připravené pro okruhové závodění byly laděny až na 380 k při 6200 ot./min a docilovaly 270 km/h. Pro své kvality se objevovaly v závodech ještě v 80. létech. Viz také Jaguar E 310 WK.

Ranou do vazu fanouškům byla Series 2, většinou exportovaná do Ameriky. Vyrobena byla v počtu 18 808 ks v letech 1968 - 1971 a kvůli nastavení emisí byl "ukraden" jeden ze tří karburátorů. Zůstalo 177 přidušených koní. Na druhou stranu pomohl vývoz v ekonomických problémech.


Reputaci pozvedla Series 3 vyráběná do roku 1975 (kdy nastoupil XJ-S). Pod dlouhou kapotu se nasoukal vidlicový dvanáctiválec 5 343 ccm o výkonu 280 k při 5850 ot./min. Rychlost 245 km/h, zrychlení 0-100 km/h za 6,4 s. Motor s vačkovými hřídely v hlavách a čtyřmi karburátory dával slušný potenciál pro další ladění výkonu. Vůz se vyráběl jen ve verzi 2+2 a kabrio a vyrobeno bylo 15 287 ks.



Prameny: časopis Automobil 1977; R. de la Rive Box: Encyklopedie sportovních vozů; vlastní fotografie z Masarykova okruhu; 2 foto Josef Vojáček - Irsko; magazín Speed 2001