Co znamená ve světě sportovních vozů Morgan je naznačeno na stránce o slavné
tříkolce. Morganovy čtyřkolky se začaly vyrábět s označením 4/4 (4 válce, 4 kola) od roku
1936 a jedinou "převratnou" změnou ve vzhledu vozu bylo zakulacení mřížky chladiče počátkem 50. let. Vozům
s rovnou mřížkou říkají v Anglii Flat Rad a novějším Cowled Radiator. Řekl bych, že je po čertech těžké
zvenčí poznat, jestli jde o model 4/4 (to jsou vozy do 1600 ccm), Plus 4 nebo Plus 8. Ony ty potvůrky
vypadají stejně už od roku 1955 a jen použitá kola (plech nebo hliník) a koncovky výfuku můžou napovědět
něco o stáří a počtu válců. A přitom pod tímto obalem jsou dost velké rozdíly. Pomineme zmatek v motorech
řady 4/4, kde se dalo najít pod kapotou ledacos a budeme se držet silnějších vozů Plus.
V roce 1949 přestala firma Standard vyrábět a dodávat malé motory a zůstal jen Vanguard 1,8 litru. Ten po
převrtání na 2088 ccm dal vzniknout prvnímu Morgan Plus 4 o výkonu 68 koní. Následovaly motory Triumph TR2
a TR3 (96 koní), v 70. a 80. letech motor M16 o výkonu asi 138 k při 6000 ot./min. Výkon kolem 135 koní považuje
Morgan za dostačující pro dvoulitrové čtyřválcové motory vozů Plus 4, a tak se takové motory montují stále.
Např. v roce 1993 to byl Rover V 16.
Pozoruhodného úspěchu dosáhl Morgan Plus 4 v Le Mans 1962, kdy byl k závodu použit vůz z roku 1958 s motorem
Triumph TR2. Motor byl pomocí jiného vačkového hřídele a dvou karburátorů Weber vyladěn na 128 k a dával vozu
rychlost 220 km/h. Tento vytrvalec je k vidění na černobílém obrázku. Jména posádky jsem zatím nenašel, ale
vím, že nejrychlejší kolo udělali průměrem 185 km/h a zvítězili ve třídě GT 2000 s celkovým umístěním na
12. místě.
U modelu Plus 8 můžeme bezpečně počítat s oblíbeným srdcem sportovních angličáků, Roverem V8. Ten dává téhle
sušince o 850 kg (pokud je v hliníkové karoserii) vlastnosti, které encyklopedie sportovních vozů označuje
jako "nebezpečně rychlý".
Jaké parametry měl Plus 8 v roce 1970, tedy dva roky po zavedení do výroby:
Motor V8 s blokem i hlavou z lehké slitiny a s rozvodem OHV měl objem 3532 ccm při vrtání 88,9 mm a zdvihu
71,1 mm, stupeň komprese 10,5. Dva polospádové karburátory SU HS 6. Největší výkon 184 k při 5200 ot./min.
a kroutící moment 290 Nm při 2600 ot./min. Táhl tedy pěkně od spodu a vystačil se čtyřstupňovou převodovkou,
diferenciál měl závěr Salisbury.
Podvozek tvořil žebřinový rám s podelníky a příčkami uzavřeného profilu a s odnímatelnou přední nápravnicí.
Přední kola zavěšena na svislých vodicích vzpěrách s dvojčinnými teleskopickými tlumiči a vinutými pružinami.
Zadní tuhá náprava zavěšena na podélných poloeliptických listových perech s pákovými kapalinovými tlumiči.
Brzdy Girling, vpředu kotoučové, vzadu bubnové. Kola z lehké slitiny, pneu 185 VR 15.
Karoserie má svou specialitku - dřevěnou bukovou kostru s plechovými panely. Otevřený roadster je opatřen
skládací plátěnou střechou. Zavazadlový prostor má 100 litrů. Vnější rozměry 3860 x 1460 x 1320 mm ( se
střechou), rozvor 2490 mm, rozchod kol 1220 / 1280 mm, světlá výška 175 mm. Pohotovostní váha 935 kg.
Maximální rychlost 200 km/h, zrychlení z 0-100 km/h za 7,5 s.
Parametry dnes dodávaného vozu - s čekací lhůtou 5 až 7 let - se příliš neliší: 191 koní, 206 km/h a zrychlení
za 6,4 s. Různá stylová zkrášlení, jako drátěná kola, hliníková karoserie, speciální uzávěry nádrže jsou
za příplatek. U vozu se oceňuje a zaroveň proklíná tvrdý podvozek. Skvělé jízdní vlastnosti dopňuje zážitek
z jízdy před padesáti lety. Jednotlivých modelů se vyrábí kolem 150 kusů ročně.
Prameny: Svět motorů 1962, 1970 a 1971, vlastní fotografie a Josefa Vojáčka, Auto Tip 1962 a 1993, R. de la Rive Box:
Encyklopedie sportovních vozů
|